• Menu
  • Menu

Cesta Bolívie,Chile, Velikonoční ostrovy 13

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Bolívie » Cesta Bolívie,Chile, Velikonoční ostrovy 13

Sol de Mañana  

Aguas Calientes, poušť Salvadora Dalího a sopka Licancabur. Janka se v noci vzbudila, že jde na záchod. Jako automat jsem vstala a šla taky. Svítíme si baterkou. Jen jsme se vrátily, začala jsem si balit spacák, že je čas na odjezd. Janka nechápavě koukala, co dělám. Byla totiž půlnoc. Tak hezky šup do spacáku. K snídani jsou nějaké sladké placky. Jediný Petr se do nich pouští. Dáme si s  Jankou jen kávu. Není to ani maté de coca, to je fakt děsný. Naštěstí stále máme zásoby vlastních lístků a děláme si maté do termosky. Světe div se, odjíždíme od našeho hostelu v 6am. Peťa nám dal bágly na auto a jedeme směr Sol de Mañana.

Sol de Maňana

Sol de Mañana, bahení gejzírové pole se rozkládá na ploše 2 km2. Jsme téměř v 5000 m.n.m.  Je tu celá řada bahenních gejzírových vývěrů, z kterých stříká voda, pára a bahno až do výšky 50 m. Jedná se o nádhernou přírodní krajinu, která patří k nejúchvatnějším místům nejen v Jižní Americe, ale v rámci celého světa., vypadá to tu totiž jako v době vzniku naší planety. Pero říkal, abychom nechodili ke gejzírům moc blízko, že jsou některé až 90 stupňů celsia horké. Byli jsme v šoku, když japonská holčina skákala skrz gejzír, jen aby měla pěknou fotku.

Sol de Maňana

Jedeme dál k oblasti Aguas Calientes. Petr se jde vykoupat do malého termálního jezírka, voda má 35 stupňů.  Japončíci si, ale v jezírku perou prádlo, tak jsme raději Jankou nešly. Je tu malá restaurace a toalety. Místo vody na splachování používají písek a tak to tam i vypadá. Za tu hrůzu se platí a  lidé se tu převlékají. Celý den máme děsnou rýmu. Petr doufá, že mu horká voda pomůže. Po skoro hodině čekání pokračujeme pouští Salvadora Dalího.Projíždíme  dramatickou krajinou, jejíž  jméno je perfektní a výstižné, scenérie jsou opravdu snové, jakoby ze snu malíře. Krátce zastavíme a fotíme . Jedeme směr Laguna Verde a přibližujeme se k majestátní sopce Licancabur. Sopka dominuje celému Salaru de Atacama. Dvě třetiny patří již do Chile. Je vysoká 5.400 metrů a uvnitř je kráter. Vrcholky jsou zasněžené.

Sol de Maňana
Sol de Maňana
Sol de Maňana

Pedro nás dovezl na hranice s Chile. Dali jsme mu nějaké dolary. Dobře se o nás staral a byl opravdu moc dobrý průvodce. Rozloučili jsme se spolucestujícími a šli si pro výstupní razítko. Je tu malá budka, platíme 15 dolarů a nastupujeme do minibusu směr Chilské hranice. Za 50 minut jsme na hranicích v městečku San Pedro de Atacama. Musíme vystoupit z busu i s bágly a jdeme na rentgen zavazadel. Mám sebou lístečky a v termosce čaj, prošlo to bez komplikací. S novým razítkem jdeme hledat ubytování. Je to vedro, ceny jsou přemrštěné a necítím se tu moc dobře. Čekám před bankou a Jana s Petrem hledají ubytování. Po příjezdu jsme dostali několik nabídek, tak hledají lepší ceny. Nakonec jsme vybrali hotel Corvatsch. Záchod a sprcha je mimo pokoj. Je tu však čisto. Všude jsou nápisy co nesmíme. Koupat se jen  pár  minut, neprat, internet pár minut. Jen jsme se ubytovali, už nás to tu štvalo. Jsme jak v policejním státě. Vykoupeme se a jdeme si dát prádlo do prádelny. Cestou kupujeme lístky na autobus do Calamy. Venku se víří písek, všude psi a cestovní kanceláře. Zajdeme na večeři do pizzerie a jdeme zpět do hotelu. Součástí hotelu je zahrádka a kuchyňka. Uděláme si kávičku a jdeme na internet psát domů. Jen jsem dopsala dlouhý e-mail, vypnul počítač a zpráva se mi neodeslala. Jdeme raději spát.

cestopis následující den

cestopis předchozí den

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *