Jak jsme už opravdu museli utéct aneb opět kempujeme
12.9.pondělí . Na dnešek byl naplánován výlet do Koke. Ráno po probuzení jsme dostaly možnost jít si zacvičit jógu do místního centra. Andree se ale nechtělo, a tak jsem vyrazila jen společně s Natanjou, Goranovou kamarádkou a neodbytným Bredem, který na farmě zůstal i přes noc, ač ho nikdo nezval. Bohužel jsme na cvičení dorazili pozdě, a tak jsme se jen otočili a odjeli zpět na farmu. Tady se mezitím udály obrovské změny. Někdo totiž řekl Geovi, že jeden z jeho kolegů nepracuje, a tak ho Geo vyhodil. Mezitím si někdo jiný vymyslel, že jsme to řekly Geovi my. (pozn. Bohužel jsme neznaly jména našich kolegů, takže jsme to ani být nemohly.) No, a když jsem byla dnes ráno pryč, tak za Andreou přišel onen vyhozený a začal ji nadávat do českých kur.. a bůh ví, co ještě.
Naštěstí u toho byl David, který ji obratně bránil. Uf. Ještě, že jsem u toho nebyla, asi by mi z toho nebylo úplně nejlíp. O důvod víc, proč alespoň na chvíli „utéct“ z farmy. Ještě před útěkem jsme se rozhodly zacvičit si qi gong (tradiční čínské léčebné cvičení). Pak jsme jen zabalili věci, dali si oběd a společně s Natanjou, Davidem a Jasonem vyjeli. Ještě tu byl ovšem Brad. Naštěstí jsme pro něj neměli místo v autě, a tak se s námi jen svezl do centra Kapa´a. Upřímně jsem si oddychla při představě, že už ho nikdy neuvidím. Z Breda se totiž v průběhu předchozích dní vyklubala typická lidská pijavice. Jeho životním stylem bylo někam přijít, vysát to místo, a pak zase odjet někam jinam.
Waimea kaňon
Cílem našeho výletu byl Waimea kaňon, konkrétně jeho část Koke. Přejeli jsme tedy celou východní a jižní část ostrova až do místa, kde začínal kaňon a jeho typická pouštní krajina. Vzpomněly jsme si na prvních pár dní na ostrově, kdy jsme absolvovaly přesně stejný výlet půjčeným autem. Rozdíl oproti prvnímu výletu byl v tom, že Jason měl auto s náhonem na všechna 4 kola, takže jsme se mohlidostat po prašné nezpevněné cestě až úplně do kaňonu. Přijeli jsmetedy na kempovací místo kdesi v kaňonu, kde tekla malá říčka. Byla zde opravdu překrásná krajina. Hory, les, voda, zpívající ptáčci, místo na kempování, ohniště… co víc si přát. Postavili jsme tedy stany a šli se projít po okolí. Po procházce jsme založili oheň a uvařili večeři. Pak následovaly vtipy a interní povídky o monkey beerovi, kterými jsme se bavili ještě dlouho poté.
13.9.2011 úterý Vzbudili jsme se brzy. Zabalili stany, uklidili kempiště a vyjeli na místo, odkud začínala malá túra na vyhlídku na Waimea kaňon. Výhled byl famózní, a tak jsme na místě vydrželi až do poledne. Pak jsme museli vyrazit na cestu zpět, protože Jason od 4 hodin odpoledne musel do práce. Nechtělo se nám zpět na farmu, kde by nás čekal Adam s jeho falešným úsměvem… A tak jsme byly společně s Natanjou poměrně zamlklé. Ani kluci moc nemluvili. Pak Jasona napadlo, že by nás mohl vysadit v kempu na pláži Salt ponds. Naše rozhodnutí netrvalo ani dvě sekundy, a tak jsme pak souhlasně rozhodly, že by bylo skvělé dnes ještě zakempit u oceánu. David s námi bohužel nemohl zůstat, a tak nás kluci akorát vysadili společně s jídlem na další den, všemi našimi věcmi a slibem, že se pro nás zítra vrátí. Na místě byla krásná pláž, palmy, sluníčko, píseček. Co víc si přát?! Těžko říct, ale po těch všech krásných plážích, které jsme v předchozích dnech a týdnech navštívily, se nám tato pláž příliš nelíbila (pořád byla ale lepší než vrátit se zpět na farmu.).
Netrvalo to dlouho a seznámily jsme se s místními obyvateli kempu. Ti nás poté večer pozvali na koncert, který se konal přímo v kempu. Lehly jsme si na pláž, pozorovaly hvězdy a poslouchaly reggae tóny místní kapely, které se v našich uších míchaly se šuměním oceánu.
14.9.2011 středa Vzbudily jsme se, uvařily snídani u místních bezdomovců a zacvičily si qi gong na pláži. Pak jsme si lehly na pláž a užívaly si sluneční paprsky. Okolo 11:00 přijel Jason.
Protože jsme v pondělí odlétaly na Oahu, rozhodly jsme se uspořádat něco jako leasing párty v českém stylu. Jason nám poradil, že nejlevněji lze potřebné ingredience nakoupit v Cosco (něco jako u nás Makro). Protože vlastnil jednu z karet, která byla potřeba ke vstupu do objektu, rozhodli jsme se na nákup vyrazit už dnes cestou z kempu. Po nákupu všeho možného jsme si koupili i slavnou místní zmrzlinu a smoothie. Vše bylo jak se patří typicky americky obrovské, takže jsme se ze dvou zmrzlin a jednoho smoothie doslova najedli všichni čtyři. Přemýšlely jsme, jak Jasonovi oplatit jeho pozvání na výlet do Koke, a tak nás napadlo, že bychom mu mohly umýt alespoň auto. Plán byl sestaven záhy: odjedeme s Jasonem k němu domů, tam se zabalí a připraví do práce. Následně ho odvezeme do práce a auto pak umyjeme a nakonec ho opět vyzvedneme po práci. Byly jsme rády, že nás něco takového napadlo. Práce nám ve třech netrvala déle než dvě hodiny. Oblékly jsme si pak naše nejlepší šaty a vyjely pro Jasona. Po sedmihodinové službě byl ovšem tak unavený, že nám pocestě zpět na farmu „jen“ asi třikrát poděkoval. Bohužel si ovšem nevšiml našeho vtipu s oblečením…
.
Přidat komentář