• Menu
  • Menu

Z Mestie do Ushguli 2.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Gruzie » Z Mestie do Ushguli 2.

Sněhem do Adishi

Na rozdíl od Arménie, kde souvislá vrstva sněhu začínala až v úrovni 2700 m n. m., se sníh v severní Gruzii drží už ve výšce pod 2000 m n.m. Pro představu vesnice Zhabeshi se nachází v úrovni přibližně 1600 m n.m. Takže nás opět čekalo jarní prošlapávání mokrého sněhu.

Vzbudili jsme se do překrásného slunečného rána, které slibovalo teplé počasí a famózní výhledy. Snad proto, že jsme už zapomněli na to, jaké to je prošlapávat mokrý sníh, jsme dnes nikam nespěchali a vychutnávali si snídani, po které přišlo i pomalé balení všech věcí.

Cesta, která měla být značená červenou barvou, ztratila slibované značení hned za první vesnicí, a tak nám nezbylo než opět vytáhnout offline mapy a GPS navigaci, díky které jsme mohli určit alespoň směr naší cesty. Začali jsme se škrábat po zatravněném svahu přímo vzhůru. Po ani ne 300 výškových metrech jsme narazili na souvislou vrstvu sněhu. Na řadu přišly pohorky a návleky. Protože jsme pořád ještě nepřišli na cestu, začali jsme prošlapávat sníh, který zakrýval horské keřové porosty. A začalo první nadávání a boření se do půli stehen.

cestou přes hřeben
cestou přes hřeben

Konečně jsme došli na zasněženou cestu, kterou jsme poznali pouze podle jasné linie bez zasněžených stromků. Sníh zde měl pevnější krustu, takže jsme se teď bořili jen do půli lýtek. Pak následoval poslední výšlap na hřeben, kde nás podle mapy měla čekat silnice. K našemu překvapení byla silnice úplně zasněžená a nad zasněžený povrch se dostávaly jen značky. Před námi se objevil nový výhled na zasněžené pláně a ledovce. Mezi ty nejznámější se na obzoru tyčil ledovcem pokrytý dvouvrchol hory Ushby (4700).

Po malé občerstvovací pauze jsme se napojili na vyšlapané tvrdší stopy našich předchůdců a pokračovali přes hřeben dál. I přes značné usnadnění díky vyšlapaným stopám jsme se tak jako tak neustále bořili. Začala jsem pomalu pochybovat o smyslu naší výpravy. Naštěstí cesta začala po chvíli pozvolna klesat, a my se tak zase dostali do úrovně bez sněhu. Na obzoru se teď rýsovalo nové údolí s vesničkou Adishi. Sundala jsem si návleky, přezula mokré pohorky a velebila nápad zabalit si s sebou na cestu i tenisky.

Adishi
Adishi

Konečně jsme došli nad Adishi. „Jak tady může někdo bydlet?!“ rozhlíželi jsme se po polorozpadlé kamenné vesnici a nechápali místní. „Musíme se jít zeptat na chleba a sýr,“ rozhodli jsme a vyrazili na výzvědy. Ve vesničce, která se skládala z několika domů, byli k vidění jen asi 3 lidi. Zamířili jsme k jednomu domu, u kterého jsme potkali místního. Na otázku, za by nám prodal sýr a chléb, se člověk otočil a vběhl do baráku. Nechápavě a trochu s rozpaky jsme se na sebe podívali, ale to už z domu vyšel postarší pán, se kterým jsme se rusky domluvili na koupi dvou čerstvých chlebů a sýra. Po krátké konverzaci, během které jsme se dozvěděli, že do místních hor jezdí opravdu hodně Čechů, jsme poděkovali a vydali se na další cestu.

Trasa teď pokračovala po pohodlné rovinaté pěšině úzkým ledovcovým údolím. Za námi se vzdalovala vesnice Adishi a z okolních luk postupně ubýval dobytek. Tak jsme se dostali až k blízkosti slaveného brodu přes ledovcovou řeku. Na protějším svahu, který jsme dle mapy měli zítra přejít, se jasně rýsovala lavinová pole. Příkré žleby byly už zaplněny lavinami a nám se začal svírat žaludek při představě, že bychom po takovém povrchu měli zítra stoupat vzhůru.

cestopis následující

cestopis předcházející

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *