• Menu
  • Menu

Výlet na Ukrajinu 7 – Mižhirja

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Ukrajina » Výlet na Ukrajinu 7 – Mižhirja

V lyžařském středisku Makovica, Mižhirja

Začíná slušné vedro, jsme stále v pyžamu a máme hlad. Už delší dobu kopírujeme ze silnice řeku Riku. Jen najít ten správný sjezd. Kousek od elektrárny za obcí  Nižnyj Bystryj je parkoviště a vypadá to, že je tu cesta až k řece. Auto necháváme na půl cesty, snad nikdo nepojede. Bereme křesílka, jídlo, ručníky. Jsme za ohybem a není sem vidět. Hurá, svlékáme si pyžamo a jdeme se nahé osvěžit do řeky. Jen škoda, že tu není nějaká tůň.

řeka Rika – Nižnyj Bystryj

Děláme si úžasnou snídani, čerstvou zeleninku z trhu, jen kafíčko chybí. Vařič máme, ale bombu ne. Sedíme na křesílkách, ležíme na kamenech, závěsný most se v poklidu houpe nad plynoucí řekou a my  jenom jsme…

řeka Rika – Nižnyj Bystryj

Hydtroelektrárna na dvou řekách

Řeky Terebla a Rika protékají ze severu na jih dvěma hlubokými, téměř rovnoběžnými údolími, vzdálenými od sebe místy jen několik kilometrů. Údolí Terebly však leží přibližně o 210 metrů výš než údolí Riky. Tato geografická zvláštnost inspirovala už v roce 1923 českého inženýra Křižku, který navrhl originální využití tohoto výškového rozdílu k vybudování elektrárny. Podle něho se na Tereble měla postavit vysoká přehradní hráz a pohořím mezi oběma údolími měla být proražena štola. Tou by část zadržené vody proudila na turbíny hydroelektrárny, instalované o 200 metrů níž v sousedním údolí. Elektrárna se měla stát zdrojem energie pro elektrifikaci tohoto zapadlého kraje.

hydroelektrárna, řeka Rika – Nižnyj Bystryj

Křižkův projekt se před válkou nerealizoval, ale jeho návrh nezapadl. Konstrukční řešení prakticky beze změny převzali finští inženýři, kteří hydroelektrárnu Terebla – Rika v letech 1949 až 1955 postavili. Na řece Tereble byla vybudována přehrada, jejíž betonová hráz o délce 153 metrů je vysoká 46 m. Přehradní jezero má plochu asi 1,6 km2. Voda z přehrady proudí téměř 4 km dlouhým přivaděčem do elektrárny v údolí Riky, kde pohání tři nad sebou umístěné Peltonovy turbíny, každou o výkonu 9 MW. Elektrárna pracuje prakticky nepřetržitě, protože vody v přehradě na Tereble je po celý rok stále dost. Průměrné roční srážky v oblasti Koločavy jsou totiž opravdu vysoké, přes 1 400 mm.

Až se někdy rozhodnete k cestě na Podkarpatskou Rus, můžete cestou do Koločavy navštívit obě části Křižkovy hydroelektrárny. Cestou z Chustu na sever do okresního města Mežhorje uvidíte pár kilometrů za vesnicí Nižnyj Bystryj na břehu řeky Riky budovu elektrárny i část potrubí přivaděče vody. A až budete odjíždět z Koločavy směrem na jih do Buštyny, projedete vesnicí Merešor, za níž se můžete pokochat pohledem na přehradní jezero a betonovou přehradní hráz.

Převzato : https://www.3pol.cz/cz/rubriky/reportaze-cestovani/2244-unikatni-elektrarna-mezi-dvema-rekami

Mižhirja

Mižhirja

My pokračujeme do města Mižhirja (ukrajinsky Міжгір’я;  rusky Межгорье;  maďarsky Ökörmező). První písemná zmínka o městě pochází z roku 1415. V minulosti město patřilo Rakousu-Uhersku, od roku 1918 až do roku 1938 bylo součástí Československa, jako nejmenší okresní město tehdejší Podkarpatské Rusi. V roce 1944 bylo město s okolím připojeno k Ukrajinské SSSR.  Do roku 1953 město používalo název Volové, popř. Volove Pole.

Mižhirja z lanovky

Hned při vjezdu do města, kterým protéká řeka Rika a obklopují ho hory, parkujeme pod lyžařským centrem s lanovkou. Lanovka je v provozu a tak je rozhodnuto, necháme se vyést nahoru a užijeme si výhledy na krásnou krajinu.

Koliba

Máme čas a tak usedáme do koliby u cesty. Těšíme se, jak vyzkoušíme nějaké zdejší speciality. Uvnitř je tma, ale my stejně usedáme na terase venku. Objednáváme boršč, houbovou polévku a rybku. Vše je moc dobré. Potkáváme milou  smíšenou rodinku z Česka. Muž pochází odtud a tak využíváme některé info, které nám dává.

Koliba Mižhirja

V kolibě je příjemné posezení. moc se nám líbí nádherné ubrusy na stolech. Sháněly jsme všude a nesehnaly, škoda!

Koliba Mižhirja

SIM a výměna peněz

Hlavně potřebujeme ukrajinskou SIM, není to tak úplně jednoduché, u pumpy nemají a tak s námi rodinka jede do města. Tam je zrovna zavřeno. Potřebujeme vyměnit peníze.

Jsme poučené, že nejlepší je měnit na trhu. Tak jdu s mužem na trh, není těžké vytipovat chlapíka, který peníze mění. Měníme české za hřivny. Kurz je lepší než v bance.  Při naší cestě nebyl moc výhodný kurz hřivna : koruna byla téměř 1:1.

Ve zdejším Vodafonu je pořád zavřeno a tak se s rodinkou loučíme. Jdeme na kávičku, prý tu jde WIFI, ale zrovna dnes ne. Jdeme ještě na malý trh  a do obchodu se stáčenými parfémy. Tak neochotnou a línou prodavačku jsme už dlouho nezažily! Ale nějakou vůni jsme nakonec k úděsu prodávající přeci jen koupily.

Ve Vodafonu konečně zakupujeme kartu a vracíme se na lanovku. Je dobré si koupit kartu do telefonu na Ukrajině, vyplatí se to!

lanovka středisko Makovica – Mižhirja

Lanovka Makovica

Zakupujeme jízdenky /160 hřiven/2 osoby/. Na vrcholu jsme úplně samy, dáváme se do řeči s Vovou, který lanovku tady nahoře obsluhuje. Vova pochází  od Dněpru. Výhled z brcholu je ovšem parádní a Vova nám jmenuje všechny ty kopce kolem. Nad Mežhorje se zvedají svahy karpatských hor s poloninami Boržava a Krásna. Vova dostává zprávu ze zdola, že lanovka končí a tak usedáme společně na sedačku a vracíme se zpět. Ještě nám poradí a domluví telefonem ubytování v Pilipci u  Nataši.

lanovka středisko Makovica – Mižhirja
Lanovka z Donoval v Mižhiriji

Přímo v areálu je lyžařské středisko se sedačkovou lanovkou a půjčovnou lyží. V okolí jsou parádní podmínky pro turistiku (značené trasy) a terény pro horská kola.

lanovka středisko Makovica – Mižhirja

26 let starou trojsedačkovou lanovku z Donval po demontáži nesešrotovali, ale  byla prodána novému majiteli na Ukrajinu.  Lanovka je dlouhá 950 metrů  a má 9 podpěr,  byla postavena mezi lety 2005 – 2008. Ve středisku jsou tři sjezdové tratě /1500, 2000 a 2300 m/. Spodní část lanovky je v nadm. výšce 450 metrů, horní část je ve výšce 750 m.n. m.  Lanová dráha v Makovici je v provozu i v letní sezóně.

lanovka středisko Makovica – Mižhirja

Ubytování Pilipec – Zarynok

Přijíždíme do lyžařského střediska Pilipec. Ubytování u Nataši se nám nelíbí. Jsme v horách, v krásné přírodě a bydlet v apartmánu, který je u cesty a vedle je stavba, se nám nechce. Jdeme se na chvíli projít k vodopádům, už je téměř tma, zavírají se stánky a vodopády si necháme na zítra. U cesty k vodopádům míjíme resort s dřevěnými sruby – Zarinok. Tady by to bylo fajn. Mají obsazeno, chtěly bychom tu přespat dvě noci. Trochu to trvá, ale nakonec jsme získaly aspoň jednu noc ve srubu, který se nám moc líbil. I cenu jsme /tajně/ usmlouvaly na přijatelnou. Jdeme pro auto, v obchůdku nakupujeme šampaňské. Těšíme se po 5 dnech na cestě na sprchu, postel, jídlo i bublinky!

Zarinok Pilipec

Všichni už dávno spí, jsou 2 hodiny ráno a my sedíme před srubem, tak dobrou… .

Mimo ubytování, zde mají výbornou domácí restauraci a jak říká majitel, pokud tady chcete spát, VOLAJTE!

Kontakt: Zarinok, Pylypets 342, Pilipets, 90011, Ukrajina , tel +380 67 459 6795

Zarinok Pilipec

 

 

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *