Vyhlídka na Souš

O uplynulém víkendu se nám neočekávaně naskytla příležitost přespat jednu noc u dobrých známých v Harrachově. Jelikož jsme vyrazili na každoroční borůvkové hody na nádraží v Kořenově, nabídku vlastně nešlo odmítnout. Na oplátku máme vymyslet alespoň půldenní výlet na nějaké pěkné místo v okolí, který by zvládly i dvě malé princezny, Štěpánka s Jindřiškou. Průzkum mapy nás přivedl na myšlenku navštívit Vyhlídku na Souš.

Jizerka

Kolem deváté hodiny již vystupuje celá početná výprava z aut na parkovišti Pod Bukovcem. V tuto dobu se dá stále pohodlně zaparkovat. Na rozdíl od doby, kdy se vrátíme zpět. Brzy po obědě už je situace s volnými místy docela kritická. Platíme poplatek 100,- korun za jedno auto na celý den a vycházíme směr osada Jizerka. Nejvýše položená osada Jizerských hor je známá především svými velmi nízkými teplotami v zimním období. Mimoto jsou tu k vidění nádherné kouty přírody Jizerek. Za starých časů tady v Safírovém potoce italští prospektoři hledali rubíny, safíry a další drahé kameny. Do roku 1911 zde byla v provozu sklářská huť, která dobře posloužila jako jedno z míst natáčení filmu Krakonoš a lyžníci. O víkendech je možnost navštívit Muzeum Jizerských hor. Nebo se jen celý den toulat po okolí a kochat se tou nádherou. Možností je nepřeberné množství.

Vyhlídka – nevyhlídka

Mezi Panským domem a bývalou sklárnou odbočujeme z asfaltové silnice na žlutou značku. Mírným stoupáním vcházíme do lesa. Je tady krásně. Mezi stromy profukuje svěží vánek, každou chvíli se zastavujeme u keřů, obsypanými borůvkami a brusinkami. Jezdecká cesta nás vede stále do nenáročného stoupání až k Vyhlídce na Souš. Trochu zklamání z toho, že stromy v okolí přece jen trochu povyrostly a na vodní nádrž není úplně dobře vidět nám kompenzuje to, že za celou cestu sem jsme potkali jen pár cyklistů a pěších turistů ještě méně. Žádné davové šílenství. To se ovšem bezesporu strhlo odpoledne. Ale jsem přesvědčen o tom, že do těchto míst bych si troufl i při pohledu na přecpané parkoviště. Valná většina lidí se drží davu. Tak všichni stoupají na Bukovec a pak se skulí dolů do osady, dají si pivo a něco k jídlu a vyfuní zpátky k autu. Někteří si dokonce schovají odpadky v batohu a vyhodí je až do popelnice na parkovišti, a ne cestou.

Promenádní cesta

Od vyhlídky na vodní dílo, které slouží jako zásobárna pitné vody pro Tanvaldsko a Jablonecko se vracíme zpátky po Promenádní cestě. Míjíme několik malých vojenských bunkrů, takzvaných řopíků. Jde o malé železobetonové pevnůstky, které byly součástí československého opevnění proti Hitlerovu Německu před Druhou světovou válkou. Pak ale přišla Mnichovská dohoda a ….. a to sem vlastně nepatří.

Po pár minutách pohodové chůze se ocitáme znovu u parkoviště Pod Bukovcem. Máme za sebou něco málo přes šest kilometrů a i holčičky trasu zvládly bez větších problémů. Příjemná procházka, krásnou přírodou bez davů. Co více si můžeme přát.