1.10.2011 sobota Dnešek je jeden z velmi významných dnů. Poprvé za skoro tři měsíce, co s Andy cestujeme, se totiž rozdělíme a budeme každá poznávat New York tak, jak si přejeme nezávisle na té druhé. Myšlenka se rozdělit vznikla ve chvíli, kdy jsem trvala na navštívení Central parku. Andy už park viděla před několika lety, a protože byl deštivý den, nechtěla courat v kalužích, které už měla možnost vidět dřív. Moje návštěva parku probíhala přesně tak, jak jsem si myslela. Přesto, že nemám zcela špatný orientační smysl, ztratila jsem se po prvním kilometru procházky. K mé cti mohu pouze dodat, že to nebyla tak úplně moje chyba – Olmsted zahradní architekt, který park navrhl, ho koncipoval s myšlenkou propletených cest a cestiček, ve kterých by se člověk mohl procházet hodiny a hodiny a pak se nakonec někde ztratit netuše, zda se nachází v severní či jižní části parku. Protože jsme měly s Andy sraz až okolo šesté hodiny, rozhodla jsem se zkusit najít ještě jednou Paley park. A neuvěřitelné se stalo skutkem a já ho opravdu našla. Do teď nechápu, jak je možné, že jsme si ho nevšimly s Andy už před tím, protože jsme kolem něho procházely každý den.
Na sraz jsem přišla jak jinak úplně promočená… Andy mezi tím nakupovala, nakupovala a nakupovala. Co jinak dělat v propršeném dni? Pak jsme napsaly Vovovi (couchsurferovi, kterého jsme potkaly včera v noci na zastávce autobusu), jestli se něco chystá. A když nás pak pozval k sobě na večeři a na nějakou akci po večeři, rozhodly jsme se, že vyrazíme z Manhattanu směr Brooklyn a Vovův byt. Vova nás celé zmrzlé vyzvedl na zastávce a zavedl k sobě do bytu, kde byl i couchsurfer z Německa. Povečeřely jsme lasaně a couchsurfer z Německa nám sdělil, že se včera dozvěděl o nějaké tajné chystané párty v brooklynské garáži. Ptaly jsme se ho, kde to je a co to je za akci. A tak nám začal vysvětlovat: „To je párty jednoho rádia.
Jmenuje se to One red light a je to o tom, že jen pár hodin před akcí se teprve lidi dovídají, kde se to bude konat. No a musíte být napsaní na seznamu, nebo mít nějaké kamarády, aby vám dali vědět, kde to je. Vstup na osobu je 20 $. A hraje se house, trans až techno. A dnes přijede jeden z nejlepších dj z Londýna, takže to bude stát za to.“ Uf… 20 dolarů, to je celkem dobrá pálka, blesklo mi hlavou. Byla jsem trochu unavená a při představě, že se budu někam v noci štrachat přes Brooklyn na Manhatan a zpět do Brooklynu abych byla na nějaké párty v garáži, a pak zase celá cesta zpět… Uf…lenost. No každopádně začaly jsme v jednom podniku v Brooklynu, kde jsme si dali šíšu a nějaké koktejly, které jsme v průběhu večera ředili vodkou. No a pak bylo asi čtvrt na jednu a my se rozhodli opravdu vyrazit. Cesta nám trvala asi hodinu, ale párty v garáži byla naprosto skvělá. Přesto, že tento typ hudby není úplně to, co bych si představovala, skvěle jsme se bavili. Tancovali jsme asi do pěti a pak se vydali zpět na King´s hwy, kam jsme se dostali asi až v půl sedmé ráno. Spát jsme šli až v sedm, úplně zničení při představě, že za chvíli zase vstáváme.
.
Přidat komentář