• Menu
  • Menu

Z Mestie do Ushguli 3.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Gruzie » Z Mestie do Ushguli 3.

Do sedla, přes vesničku Iprali a nakonec až před Ushguli

„Otočit se a vrátit se do Mestie, nebo se neotočit a projít přes lavinový svah?“ vrtalo nám celý večer hlavou. Nakonec jsme se rozhodli, že vstaneme velmi brzy a projdeme přes svah ve chvíli, kdy bude jeho povrch ještě utuhnutý a zamrzlý. „Když se nám to bude zdát moc nebezpečné, tak se vrátíme,“ usoudili jsme nakonec a nastavili budík na pátou.

Dnes jsme se se snídaní neloudali. V rychlosti jsme zabalili a v šest už vyrazili na cestu. K brodu, který kvůli okolnímu sněhu nebyl dobře identifikovatelný, jsme dorazili po půl hodině chůze. Naše představa o překročení brodu suchou nohou se ukázala jako nerealizovatelná, a tak jsme nakonec sundali pohorky a prošli přes ledovou vodu bosky. Následovala cesta vzhůru přes spadlou lavinu, po které jsme se dostali do úrovně nad stromy. Slunce ještě pořád nebylo dostatečně vysoko, takže jsme šli celou dobu ve stínu. Sníh byl utuhnutý tak, že jsme začali přemýšlet nad mačkami. Abychom snížili možnost laviny na minimum, rozhodli jsme se jít postupně za sebou. Naše rozestupy čítaly několik desítek metrů. Tak jsme se dostali až do sedla.

Ach, ty výhledy !

Výhledy, které se nám teď naskýtaly, byly dech beroucí. Obloha bez mráčku, třpytící se sníh, konec údolí s ledovcem na jedné straně a výhled na ledovec Ushby a okolní hory na straně druhé. Nádhera. Přestali jsme spěchat. Druhá strana kopce, byla výrazně pozvolnější, takže zde nehrozil pád laviny. Navíc byla už několik hodin ozářena sluncem, a tak slibovala další boření ve sněhu.

ledovec
ledovec

V sedle jsme vydrželi okolo půl hodiny, když jsme se rozhodli, že musíme dál. Náš odhad ohledně sněhu na druhé straně hory se vyplnil do posledního detailu. Sníh do půli stehen nás ale po předchozí hrozbě pádu laviny nijak zvlášť netrápil. Navíc jsme šli směrem dolů, takže brodění nebylo tak náročné.

Poslední pády a sklouzávání po travnatých částech a jsme zpátky na cestě. Slunce na jižní stranu kopce žhne celý den, a tak je zde sníh výrazně odtátější než na straně severní. Opět sundávám zcela mokré kalhoty a pohorky, které po několikadenním prošlapávání sněhem ztratily i poslední zbytky impregnace a nasazuji pohodlné tenisky.

IPRALI

Cíl dnešního odpoledne je jasný. Potřebujeme někde vysušit stan, vyprat oblečení a konečně se umýt. Hledáme tedy nejlepší potok, u kterého odpočíváme a rozkládáme špinavé a mokré věci. Po dvou hodinách vše opět balíme a výrazně pomalejším tempem pokračujeme směrem na vesničku Iprali, nad kterou nás zastavuje jedna z místních. „Nepotřebujete ubytování? Sýr, chleba, občerstvení, kávu, čaj?“ láká nás do svého domu a my podléháme. Představa dobrého čaje, kávy, sýra, nabitých foťáků nás po třídenním šlapání udolává. Sedáme tedy k venkovnímu stolu a necháváme se obsluhovat. Paní co chvíli vymýšlí nové věci, které by nám připravila, ale my na všechno reagujeme záporně. Až nám nakonec vystavuje „účet“: „50 lari“ povídá a nám trpkne právě snězené chačapury, sýr, čaj a káva v žaludku.

údolí
údolí

„COŽE? To je snad vtip ne?“ nevěříme vlastním uším. Za jednu chačapury, nakrájený sýr na talířek, trochu chleba, jeden čaj a dvě kávy si paní účtuje v přepočtu 500 Kč. Na zdejší poměry opravdu nehorázné! Jenže co naplat? Příště se musíme zeptat na cenu. Upozorňuji Ifču, ať paní dá dvě bankovky s celkovou hodnotou 40 lari. „Máme společnou kasu, víc nemáme. Jestli máte na rozměnění, máme ještě 100 lari bankovku,“ odpovídáme s pokrčenými rameny. Paní okamžitě zkouší nabídnout další produkty, aby se zmocnila 100 lari, ale my nechceme ani odvoz do nedalekého Ushguli (za 50 lari!!!) ani další sýr nebo chačapury. Nakonec najdu v kapse ještě 1 lari a podávám jí ho. „Ne, pardon, my opravdu víc nemáme,“ sklesle koukáme. Paní se ještě snaží přes telefon vykomunikovat s někým rozměnění, ale je nám jasné, že v této chudé krajině nikdo tak velký peníz nemá, natož aby měl na rozměnění. Nakonec se s naštvaným obličejem zmocní našich 41 lari a my prcháme pryč. Totálně nasraná na způsob komunikace a na její nehoráznou drzost a chtivost nasazuji tempo. Bolest z celodenního chození je rázem pryč. Z takového člověka mi je opravdu zle. Po ani ne dvou hodinách, již emočně vychladlí, přicházíme před vesničku Ushguli, kde stavíme stan.

cestopis následující

cestopis předcházející

 

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *