Výlet na Ukrajinu 7 – Mižhirja

V lyžařském středisku Makovica, Mižhirja

Začíná slušné vedro, jsme stále v pyžamu a máme hlad. Už delší dobu kopírujeme ze silnice řeku Riku. Jen najít ten správný sjezd. Kousek od elektrárny za obcí Nižnyj Bystryj je parkoviště a vypadá to, že je tu cesta až k řece. Auto necháváme na půl cesty, snad nikdo nepojede. Bereme křesílka, jídlo, ručníky. Jsme za ohybem a není sem vidět. Hurá, svlékáme si pyžamo a jdeme se nahé osvěžit do řeky. Jen škoda, že tu není nějaká tůň.

Děláme si úžasnou snídani, čerstvou zeleninku z trhu, jen kafíčko chybí. Vařič máme, ale bombu ne. Sedíme na křesílkách, ležíme na kamenech, závěsný most se v poklidu houpe nad plynoucí řekou a my jenom jsme…

Hydtroelektrárna na dvou řekách

Řeky Terebla a Rika protékají ze severu na jih dvěma hlubokými, téměř rovnoběžnými údolími, vzdálenými od sebe místy jen několik kilometrů. Údolí Terebly však leží přibližně o 210 metrů výš než údolí Riky. Tato geografická zvláštnost inspirovala už v roce 1923 českého inženýra Křižku, který navrhl originální využití tohoto výškového rozdílu k vybudování elektrárny. Podle něho se na Tereble měla postavit vysoká přehradní hráz a pohořím mezi oběma údolími měla být proražena štola. Tou by část zadržené vody proudila na turbíny hydroelektrárny, instalované o 200 metrů níž v sousedním údolí. Elektrárna se měla stát zdrojem energie pro elektrifikaci tohoto zapadlého kraje.

hydroelektrárna, řeka Rika – Nižnyj Bystryj

Křižkův projekt se před válkou nerealizoval, ale jeho návrh nezapadl. Konstrukční řešení prakticky beze změny převzali finští inženýři, kteří hydroelektrárnu Terebla – Rika v letech 1949 až 1955 postavili. Na řece Tereble byla vybudována přehrada, jejíž betonová hráz o délce 153 metrů je vysoká 46 m. Přehradní jezero má plochu asi 1,6 km2. Voda z přehrady proudí téměř 4 km dlouhým přivaděčem do elektrárny v údolí Riky, kde pohání tři nad sebou umístěné Peltonovy turbíny, každou o výkonu 9 MW. Elektrárna pracuje prakticky nepřetržitě, protože vody v přehradě na Tereble je po celý rok stále dost. Průměrné roční srážky v oblasti Koločavy jsou totiž opravdu vysoké, přes 1 400 mm.

Až se někdy rozhodnete k cestě na Podkarpatskou Rus, můžete cestou do Koločavy navštívit obě části Křižkovy hydroelektrárny. Cestou z Chustu na sever do okresního města Mežhorje uvidíte pár kilometrů za vesnicí Nižnyj Bystryj na břehu řeky Riky budovu elektrárny i část potrubí přivaděče vody. A až budete odjíždět z Koločavy směrem na jih do Buštyny, projedete vesnicí Merešor, za níž se můžete pokochat pohledem na přehradní jezero a betonovou přehradní hráz.

Převzato : https://www.3pol.cz/cz/rubriky/reportaze-cestovani/2244-unikatni-elektrarna-mezi-dvema-rekami

Mižhirja

My pokračujeme do města Mižhirja (ukrajinsky Міжгір’я; rusky Межгорье; maďarsky Ökörmező). První písemná zmínka o městě pochází z roku 1415. V minulosti město patřilo Rakousu-Uhersku, od roku 1918 až do roku 1938 bylo součástí Československa, jako nejmenší okresní město tehdejší Podkarpatské Rusi. V roce 1944 bylo město s okolím připojeno k Ukrajinské SSSR. Do roku 1953 město používalo název Volové, popř. Volove Pole.

