Jeden z nejkrásnějších zámků v Lužici, zámek Radomierzyce.
Nedostupný, ale krásný zámek objevujeme v Radomierzycích (německy Joachimstein) nedaleko oblíbeného nedávno zatopeného lomu Berzdorfer See ( Německo) , kde byl náš původní cíl cesty. Zámek leží v Polsku na hranicích s Německem blízko tohoto stále více navštěvovaného jezera, jižně asi 3 km. Z Česka je to od hranic z Hrádku nad Nisou severně asi 30 km.Zámek, kterému Poláci říkají palác, leží na umělém ostrově a je přístupný po kamenném mostě. Bohužel je v soukromém vlastnictví a je nedostupný. Přelezli jsme závoru, která uzavírala jedinou přístupovou cestu alejí směřující k zámku, i přes upozornění, že vstupujeme na soukromý pozemek. Jak jsme záhy zjistili, nebyli jsme jediní. Dojdete až ke kamennému mostu, za kterým je uzamčená brána. Zámek se dá obejít okolo vodního příkopu krásnou starou alejí a v zrcadlení vody můžeme obdivovat nádhernou barokní architekturu tohoto zámku.
Zámek Radomierzyce založil Jáchym Sigismund von Ziegler- Klipphausen, komorník Auchusta II Sylného. Stavbu provedli Matthäus David Pöppelmann a Hans Friedrich Kocher. Zámek v Radomietzycích má tři podlaží s mansardovou střechou. Budova je postavena do podkovy s dvěma bočními krátkými křídly. Zámek má formální historickou zahradu ve francouzském stylu a zdobné interiéry zámku tvořili nejlepší saští umělci. Stavba trvala asi 20 let a byla započata 1708 (mnoho zdrojů se v datování liší) na místech bývalého hradu. Stavba byla symbolicky velmi dobře promyšlena. Palác má 12 komínů symbolizujících měsíce, 52 párů velkých dveří, jako týdnů v roce a 365 oken, jako dní v roce. Mezi vážené hosty zámku patřili již zmíněný polský král Augustus II Silný, pruský král Fridrich Veliký, říšský president Paul von Hinderburg a mnoho slavných umělců, básníků a generálů. Zakladatel zámku s mystickými sklony von Ziegler se nikdy neoženil a zámek věnoval pro dobročinné účely. Žilo zde 12 panen (evangeličky) prokazatelně ze šlechtických rodů, které nevlastní vinnou upadly do chudoby a které zde našly útočiště před světem. Každá měla svůj pokoj, speciálně šité šaty, příspěvek 208 tolarů a svoje služebnictvo. Věkový limit panen byl od 16 do 35let. Říká se, že jedna z prvních panen přijatých na zámek byla velmi mladá šlechtična Louisa von Staupitz a právě do ní se již 68 letý starý mládenec zakladatel řádu von Ziegler zamiloval a měl v plánu se s ní oženit. Tento plán zmařila předčasná smrt Luisy v roce 1729. Po smrti Zieglera řád prošel mnohými peripetiemi a v listopadu 1754 byl nucen náklady pokrýt pruský král Fridrich II.
Nová historie se píše od roku 1944, kdy Němci v zámku vybudovali za pancéřovými dveřmi a betonovými zdmi, v jednom ze tří velkých hospodářských budov tajný archiv, jehož cílem bylo archivovat vojenské zpravodajské materiály, seznam agentů a spolupracovníků a mnoho citlivých materiálů. Na konci války se Němcům nepodařilo tajný archív odvést. První, kdo se k tajným archivům dostal, byla pobočka polské armády, v čele s pozdějším generálem a předsedou vlády komunistického režimu Peterem Jaroszewiczem. Ten v archívu pravděpodobně zůstal několik dní před tím, něž byl zámek napaden sovětskými vojáky, odnesl zřejmě Jaroszewicz několik tajných dokumentů. Ostatní materiály byly dovezeny do tehdejšího Sovětského svazu. Další aktéři, kteří přišli do styku s tajnými a citlivými dokumenty byli : Tadeusz Stec a Jerzy Fonkowitz. Zajímavé jsou jejich osudy. Jaroszewitz byl ve vlastním domě umučen a jeho žena zastřelena v roce 1992. Stec byl ve svém domě zabit kladivem a Fonkowicz umučen k smrti v roce 1997.
Po roce 1945 v době kdy zámek obývali vojáci a zemědělci, začala jeho devastace. Zámek chátrá a jeho inventář je rozkraden. Další devastací v době ničení celých vesnic které padly za oběť uhelným dolům, nastala v 60.až 70. letech, kdy kamenický inventář zámku balustrády , sochy a jiné byly přesunuty do rekreačního střediska v Bogatyni na zvýšení jeho atraktivity, kde však vytvořili pouze kýčovité lapidárium. Zámek Radomierzyce kupuje už doslova jako ruinu investor Marek Glowacki, který chtěl ze zámku udělat hotel a kongresové centrum. Byly opraveny střechy a obnoveny fasády hlavního paláce za cca 7 milionů eur avšak v roce 2004 investor nečekaně umírá. Dědicem se stala jeho manželka Marie, která se snaží v rekonstrukcích zámku pokračovat, práce jí ale velmi komplikují poslední povodně.
Zámek je veřejnosti nepřístupný!
Přidat komentář