• Menu
  • Menu

Z Mestie do Ushguli 1.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Gruzie » Z Mestie do Ushguli 1.

Marshutkou do Mestie

Po dvoutýdenním každodenním kontrolování předpovědi počasí na oblast Svanetie se konečně objevily první zprávy o přicházejících slunečných dnech. Neváhali jsme ani chvilku. Populární trek mezi Mestií a nejvýše položenou vesnicí v Evropě Ushguli (UNESCO) jsme si za žádných okolností nechtěli nechat ujít. A tak bylo o dalších cestovatelských dobrodružstvích rozhodnuto.

Ať už se chcete v Gruzii dostat kamkoli, vaše kroky téměř vždycky povedou přes hlavní město Tbilisi. Sehnat maršutku, obdobu našich veřejných linkových autobusů, zvládnete i přes jazykovou bariéru. Stačí vlastně jen vystoupit na jakémkoli nádraží. Jako vosy se na vás během chvíle přilepí hejna řidičů, kterým stačí sdělit kouzelné slovíčko- jméno vaší destinace a je to. Následuje rychlá debata mezi řidiči a už vás táhnou ke správné maršutce. Pokud tedy maršutka z tohoto nádraží jede. Pokud nejede, pak vám poradí zastávku metra, kam se musíte dostat. Tbiliské metro je velmi jednoduché a levné. Jedna jízda stojí v přepočtu 5 Kč. S dopravou tedy nebudete mít problémy.

Do Mestie maršutkou

Do Mestie, počátečního místa přechodu hor, se dostanete nejjednodušeji maršutkou nebo nočním vlakem z Tbilisi. Oba tyto spoje jezdí do městečka Zugdidi, které se nachází na západě země. Pokud přijíždíte do Tbilisi brzy ráno a nechcete čekat na noční vlak, doporučuji využít maršutku. Ta jezdí několikrát denně a jízda jí trvá od 4 do 5ti hodin. Není to úplně nejpohodlnější jízda, za to si na rozdíl od noční jízdy vlakem můžete prohlédnout velkou část Gruzie. Za tuto část cesty zaplatíte řidiči 15 lari (cca 150 Kč).

Maršutka
Maršutka

Vzhůru do hor

Řidičům vždy sdělte konečné místo vaší destinace. Většina z nich je totiž velmi ochotná vám zařídit i navazující spoj. Případně zavolají řidičům, aby na vás v přestupní stanici počkali. Tak jsme se v Zugdidi dostali přímo před maršutku, která jela do Mestie. Přes předchozí sdělení, že cesta do Mestie stojí 15 lari, po nás řidič nyní požadoval 20 lari. Dvacet minut jsme se hádali, až nám nakonec nezbylo nic jiného než zaplatit požadovanou sumu a nasednout do maršutky. Naše spolucestující nám pak vysvětlila, že normálně maršutka opravdu stojí pouze 15 lari, ale to jen ve chvíli, kdy je spoj plně obsazený a to v našem případě rozhodně nebyl. Zaujali jsme tedy pozici v poloprázdné maršutce a rozjeli se serpentinami vzhůru do hor.

Potřbujeme do  Zhabeshi

Cesta, během které nechyběla ani jedna občerstvovací pauza, trvala okolo 2,5 hodin. Konečně jsme byli nedaleko Mestie, když jsme se začali s řidičem domlouvat na dalším plánu naší cesty. „My bychom potřebovali do Zhabeshi. Dá se tam nějak dojet?“ s myšlenkou, že by nás tam za úplatu mohl rovnou hodit maršutkář, jsme započali nenucenou diskuzi o našich dalších plánech. „No, jezdí tam taxi,“ začal maršutkář. „To je moc drahé. Tak to budeme muset dojít pěšky,“ odvětili jsme, načeš nám maršutkář říká: „Jestli chcete, odvezu vás tam za 30 lari.“ Stačila malá chvíle a bylo rozhodnuto. V Mestii jsme nakoupili ještě nějaké jídlo a už jsme se zase kodrcavou jízdou blížili k dnešnímu cíli. S omluvou, že přes cestu vede potok, který maršutka neprojede, nám řidič zastavil o vesnici dříve. Na ruku jsme mu vysázeli domluvenou částku a rozloučili se. Až ve chvíli, kdy jsme chtěli nahodit batohy, přišla otázka: „Petře, kde máme tašku s jídlem?“ Taška nikde. Zůstala totiž v maršutce. Byla jsem naštvaná a trochu zoufalá. „Jdeme na tři dny do hor a nemáme jídlo. To není moc dobrý začátek,“ pomyslela jsem si. Naštěstí i zde, uprostřed ničeho, začal být turismus hlavním zdrojem příjmů, a tak si místní zřídili malý krámek s potravinami. Nakoupili jsme tedy chačapury (něco jako sýrová pizza nebo koláč) a spoustu sladkostí a s myšlenkou, že snad zítra v Adishi narazíme na chleba a sýr, jsme se vydali přes potok směrem k Zhabeshi, nad kterým jsme si v podvečer postavili stan.

na konec cestopisu

cestopis následující

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *