• Menu
  • Menu

Výlet na Ukrajinu 14 – z města Mižhirja na hranice

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Ukrajina » Výlet na Ukrajinu 14 – z města Mižhirja na hranice

Zpátky do minulosti

Ráno si dáváme kávu a snídani v hotelu /TOPOLJA, Mižhirja/ společně s UK řidiči, kteří vozí pracanty do ČR a zpět. Radí kudy jet domů,  do ČR a trochu nechápou, že jsme se my dvě vydaly na Ukrajinu a že  spíme v dodávce.

Rády by jsme si přivezly ručně dělaný ubrus, který se nám líbil v jedné z kolib. Jeden z řidičů nás veze asi 2 km do vesnice, kde ubrusy dělají. Ale ten „náš“ se už nevyrábí.

Vyrážíme na Ukrajinsko – Slovenskou hranici, směr Volovec.

výhled na hory a řeku Sojmi

Urbex – hotel v Sojmi

V příjemné krajině, kde jsou i minerální prameny, nás upoutá bizarní červenobílý obrovský hotel  na kopci nad řekou. To musíme vidět a odbočujeme.

nedostavěný hotel v Sojmi

Celý komplex hlídá penzista Vasil, spí ve vojenském autě z roku 1931, má tu funkční rádio, nefunkční televizi a dva psy. Prosíme jej, jestli můžeme do areálu. 10. patrový hotel zde začali stavět před lety soudruzi z SSSR, posledních devět let se na hotelu přestalo pracovat a ještě neotevřený hotel chátrá.

nedostavěný hotel v Sojmi

Dovnitř jít nemůžeme a tak přes špinavá skla ještě vidíme obrovský prostor, kde měl být krytý bazén pro návštěvníky. Megalomanský projekt, hotel má jediné návštěvníky a to hnízdící kolonie ptáků, obrovské prostory kolem zarůstají náletem a plevelem.

nedostavěný hotel v Sojmi

Malé kostelíky před obrovským hotelem i dřevěná kadibouda vypadají jako dobře udržované barevné hračky. Loučíme se s Vasilem, rozdělíme se s ním o nějaké dobroty a pokračujeme dále přes Pilipec.

Kostel Narození Bohorodice – Pilipec

Jsme u překrásného dřevěného kostela z roku 1762 /jinde uváděno v roce 1780/. Nádherný kostelík je zavřený a tak procházíme jen okolo. Starodávný dřevěný kostel,  Narození Bohorodice (церква Різдва Пресвятої Богородиці, je vystavěn ve stylu tzv. verchovinského baroka (верховинське бароко) podobně jako kostely v okolních obcích.

Kostel Narození Bohorodice – Pilipec

U kostela stojí dřevěná zvonička, která byla postavena ještě dříve než kostel. Můstek přes řeku je zarostlý bolševníkem a my pokračujeme dále.

Kostel Narození Bohorodice – Pilipec

Starý mlýn

Restaurace u silnice vypadá velmi lákavě a tak zastavujeme. Přesto, že naše žaludky se z přemíry dobrot v Bukovince nesrovnaly, ochutnáváme některé speciality na které jsme se těšily, golubci, vývar i kafíčko. Ještě, že tady mají krásnou toaletu. Pokud jedete okolo určitě se zastavte.

restaurace Strarý Mlyn

Hranice ukrajinsko – slovenská Vyšné Nemecké

Přes Mukačevo a  Užhorod míříme na hranici ve Vyšném Německém.

Máte marihuanu? Alkohol? Cigára?…Ne máme jen bylinky z hor a borůvky… .
Po 4. hodinovém čekání v nesnesitelném vedru na hranicích u bratrů Slováků ve Vyšném Nemeckém, kdy  před námi důkladně kontrolují jedno auto po druhém, do poslední tašky, jsme konečně na řadě my a náš hotýlek na kolečkách. Když nás spatřili a k tomu obsah naší hippie káry, žasnou a nestačí se divit!

Vysne Nemecké – hranice

Dvě holky v dodávce  na Ukrajinu????
Nesmyslné otázky, kolik jste najely kilometrů? Kolik máme nafty v nádrži? Kdy jste naposledy čepovaly?  Otevřete motor, tečou z nás čurky potu a kapota nejde otevřít. Pohraničník stojí nad námi a nehne brvou, prosím tak nám pomozte, vidíte, že nám to nejde. NEE, zní mi to v uších a držím se abych ho neposlala do háje zelenýho. Jdu do fronty za námi a prosím ukrajinské řidiče, jestli by nepomohli. S velkou ochotou nám jdou na pomoc, s problémy, ale nakonec kapotu otevřou! Už jen čekáme příkaz, svlíkněte se do naha!

Humor nás zatím neopouští, ale je to síla. Jsme připravené vyskládat celý obsah našeho auta na plochu. Jaké je naše překvapení, když slyšíme, JEĎTE!

Šťastné opouštíme bolševickou hranici a hurá přes Slovensko domů!

Vysne Nemecké – hranice

Vyšné Nemecké [Vyšné Německé] je malá slovenská vesnička, umístěná na hranici s Ukrajinou, na okraji Východoslovenské nížiny, v jižním podhůří Popričného. Ve Vyšném Nemeckém funguje hlavní silniční hraniční přechod mezi Slovenskem a Ukrajinou.

 

 

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *