• Menu
  • Menu

Výlet na zámek Neuschwanstein 2

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Německo » Výlet na zámek Neuschwanstein 2

 Zámek Neuschwanstein a Hohenschwangau, městečko Füssen

 Leje jako z konve, jdeme na fantastickou snídani, která je v ceně. Na den platíme 50 euro. Máme na výběr, vajíčka, sýry, salámy, koláče, teplé housky, místní tmavý chléb, ovoce, ovocný salát, zeleninu, džusy, domácí marmelády, kávu, mléko plno dalších dobrot. Vlasta poznamená, že si míchá německou kávu s mlékem od rakouských krav. Což je pravda, jsme na hranicích. Protože je špatné počasí, doufáme, že na hrad půjde méně lidí. Tak to byl veliký omyl. Jsme tu po deváté  a jdeme si již podruhé stoupnout do hodinové fronty. Vlastík má naštěstí v autě veliké deštníky a tak v dešti čekáme, až se dostaneme na řadu. Schloss Neuschwanstein na nás vykukuje z mlhy. Zaplatíme si dvě audio prohlídky a jdeme do kopce na Schloss Hohenschwangau. Zatím co čekáme, až přijdeme na řadu v 11:45 ve skupině 145, fotíme si zahradu a vyhlídku. Konečně jsme na řadě, dostáváme audio a vstupujeme do zámku. Nahrávka je v češtině. Prohlídka je hodně rychlá, ale to se nedá nic dělat, za námi je dalších tisíc lidí. Bohužel se tu nikde nesmí fotit, ale jsou tu v každé místnosti jiná kachlová kamna, to se mi asi líbilo nejvíce.

zámek Hohenschwang
zámek Hohenschwang

Hohenschwangau je zámek ležící v německém Bavorsku, nedaleko města Füssen a slavného zámku Neuschwanstein. Leží na vrchu nad jezery Alpsee a Swansee v nadmořské výšce asi 820 metrů. Již v 11. století stál na místě dnešního zámku hrad Swanstein, sídlo tehdejších rytířů a šlechticů Swangau. Hrad v průběhu mnoha staletí měnil majitele a v průběhu různých válek byl těžce poškozován. Vlastnil ho například křižácký rytíř Hiltebold nebo takzvaný „Labutí rytíř“ Lohengrin. Při cestě do Říma zde také krátce pobýval císař Fridrich Barbarossa. Rod Swangau v 16. století vymřel, hrad nebyl dále obýván a zcela zchátral.

Roku 1832 zpustlý a břečťanem obrostlý hrad objevil korunní princ Maxmilián bavorský, budoucí král Maxmilián II. Rozhodl se provést jeho rozsáhlou přestavbu, která proběhla v novogotickém stylu za dohledu architekta a malíře Domenica Quaglioniho, architekta Georga Fridricha Zieblanda a malíře Moritze von Schwindela. Po Quaglioniho smrti převzal dohled nad stavbou Josef Ohlmüller. Podle plánů Petera Josepha Lenného byl u severní strany zámku zřízen Schwanseepark. Přestavba byla dokončena roku 1836. Po dokončení využívala zámek královská rodina jako své letní a lovecké sídlo a budoucí král Ludvík II. zde strávil své mládí. Roku 1865 zde krátce pobýval skladatel Richard Wagner. Od roku 1928 je zámek ve vlastnictví Wittelsbacher Ausgleichsfonds, tedy Fondu vyrovnání rodu Wittelsbachů.

Zámek je malý, protože nesloužil jako královská rezidence. Nachází se zde pouze 14 místností. Zámecké zařízení náleží do období biedermeieru. Hlavní apartmá zabírají první a druhé patro, jsou však vybavena skromně. Ložnice králů je nazývána Tasso a je zdobena motivy italského básníka Torquata Tassa. Králova hudební místnost Hohenstaufen je dekorována nástěnnými malbami. Skladatel Richard Wagner zde sehrál několik soukromých představení pro Ludvíka II. Pokoj nazývaný Orientální byl ložnicí královny Marie, matky Ludvíka II. V obývacím pokoji královny se nachází stříbrný lustr. Pokoj je zdoben nástěnnými malbami. Královnina pracovna je označována jako Berchtin pokoj – nástěnné malby jsou věnovány Berchtě, matce Karla Velikého. V zámku najdeme sál Labutích rytířů, který sloužil jako hradní jídelna. Je zdoben nástěnnými malbami z pověsti o Labutím rytíři Lohengrinn. Z dalších zajímavých místností jmenujme například pokoj, pojmenovaný podle staré ságy Authari, ve kterém pobýval při svém pobytu Richard Wagner, nebo zámeckou kapli, která původně sloužila jako zbrojnice.

zámek Neuschwanstein
zámek Neuschwanstein

Sejdeme zpět do městečka a zajdeme si do pivnice na kuře a pivo. Nakoupíme nějaké dárečky a lístky na bus k druhému zámku Schloss Neuschwanstein, hlavní cíl naší cesty. Bus byl narvaný k prasknutí. Nemáme se ani čeho držet a v prudkých zatáčkách na sebe padáme. Pod námi je propast.

