Jak nastaly problémy v práci, aneb není dobré míti tři šéfy
8.9.čtvrtek Dnešní den jsme opět strávily prací pro Gorana. Umývaly jsme plachtu dómu. Byla to opravdu dřina. A Gorana až příliš pozdě napadlo sestrojit lešení, po kterém bychom mohly pohodlně vyšplhat až k plachtě. Místo toho jsme se celý den natahovaly k místům, která byla špinavá až běda z nízkých štaflí. Aspoň jsme měly plán na večer. Na úterní CS´s párty (couchsurfing párty) jsme dostaly typ na hudební párty v Kaiula, městečku severně od Kapa´a. Každý čtvrtek se zde na místní veřejné zahradě konal nějaký ten koncert místní kapely, či sólisty, a tak jsme se rozhodly připojit.
Hudební párty v Kaiula
Taky jsme slyšely, že tuto akci pravidelně navštěvuje i Ben Stiller – o důvod víc si tuto akci nenechat ujít. Společně s námi vyrazil i David. (Pozn. Common garden je obdoba místních biofarem, s tím rozdílem, že si na tomto pozemku může každý zasadit svou vlastní zeleninu nebo ovoce a poté i sklidit. Alespoň takto nám to vysvětloval David.) Hudba nás příliš nenadchla. Údajně jsme přišli příliš brzy, a tak Davida napadlo, že bychom se mohli jít projít k malé přehradě. Protože byl téměř úplněk a nám se nechtělo poslouchat místní hudbu, vydali jsme se za nočním dobrodružstvím. Společně s námi se rozhodl jít i jeden Davidův kamarád a můj „velký favorit“ Brad, kterého jsme zde potkali. Uf. Bohužel nemohu tvrdit, že byl příliš inteligentní, právě naopak. Přehrada byla až magicky krásná. Měsíc nám svítil na cestu, po které jsme kráčeli s plechovkou Plzně. Okolo nás šuměl les, v potoce kvákaly žáby a ve vzduchu vysela vůně čerstvě posekané trávy. Vzpomněly jsme si na domov a typické letní večery na venkově. Když jsme vypili zásoby, rozhodly jsme se vrátit zpět a zjistit, jak je na tom místní koncert. Bylo 21:30 a my přišli přesně ve chvíli, kdy koncert skončil. Na parkovišti jsme pak potkali Natanju, Jasona a nechyběly ani známé tváře z úterní CS´s párty. David se rozhodl zůstat a jelikož Jason bydlel nedaleko, odvezl nás zpět na farmu, kde jsme ještě chvíli pobyli v kuchyni, a pak už jen sladce usnuly v naší krásné dřevěné budce.
Když je práce stupidní
9.9.pátek Už delší dobu jsme pozorovaly, že místní zaměstnanci využívají Geovu nepřítomnost k tomu, že nic nedělají. Náš „nový“ šéf Adam nebyl výjimkou. Chodil stále rybařit a nás mnohdy ani nepozdravil. Zeptaly jsme se ho na práci, abychom si odpracovaly povinných 15 hodin týdně, ale on nám vždy zadal pouze úkol, který jsme měly za chvíli hotový. (Podle něj práce na celý den.) Předchozího dne nám napsal Geo, abychom pomohly Adamovi, že má údajně strašně práce ve školce. Došly jsme tedy za Adamem s tím, že dnes pomáháme Goranovi, a že si 15 hodin odpracujeme odpoledne a ráno. Souhlasil a líbezně se při tom usmíval. Hned poté nám ale volal Geo, že podle Adama vůbec nepracujeme. Byly jsme znechucené. Nechápaly jsme, proč nám Adam jeho požadavky na práci nesdělí sám a místo toho otravuje Gea na dovolené a ještě k tomu o nás tvrdí, že se flákáme. Proto jsme se rozhodly, že si nenecháme kydat hnůj na hlavu, a že tedy všechnu svěřenou práci uděláme hned brzy ráno. Dříve, než Adam vůbec dorazí do práce (jestli vůbec dorazí). Vytřely jsme mu tím zrak. Zřejmě při tom zapomněl i naučenou řeč, protože nám pak se svým úsměvem na rtech ukázal práci na celý den, a pak už zase mlčel. Celý den jsme pak pěkně makaly. Asi se nám chtěl tak trochu pomstít, protože nám dal úplně nejidiotštější práci – brutální pletí a poté i vytrhávání kořenů na nově vznikajícím políčku. Byly jsme nasr… Okolní pracovníci (chlapi) sázeli sazenice z devítkových květináčků a popravdě si spíš mezi sebou povídali, než skutečně pracovali. Proto jsme se po práci rozhodly utéct z farmy a od místních problémů. Plán byl prostý – dostopovat do supermarketu a zde si koupit tolik zmrzliny, kolik jen sneseme nebo uneseme. Nevěděly jsme, jakou si vybrat, tak jsme si vzaly rovnou tři (pozn. litrové kýble) a ještě k tomu nutelu. Na pokladně se s námi pak začal bavit místňák, který byl stejně špinavý z práce jako my, tak jsme mu asi byly sympatické, protože nás nakonec odvezl až zpátky na farmu. Zde jsme opět uviděly Adama s jeho falešným úsměvem, a tak jsme se rychle rozhodly využít Alexovu nabídku odjet do města na pivo a free tacos. Nakonec to byl skvělý večer. V životě jsme nikoho neslyšely tak vášnivě mluvit o jeho 75 kuřatech, které choval na své farmě.
Ach ty pomluvy
10.9.sobota Dopoledne jsme pracovaly opět pro Kaju. Sázely jsme květiny a čistily zahradu od bordelu. Odpoledne jsme pak pracovaly pro Gorana na dómu. Geo po zprávách obdržených od Adama volal dnes opět Goranovi a žádal si vysvětlení, proč opět nepracujeme. Přestože jsme si našich 15 hodin již odpracovaly a neměly jsme již žádné závazky vůči farmě, Adam nás opět u Gea pomluvil, že nepracujeme. Gorana to naštvalo k nepříčetnosti, a tak vysvětlil Geovi, že nás potřebuje, a že máme své hodiny již splněny. Uf. Už nás to opravdu začalo solidně vytáčet. K večeru měl pak přijet náš kamarád- rodilý Newyorčan Jon, kterého jsme potkaly v Kalalau. Uvařily jsme si večeři, a konečně pustily slavný americký film Čaroděj ze země Oz. Jon přijel až večer. Přivezl s sebou alkohol a „dárky“ – věci, které s sebou nechtěl tahat domů – opalovací krémy, repelent, čokoládu, balzám na rty a spoustu jiných hodících se věcí. Pak jsme se společně, jak se patří, opili a usnuli v dómu.
11.9.neděle Ráno jsme byly úplně rozstřeleny. Po včerejšku jsem se vzbudila až v poledne se strašnou kocovinou a výčitkami svědomí, že jsem vstala tak pozdě. Andy byla rozstřelená úplně stejně jako já, s tím rozdílem, že nemohla spát, takže za sebou měla už ranní sprchu. Než jsme se daly alespoň trochu do kupy, byly už 2 hodiny odpoledne a to byl čas, kdy jsme měli začít pomáhat Goranovi s přípravou na další party, která začínala již okolo 18 hodiny. Opět jsme dostaly na práci parkování, které jsme ovšem tak trochu bojkotovaly. Místo toho jsme se radši bavili s Jonem, který měl dnes večer odlétat do NY a jen občas jsme lidem naznačili směr. Většina z nich ale už několikrát na místní párty byla, takže už moc dobře věděla jak a co a nepotřebovala náš komentář o tom jak blízko sebe mají auta parkovat. Pak Jon Odjel. Party byla skvělá. Jako obvykle dobrá hudba, spoustu tanečnic s ohněm, malé občerstvení, táborák a také možnost koupit si ručně šité oblečení od Kaii nebo naše náušnice..někdo nám do kasičky vložil 4 doláče, tak jsme byly rádi. Na party dorazil i David, který s sebou přivezl svého „skvělého kamaráda Bada. Když jsme se ho ptaly proč to udělal, řekl nám: „Říkal že jste ho pozvaly VY!“ no tak to ani omylem, blesklo nám hlavou. Po včerejší párty jsme byly dost unaveny, a tak se šlo brzy spát.
.
Přidat komentář