• Menu
  • Menu

Výlet na Ukrajinu 12 – Bukovinka /Bukovynka/

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Ukrajina » Výlet na Ukrajinu 12 – Bukovinka /Bukovynka/

Přes hory a doly

Máme sbaleno opravdu jen to nejnutnější a vydáváme se na další zakarpatské dobrodružství. Přes malou říčku ve Svobodě a pak už se drápeme do kopců. Malebná krajina a hory kolem, dřevěné chaloupky. Vzduch voní posečenou trávou.

Bukovinka

Paška tuhle trasu jde i třeba 3 x za den. Odpočíváme, když je potřeba a nemůžeme se nabažit té krásy kolem. Když přecházíme malý můstek přes potok, Paška nám ukazuje malého hada. Ptám se a to jich tady je asi více? Jo, jo jsou tady. A je jedovatý? Jo, jo. A co medvědi? Jo ty tady jsou, ale já ho potkal jen jednou. Tak to nás uklidňuje…

Bukovinka

Bukovinka /Буковинка/

Na chvíli končí výhledy, jdeme lesem, když se před námi rozevře krajina. Jsme v Bukovince. Tady Paško a jeho rodina bydlí. Jsme u dřevěné chaloupky, vychází milá usměvavá žena, maminka Ljuba. Objímá nás a usedáme na zápraží u nádherné rozkvetlé zahrady. Povídáme si, Paška chvílemi trochu překládá, ale stejně si rozumíme. Paško má ještě dva bratry a sestru.

Bukovinka -Bukovinka – u PAšky u PAšky

Ljuba  nám vypráví o životě tady a také, že ji 4 děti zemřely. Je to smutné, tečou nám slzy. Ona je ze 14 dětí. Její optimismus je však nakažlivý a tak zapomínáme na smutek a ochutnáváme samé dobroty, které před nás dává. Špek a vejce  mícháme s domácí třešňovicí i samohonkou, domácím sýrem. Musíme se krotit nebo to nedopadne dobře. Přicházejí i bratři a tatínek, který byl s dcerkou na borůvkách.

Bukovinka

Dědeček

Pro dnešek se loučíme a po louce pokračujeme v doprovodu Pašky dál, se zastávkou u dědečka. Úžasný starý  pán, žena mu zemřela a tak tady žije úplně sám v domečku jak z pohádky. Kouříme spolu u kamen, smějeme se a jeho očka na chvíli září štěstím. Žije zde celý život, dolů z hor již neschází. Nevyhledává už ani žádnou společnost, jen jeho rodina jej navštěvuje. Nám je tady ale moc dobře, loučíme se !

Bukovinka – u dědečka

U Olji

Přicházíme do rozkvetlého domku, do domu plného lásky a smíchu, k Olje. Vítá nás i její muž Ivan a vnuk Vasyl. Srdečné pozvání do jejího domu, postupně se seznamujeme se všemi příbuznými a sousedy. Všichni po hodině přicházejí do vytopené bani, tak jako každou sobotu.

Bukovinka

Pozdraví, posedí u „stolečku prostři se“ , vypijí kávu a zase jdou.  Poslední do bani jdeme  my s Gabčou, dostáváme březové proutky, mýdlo, ručník. Jsme uvařené, šťasné a přejedené. To ještě nevíme, že nás u Olji čeká plný stůl dobrot. Olja se otáčí u plotny, stíhá vše a ještě se u toho usmívá. N000, já už opravdu nemohu. Tady to tak chodí, to musíte!

Můj žaludek už stávkuje, Gábina je statečná a ještě zvládne i samohonku. Pořád ještě nevím, kde je ten venkovní záchod. Spíme v pokoji plném květin i labutí. Snažím se usnout, ale je mi teda mizerně.

spíme v květinách a mezi labutěmi

V časných raných hodinách už teda běžím, v rychlosti pozdravím Ivana, který už sedí u roztopených kamen a naznačuji mu, že mi je ouvej!  I ta kadibouda je kouzelná, ale mě je fakt zle.

u Olji

Olja už na mě čeká, hned podává medicínu a vaří bylinkový čaj. Ivan jde do lesa , tak jako každý den, na houby a další lesní poklady. Stavuje se zde jeden ze sousedů, který tady  žije sám se svým bratrem, rodiče zemřeli. Od Olji dostává mléko, a dá si kávu i něco na zub.  Olja dělá silný vývar „ trikadelku“ , úžasné palačinky a já jen přežívám, ach jo. Gabča se „obětuje“ a dává si vše i tu samohonku na rozloučenou s Oljou ! Loučíme se, bulíme jak želvy, tolik jsme si vlezly do svých srdcí. Děkujeme, že jsme zde mohly být!

Bukovinka

Zakarpatská Bukovinka

Přichází Paško, mně už je lépe, a tak jdeme ještě projít krásnou ves Bukovinku . Funíme do kopce a nahoře se svalíme do trávy. Ach, je tu tak krásně!

Bukovinka

Paška nám vypráví, o všech lidech ve vsi. Život tady žijí pospolu, všichni tady chodí sbírat lesní plody, byliny, houby, každý má hospodářství. Navzájem si pomáhají. Doba, kdy musí vše připravit na zimu je krátká, jen několik měsíců. Dřevo, seno pro zvířata. Muži a chlapci ze vsi jezdí za prací pak hlavně do Čech, ale i jinam. Těžký život, přesto zde vládne láska a soudržnost.

u Olji

Loučíme se s Paškou a jeho rodinou, pak už podél vedení, sestupujeme do Svobody. V půli cesty potkáváme mladou rodinu, která jde za příbuznými do Bukovinky. Pozdraví, smějí se  a když říkáme, že jsme z Prahy, plynou češtinou nám říkají, že oni jsou také z Prahy, kde už žijí mnoho let a synek chodí v Česku do školy. Jsou milí a zvou nás do svého domu, který mají někde v údolí. Děkujeme, ale my musíme zase o kus dále…

Bukovinka – s Paškou

 

 

 

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *