Se psem v Betlémě
Je 2. Svátek vánoční /svátek spojený se „Štěpánskou koledou“. Po vydařené dvoudenní návštěvě u příbuzenstva v Krkonoších se vracíme do Prahy. Všichni přepití, přejedení a tak malá procházka nám neuškodí. Venku pořád ještě dost mrzne, okolí je poprášeno bílou ledovou krustou. Do navigace dáváme Braunův Betlém. Cesta po silnici je v pohodě, až při stoupání na vedlejší silnici kousek od betléma, to začíná pořádně klouzat a to tak, že led nám nedovolí vyjet a tak pomalu couváme, fakt to klouže! Naštěstí pod kopce je malá rovina, kde odstavujeme auto a k betlému už pak jdeme odtud pěšky po žluté turistické cestě. Je to kousek, asi 20 minut chůze. Auta , která přijíždějí po nás kloužou a couvají také zpět. K betlému vede cest více i délka tras je různá.
Vcházíme do unikátní sochařské rezervace zvané podle autora Braunův betlém. Toto dílo představuje špičku evropského barokního sochařství v plenéru.
Braunův Betlém
Významným prvkem komponované krajiny kukského okolí je unikátní sochařská rezervace zvaná podle svého autora Braunův Betlém.
V původně loveckém revíru založil Betlém majitel nedalekého Kuksu hrabě František Antonín Špork. Stalo se tak po r. 1725, kdy byl ve Vídni odmítnut společný plán kukského pána a jezuitů z blízké Žirče na zřízení křížové cesty od jezuitské rezidence do Nového lesa. Špork se rozhodl na liknavé jezuity zaútočit pomocí plastik, které měly žirečským otcům ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje.
Vzniklo tak velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Práce na výzdobě svěřil hrabě Špork svému „dvornímu“ sochaři Matyáši Bernardu Braunovi (1684-1738). Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům Juanu Garinovi a Onufriovi (oba okolo r. 1726) pochopíme, proč se sochaři přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Okrsek získal jméno podle ústředního dvojreliéfu, představujícího Narození Páně a Příjezd Tří králů. Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí (asi r. 1728). Řada dalších děl již bohužel zanikla. Z těch, které se podařilo zachovat, jmenujme ještě například sochu Anděla Gloria či sochu sv. Jeronýma, které můžeme obdivovat v hospitální zahradě v Kuksu. / část textu : https://www.hospital-kuks.cz/cs/braunuv-betlem/.
Přidat komentář