Hned při vjezdu do města, kterým protéká řeka Rika a obklopují ho hory, parkujeme pod lyžařským centrem s lanovkou. Lanovka je v provozu a tak je rozhodnuto, necháme se vyést nahoru a užijeme si výhledy na krásnou krajinu.

Koliba

Máme čas a tak usedáme do koliby u cesty. Těšíme se, jak vyzkoušíme nějaké zdejší speciality. Uvnitř je tma, ale my stejně usedáme na terase venku. Objednáváme boršč, houbovou polévku a rybku. Vše je moc dobré. Potkáváme milou smíšenou rodinku z Česka. Muž pochází odtud a tak využíváme některé info, které nám dává.

V kolibě je příjemné posezení. moc se nám líbí nádherné ubrusy na stolech. Sháněly jsme všude a nesehnaly, škoda!

SIM a výměna peněz

Hlavně potřebujeme ukrajinskou SIM, není to tak úplně jednoduché, u pumpy nemají a tak s námi rodinka jede do města. Tam je zrovna zavřeno. Potřebujeme vyměnit peníze.

Jsme poučené, že nejlepší je měnit na trhu. Tak jdu s mužem na trh, není těžké vytipovat chlapíka, který peníze mění. Měníme české za hřivny. Kurz je lepší než v bance. Při naší cestě nebyl moc výhodný kurz hřivna : koruna byla téměř 1:1.

Ve zdejším Vodafonu je pořád zavřeno a tak se s rodinkou loučíme. Jdeme na kávičku, prý tu jde WIFI, ale zrovna dnes ne. Jdeme ještě na malý trh a do obchodu se stáčenými parfémy. Tak neochotnou a línou prodavačku jsme už dlouho nezažily! Ale nějakou vůni jsme nakonec k úděsu prodávající přeci jen koupily.

Ve Vodafonu konečně zakupujeme kartu a vracíme se na lanovku. Je dobré si koupit kartu do telefonu na Ukrajině, vyplatí se to!

Lanovka Makovica

Zakupujeme jízdenky /160 hřiven/2 osoby/. Na vrcholu jsme úplně samy, dáváme se do řeči s Vovou, který lanovku tady nahoře obsluhuje. Vova pochází od Dněpru. Výhled z brcholu je ovšem parádní a Vova nám jmenuje všechny ty kopce kolem. Nad Mežhorje se zvedají svahy karpatských hor s poloninami Boržava a Krásna. Vova dostává zprávu ze zdola, že lanovka končí a tak usedáme společně na sedačku a vracíme se zpět. Ještě nám poradí a domluví telefonem ubytování v Pilipci u Nataši.

Lanovka z Donoval v Mižhiriji

Přímo v areálu je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a půjčovnou lyží. V okolí jsou parádní podmínky pro turistiku (značené trasy) a terény pro horská kola.

26 let starou trojsedačkovou lanovku z Donval po demontáži nesešrotovali, ale byla prodána novému majiteli na Ukrajinu. Lanovka je dlouhá 950 metrů a má 9 podpěr, byla postavena mezi lety 2005 – 2008. Ve středisku jsou tři sjezdové tratě /1500, 2000 a 2300 m/. Spodní část lanovky je v nadm. výšce 450 metrů, horní část je ve výšce 750 m.n. m. Lanová dráha v Makovici je v provozu i v letní sezóně.

Ubytování Pilipec – Zarynok

Přijíždíme do lyžařského střediska Pilipec. Ubytování u Nataši se nám nelíbí. Jsme v horách, v krásné přírodě a bydlet v apartmánu, který je u cesty a vedle je stavba, se nám nechce. Jdeme se na chvíli projít k vodopádům, už je téměř tma, zavírají se stánky a vodopády si necháme na zítra. U cesty k vodopádům míjíme resort s dřevěnými sruby – Zarinok. Tady by to bylo fajn. Mají obsazeno, chtěly bychom tu přespat dvě noci. Trochu to trvá, ale nakonec jsme získaly aspoň jednu noc ve srubu, který se nám moc líbil. I cenu jsme /tajně/ usmlouvaly na přijatelnou. Jdeme pro auto, v obchůdku nakupujeme šampaňské. Těšíme se po 5 dnech na cestě na sprchu, postel, jídlo i bublinky!