10.8.2011 středa Vzbudily jsme se až v půl desáté. Po včerejším večerním dobrodružství jsme byly rády, že nemusíme vstávat příliš brzy. Již předchozího dne jsme se rozhodly, že navštívíme nejvyšší vrchol Mau´i – sopku Haleakala. Proto jsme si zabalily jen nejnutnější věci a zbytek nechaly u Gevina doma s tím, že si je vyzvedneme za tři dny, až se vrátíme z druhé strany ostrova.
Měly jsme tedy jeden batoh, jednu tašku přes rameno a foťák. S těmito věcmi nás Gevin odvezl do místního supermarketu, kde jsme si nakoupily zásobu jídla na tři dny. Pak už jsme jen zkoušely stopovat ke kráteru. Nebylo to těžké. Potřebovaly jsme celkem čtyři auta, která nás postupně přibližovala k cíli. Poslední auto nám zastavilo na začátku nejklikatější cesty ostrova, která vedla přímo k vrcholu. V autě seděl postarší muž, se kterým jsme se daly okamžitě do řeči. Brian byl z ostrova Molokai a na Mau´i jel na týdenní dovolenou. Byl sám a nikoho tu neznal. Zavezl nás tedy až do návštěvnické kanceláře, která byla po cestě na vrchol. Zde jsme chtěly zjistit, jak bychom mohly dostat povolení na přespávání v kráteru. Zjistily jsme, že dnes musíme přespat v místním kempu a na cestu se vydat až druhého dne. Nevadilo nám to, protože jsme se dnes večer chtěly podívat na západ a zítra ráno na východ slunce přímo z vrcholu kráteru. Podle našeho průvodce zde byly právě východy a západy slunce něčím jedinečným, nechtěly jsme tedy tuto podívanou minout. Brian nás tedy zavezl zpět do místního kempu, kde jsme postavily stan, uvařily si oběd, a pak společně vyrazili na obhlídku okolí. Cestou jsme procházeli malým arboretem a společně poznávali některé druhy z našich vlastí. Dokonce zde měli i několik smrků (Picea abies), takže to najednou vypadalo, jako bychom procházeli skrz český les. Po malé procházce jsme nasedli do auta a společně vyjeli na vrchol, který se tyčil 3055 metrů nad mořem.
Byla zde neskutečná zima, na kterou jsme si za poslední tři týdny již odvykly. Oblékli jsme tedy veškeré oblečení, které jsme měli po ruce a šli se podívat po okolí. Byla to nádhera. Procházeli jsme se po vrcholu kráteru, pod námi pluly bílé mraky, které se občas roztrhaly, aby nám ukázaly oceán, nebo nížiny pod námi a nad námi vytrvale svítilo slunce. Prostě ráj na zemi. Sedli jsme si do zákrytu kamenů a čekali na západ slunce. Měli jsme asi hodinu do západu, kterou jsme trávili meditací, vyhříváním na sluníčku a společnou diskuzí nad mnoha tématy. Postupně se k nám přidávali další a další turisté, až byl kolem nás dav lidí, který sem přijel za stejným zážitkem jako my. Západ slunce byl okouzlující. Obloha se postupně proměňovala – od růžové přes oranžovou až do fialové. Lidé okolo natáčeli videa, fotili stovky fotek, a když slunce konečně zapadlo, rozjeli se zpět do svých domovů. My jsme ještě vyčkávali na další zážitek, který měl následovat. Byli jsme totiž na místě, kde se dali nejlépe sledovat hvězdy. Hned pár metrů od nás se tyčilo několik budov místní observatoře, která naše tvrzení potvrzovala. Čekali jsme tedy ještě další hodinu, ale když postupně sláblo sluneční světlo a místo něj začal osvětlovat zdejší krajinu měsíc před úplňkem, rozhodli jsme se nečekat až do 23:00, kdy měly být podmínky ke sledování hvězd ideální. Rozjeli jsme se tedy směrem dolů, ke kempu. Cesta to byla zvláštní. Jediné světlo okolo nás vyzařovala naše potkávací světla na autě a občas se zdálo, že cesta najednou musí skončit v okolních mracích, nebo přímo v oceánu pod námi. Konečně jsme dorazili do kempu. Rozloučily jsme se s Brianem a šly se připravit na zítřejší výlet. Rozhodly jsme se, že si ještě uděláme polívku, která by nás alespoň trochu zahřála. Byly jsme zmrzlé z pozorování západu slunce a hvězd a k tomu začalo mrholit. Na zítřek byl naplánovaný výlet skrz kráter. Před tím jsme se ovšem chtěly podívat ještě na východ slunce, který měl začít již v 5:55.
Zkusily jsme se tedy zeptat lidí v kempu, kteří měli auto, jestli by nás nevzali ráno na vrchol. Domluvily jsme se hned s prvním párem, který jsme potkaly. Do budíčku zbývalo ještě asi pět a půl hodiny, a tak jsme se rozhodly jít spát.
.
Přidat komentář