Pohádkový zámek Neuschwanstein nad divokou soutěskou údolí říčky Pollak v Bavorských Alpách je asi nejkouzelnějším zámkem na světě. Jeho bělostné věže se jako by vznášely ve vzduchu na pozadí temné zelených jedlí. Neuschwanstein, navržený a postavený bavorským králem Ludvíkem II. (l845-86), vyvolává dojem středověké stavby daleko silněji než ty, které ve středověku skutečné vznikly. Neuschwanstein je však především nádhernou kulisou, snem, který Ludvík dokázal uskutečnit pouze díky svému značnému bohatství.Počátky Ludvíkova snu sahají do jeho dětství. Již od malička hrál bavorský princ rád divadlo a přestrojoval se. Podle svého dědečka Ludvíka L už v šesti letech vytvářel z dětské stavebnice „překvapivě hezké budovy”. Léto rodina trávila na Hohenschwangau, starém sídle pánů ze Schwangau, které Ludvíkův otec Maximilian II. zakoupil v roce 1833. Romantický Maximilian nesvěřil plán rekonstrukce architektovi, nýbrž jevištnímu výtvarníkovi. Miloval rovněž legendy, a tak dal stěny vyzdobit scénami z různých pověstí, zvláště tě o labutím rytíři Lohengrinovi, který údajně na Hohenschwangau žil.Není divu, že tyto podněty na Ludvíka hluboce zapůsobily. Měl nesmělou a citlivou povahu a zároveň projevoval bujnou fantazii. Když v roce 1861 poprvé v životě uslyšel operu, Lohengrína, byl unesen. Požádal otce, aby jejího skladatele Richarda Wagnera (1813-83) pozval na Hohenschwangau, kde by inscenoval Lohengrina jen pro něj.Tak začal vztah, který přetrval až do konce Ludvíkova života. Když po Maximilianově smrti v roce 1864 osmnáctiletý Ludvík usedl na bavorský trůn, za pouhých pět týdnů poslal pro Wagnera a dal jej ubytovat v jedné mnichovské vile. Vztah k Wagnerovi nepovažoval jen za přátelství umělce a mecenáše, nýbrž za vztah dvou tvůrců. Ludvík neměl hudební nadání, ale poskytl Wagnerovi peníze, rady, kritiku a inspiraci. A Wagner alespoň do jisté míry uskutečnil sny, jimiž se Ludvík opájel.Ludvíkova vášeň pro Wagnerovu hudbu vycházela ze stejného zdroje jako touha stavět pohádkové paláce. Prvním a nejkrásnějším se stal Neuschwanstein. Na jaře roku 1867 navštívil Ludvík gotický hrad Wartburg poblíž Eisenachu v Durynsku. Na bavorského krále, milovníka divadla a romantiky, Wartburg hluboce zapůsobil. Ludvík si umínil, že stejný hrad musí mít i on. Asi jeden a půl kilometru od Hohenschwangau stála na skalnatém srázu zřícenina staré hlásky. Právě tady se Ludvík rozhodl postavit Neuschwanstein, svůj „nový labutí domov”. 5. září roku 1869 hýl položen základní kámen hlavního traktu, který dostal název Palaš. Po otcově vzoru Ludvík zadal návrh exteriéru zámku jevištnímu výtvarníkovi bavorského dvorního divadla Christianu Jankovi. Jank králi přinesl radu nákresů, podle nichž skupina malířů a řemeslníků vytvořila plastické modely, podobající se kulisám pro Wagnerovy opery Lohengrin, Tannbauser a Parstfal. Neuschwanstein je ve skutečnosti Lohengrinovým hradem.

zámek Neuschwanstein
zámek Neuschwanstein

Plány Palašů, původně pojatého jako tříposchoďová gotická pevnost, se postupně měnily, až vznikl návrh romantické stavby o pěti podlažích, která se v Ludvíkových očích nejvíce blížila legendě. Návrh nádvoří vycházel ze skutečného provedení Lohengrína v Antverpách, kde byla podobná dekorace znázorňující hradní nádvoří použita ve druhém jednání opery. Síň pěvců inspirovala opera Tannhauser. Podle legendy se německému básníkovi 13- století Tannháuserovi podařilo najít vstup do Venušiny hory. do podzemního světa lásky a krásy, jemuž tato bohyně vládla. Jeden výjev Wagnerova Tannhusera se odehrává v Síni pěvců na Wartburgu, a proto Ludvík Jankovi přikázal, aby na Neusehwansteinu vytvořil její kopii. Ludvík chtěl na Neuschwanstein u postavit i „Venušinu jeskyni”, avšak nenašel v krajině vhodné místo. Musel se tedy spokojit s její menší verzí postavenou uvnitř hradu. V jeskyni je však dokonce vodopád s kaskádami a umělý měsíc. (Jeskyni v exteriéru dal Ludvík postavit asi 25 kilometrů na východ od Neuschwansteinu poblíž Linderhofu, bývalého loveckého zámečku, jejž Ludvík přetvořil na male Versailles.) S přibývajícím Ludvíkovým věkem se z Lohengrinova a Tannháuserova hradu postupně stal Parsifalův hrad svatého grálu. Lohengrinův otec Parsifal byl rytířem u kruhového stolu a směl spatřit svatý grál. Ludvíkovy návrhy Síně svatého grálu (koncipované již uprostřed šedesátých let) se uskutečnily v Trůnním sále na Neuschwansteinu, jemuž vévodí bílé mramorové schodiště vedoucí na prázdné pódium – královský trůn na něm nikdy nestál. V letech 1883-84, rok po premiéře poslední Wagnerovy opery Parsifal, se výjevy z této opery objevily i na stěnách Síně pěvců. Při uskutečňování svých snů Ludvík nešetřil penězi. Na Neuschwansteinu i jinde zaměstnával nejlepší řemeslníky, malíře, sochaře a řezbáře. Stavitelské projekty stály bavorský stát spoustu peněz a odváděly krále od úředních povinností. Když se k jeho ministrům donesly zprávy o Ludvíkově výstředním chování (pravidelně se na pozlacených saních vydával na půlnoční vyjížďky a jednou dokonce pozval svého koně, aby s ním poobědval), začali přemýšlet, jak by se krále zbavili. Nakonec jej dali prohlásit za šílence a odvézt z Neuschwansteinu na zámek Berg na březích Starnberského jezera. O dva dny později byla ve vodách jezera nalezena dvě mrtvá těla: krále Ludvíka a jeho lékaře.Ludvík napsal Wagnerovi: „Až zemřeme, naše dílo bude ještě dlouho zářným příkladem pro budoucí generace.” Neuschwanstein přitahuje dodnes zástupy návštěvníků. To nade vší pochybnost dokazuje, že se Ludvíkova předpověď splnila. Jsme na nádvoří a čekáme až budeme na řadě, přestalo konečně pršet. Je 14:20 a máme skupinu číslo 476. Prohlídka opět funguje podle vzoru, audio v češtině, nic nefoť a hlavně rychle vypadni. Po prohlídce ještě jdeme na most Marien brucke, odkud je nejkrásnější pohled na zámek.

 most Marien brucke
most Marien brucke

Na mostě je tolik lidí, že jsme měli strach, aby se nezřítil. Cestou zpět vznikala tlačenice do malého autobusu. Cestu jsme ustáli, a jak říkala Linda stojím na jedné noze a ještě ne na své, dojeli jsme zpět na parkoviště a zpět do hotelu, kde si bereme věci na koupání a jedeme si ještě zaplavat. Jsme ale moc unavený a venku v bazénu na nás prší ledový déšť. Trochu se prohřejeme a jedeme se podívat na noční městečko Füssen, ležící na území Švábska, jednoho ze sedmi bavorských vládních celků, nacházejícího se v jihozápadní části rozlohou největší německé spolkové země. Füssen se rozprostírá při březích řeky Lech v bavorských Alpách ve vzdálenosti zhruba 5 kilometrů od německo-rakouských hranic a jeho nadmořská výška 808 metrů z něj činí nejvýše položené město na území spolkové země Bavorsko. Město s více než 700letými dějinami se může pochlubit půvabným historickým centrem i nádhernou alpskou přírodou ve svém okolí. Dominantu Füssenu tvoří nad městem čnící rozsáhlý pozdně středověký zámek Hohes Schloss z přelomu 15. a 16. století, který byl částečně přestavěn v barokním stylu a v dnešní době se zde nachází galerie s množstvím vzácných exponátů. Další významnou památkou je klášter St. Mang s raně středověkými základy a románskou kryptou z 9. až 11. století, jenž byl počátkem 18. století zcela přestavěn.

Procházíme se po městě, fotíme a nakonec si zajdeme na večeři do čínské restaurace na kachničku. Ještě se projedeme zpátky podívat se na zámky, jak jsou v noci nasvícené, ale nestálo to za námahu.

Už jsme byli večer tak děsně utahaný, že jsme zapluli do duchen a usnuli, pokojíček byl příjemně vytopený.

SONY DSC

 

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *