BRAZÍLIE

ZEMĚ BRAZÍLIE

Cestu do Brazílie jsem stále odkládala, byla jsem tu už dvakrát, ale to nepočítám. Jednodenní výlet ve státě Paraná, z Argentiny do Brazílie, kdy jsme se jeli podívat na vodopády Iguaçu z brazilské strany a návštěvu z Venezuely ve státě Roraima.

V Brazílii se létá

Důvodů k odkladu cesty bylo více. Pro nás je problém, že se zde mluví portugalsky a ne španělsky, je tu dost nebezpečně, země je moc veliká a dovolená krátká, je tu draho a všude se musí létat, protože vzdálenosti není možné jezdit autobusem. Pár dlouhých přejezdů nás ale nemine. Vybrali jsme si místa, která chceme navštívit a pak jsem musela škrtat a škrtat až jsem udělala itinerář na 17 dní i s cestou. Hodně mě zamrzel Manaus a Belém. Můj parťák Petr je rád, do Amazonie stejně nechtěl a navíc jsem před odletem zjistila, že nám propadla očkování. Chtěla jsme nakombinovat, památky, národní park, malebné vesnice, hory a koupání.

Drahý dolar a euro

Naše vláda nám připravila další nepříjemnost na cestu a to je cena za dolar a euro. Moc děkujeme, cesta se nám tak prodraží, a to o dost. Museli jsme vybrat období, kdy nejsou velikonoce, není karneval, nebo jiné důležité státní svátky.

Geografie Brazílie

Brazílie má rozsáhlé pobřeží, která měří 7 500 km. Sousedí s Venezuelou, Guyanou, Surinamem, Francouzskou Guyanou, Kolumbií, Bolívií s Peru, Argentina, Paraguay a Uruguay. Ve skutečnosti, Ekvádor a Chile jsou jediné země, s nimiž Brazílie nesdílí své hranice. K Brazílii patří také plno ostrovů. Rozloha je 8 515 767 km², kam to proboha jedeme!!! Na území Brazílie se rozkládá největší tropický deštný les, Amazonský prales. Nejvyšší hora je Pico da Neblina, která měří 2994 metrů. Díky ohromné rozloze je geograficky rozmanitá. Husté deštné pralesy a džungle, pobřeží, hory, oceánské souostroví, řeky a pláně. Brazílie se může pochlubit bohatou škálu fauny a flóry. Vědci odhadují, že tato jihoamerická země je domovem asi čtyř milionů různých druhů živočichů.

Kultura a tradice, peníze

Kultura, tradice a zvyky jsou ovlivněny Portugalskem. To se projevuje v architektuře, hudbě, literatuře, kuchyni, tancem i náboženstvím. Prezidentkou Brazilské federativní republiky je žena Dilma Rousseff. Oficiální měnou je Brazilský Real, který se dále dělí na 100 centavos. V oběhu jsou mince 1,5,10,25,50 centavos a 1 real a bankovky 1,2,5,10,20,50 a 100 realů. V době našeho odletu je kurz 1 brazilský real = 8,50 českých korun. Hlavní město je Brasília. K cestě do Brazílie stačí pouze pas s minimální platností 6 měsíců.

Časové pásmo: Acre ( nejzápadnější část území: -5 hod.(letní čas = -6 hod.). Západní část: -5 hod.(letní čas = -4 hod.). Atlantické ostrovy: -2 hod.(letní čas = -3 hod.).Východní část: -4 hod.(letní čas = -2 hod.).Virgin Island: -5 hod.

Státy Brazílie

Brazílie se člení na 26 spolkových států (estados): Acre, Alagoas, Amapá, Amazonas, Bahia, Ceará, Espírito Santo, Goiás, Maranhão, Mato Grosso, Mato Grosso do Sul, Minas Gerais, Pará, Paraíba, Paraná, Pernambuco, Piauí, Rio de Janeiro, Rio Grande do Norte, Rio Grande do Sul, Rondônia, Roraima, Santa Catarina, São Paulo, Sergipe, Tocantins, Distrito Federal.

Vlajka

Zelená barva vlajky vyznačuje zelenou zemi – půdu – přírodní bohatství. Žlutá část vlajky označuje Slunce na nebesích či bohatství ve zlatu, které bylo důvodem vzniku mnohých důležitých měst. Modrá část vlajky označuje modrou oblohu. Hvězdy na vlajce označují státy Brazílie a jejich poloha není nahodilá – zobrazují část brazilské hvězdné oblohy, jejíž dominantou je souhvězdí Cruzeiro do Sul (jižní kříž) připomínající kříž na první vlajce, která byla vztyčena na plážích ostrova Vera Cruz. Nápis Ordem e Progresso označuje Pořádek a pokrok. Jsou to ideje, podle kterých se má rozvoj Brazílie řídit a co má vlastně znázorňovat samotnou zemi.

Jídlo a káva

Hlavními surovinami používanými v brazilské národní kuchyni jsou rýže, černé fazole a mouka z manioku a všechny druhy masa. Černé fazole se slaninou feijoady jsou typickým národním jídlem. Ovoce ananas, papaya, mango, melouny a mnoho dalších exotických druhů tropického ovoce. Nejčastějšími nápoji v Brazílii jsou ovocné šťávy sucos, nebo šťáva z cukrové třtiny caldo de cana. Tradičním nápojem je i výborná a silná káva.

První obyvatelé, osídlování a kolonizace

Indianos, původní obyvatelé Brazílie, byly většinou kočovné kmeny, Odhaduje se, že zde žilo 2000 národů a kmenů. Přesný počet nikdo nezná, dodnes zde žijí kmeny, které se nesetkaly s civilizací. V 16. století vymřela obrovská populace Indiános v důsledku evropské invaze na jejich území, nemocí, otroctví a mnozí byli asimilováni do brazilské populace. Největšími skupinami indiánů jsou dnes indiáni Tikuna na horním toku řeky Solimoes, Yanomami v severozápadní Amazonii a Guarani v centrální a jižní části Brazílie. Prvního Evropana, portugalského mořeplavce Pedra Álvares Cabrala, zanesla bouře ke břehům Jižní Ameriky v dubnu v roce 1500. To otevřelo cestu k založení nejvýznamnější portugalské kolonie, Brazílie.

Při dělení světa mezi Španělskem a Portugalskem se rozdělovalo podle smlouvy z roku 1494, byla podepsána ve španělském městě Tordesillas „Smlouva z Pedro Álvares Cabral“. Svět se rozdělí na dvě poloviny. Země Svatého kříže (Terra de Santa Cruz), byla rozdělena na kapitanáty. Protože vnitrozemí nebylo probádáno, byly hranice kapitanátů v Brazílii stanoveny jen rovnoběžkami s rovníkem. Na západě končily u linie stanovené portugalským králem Janem III. (João III de Portugal), což byla linie podle smlouvy z Tordesillas. Kapitanátu vládl portugalský šlechtic s titulem capitão-mor nebo capitão-donatário. Portugalské osídlování a kolonizace, započala mezi roky 1516-1530. Z Portugalska jsou poslána loďstva, která měla chránit portugalské zájmy v oblasti před Španěly a francouzskými korzáry. Skutečný počátek kolonizace Brazílie založené na podpoře Koruny, byla výprava Martima Alfonsa de Sousa, který po roce 1532 reorganizoval správu založením prvních kapitanátů, založil první brazilská města a prozkoumal velkou část brazilského pobřeží. V roce 1548 Koruna rozhodla posílit vliv centra v oblasti a zřídila nový úřad generálního guvernéra se sídlem ve městě Bahía. Tímto způsobem přišli majitelé kapitanátů o většinu svých politických práv.

Jméno Brazílie a otroci

Když portugalští průzkumníci objevili stromy uvnitř s temně červeným zabarvením, které rostly na pobřeží Jižní Ameriky, pojmenovali jej Pau-Brasil (Caesalpinia echinata). Odtud vzniká název pro Brazílii. Dřevo a barvivo ze stromu, bylo v Evropě velice ceněno. Vyrábělo se z něj barvivo a strunné hudební nástroje. Honba za zisky, měla za následek ztrátu rozsáhlých lesních ploch a zotročování místních lidí. Brazílie byla pro Portugalsko důležitá jako zdroj surovin. Nejdříve to byly vzácná dřeva a potom především pěstování cukrové třtiny, která se stala nejdůležitější plodinou oblasti. Teprve po té byly objeveny drahokamy, zlato a pěstování kávy a kaučukovníků. K pracím na plantážích však byla třeba pracovní síla. Indiány se nedalo zotročit a nebyli zvyklí pracovat a tak se začali v 17. stol. dovážet do Brazílie otroci z Afriky. K přepravě otroků do Brazílie se většinou používali přístavy San Salvadorem, Fortaleza a Recife. V průběhu čtyř století jich bylo dovezeno okolo čtyř milionů. Černoši přinesli do Brazílie velkou část místní kultury.

Jezuité, čeští misionáři a vědci

Nejaktivnějším řeholním řádem v Jižní Americe byl jezuitský řád. Jezuité dosáhly na kontinentě jedinečného postavení. V oblastech dnešní Paraguaye, Bolívie, Argentiny, Uruguaye a Brazílie jezuité založili během 17. a 18. století tzv. jezuitské redukce (reducciones indios), které spojovaly misionářskou a christianizační činnost s ekonomickou, ve které byly velmi úspěšné. O tomto období je fantastický film The Mission. Do tohoto úsilí se zapojili i čeští misionáři, kteří kromě vlastní misijní práce současně plnili i úkoly vědecké povahy. Je nutné zdůraznit, že autorem první přesné a úplné mapy neuvěřitelného toku a povodí Amazonky byl rodák z Trutnova Samuel Fritz. Grafická mapa byla poprvé vydaná v Quitu roku 1707 a snaží se publiku předat moderními prostředky Fritzův dojem ohledně brazilské flory a fauny a původního indiánského obyvatelstva, které dodnes žije v rozmanitých a rozsáhlých oblastech tropického pralesa, převážně v povodí Amazonky.

Z království federativní republika

Důležitou roli v historii Brazílie sehrál portugalský král Joao VI., který sem uprchl před Napoleonem Bonapartem. V roce 1821 Brazílie dostává status království – v unií s Portugalskem. Později jeho syn Pedro vyhlásil nezávislost Brazílie a odtržení od Portugalska. Jmenoval se císařem a stanovil pro císařství ústavu. Pod tlakem Velké Británie ruší otroctví a císařství bylo po puči v roce 1889 nahrazeno federativní republikou. Brazílie sice oficiálně zrušila otroctví v roce 1888, ale ve skutečnosti na odlehlých místech je otroctví dodnes. Pouze s tím rozdílem, že otroci nejsou jen černoši.

Brazilská káva a přistěhovalci z Evropy, Kubíček i Baťa

V 19. století se káva namísto cukru stává jako nejdůležitější produkt Brazílie. Rozmach produkce kávy přispěl k vlně evropských přistěhovalců většinou Italů. Slavný cestovatel Enrique Stanko Vráz se vydává 23. listopadu 1892 na parníku Bolívar proti proudu Orinoka. Od města Caicara pluje na deset metrů dlouhé kanoi Praga po Orinoku a po řece Río Negro až do brazilského Manausu. 3. července 1893 vyráží z Manausu na parníku Perseveranza proti proudu Amazonky. V polovině července se dostává k peruánským hranicím. Během cesty se ale jedna z lodí s nákladem sbírek potopila, jeho společník byl okraden o všechny peníze a Vráz musel prodat druhou loď i vlastní fotoaparát, aby měl nějaké peníze na další cestu. Mezi přistěhovalci do Brazílie v roce 1830 byl i Jan Nepomucký Kubíček, předek pozdějšího brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka. Ten se zapsal do dějin Brazílie nejen jako vysoce populární politik, ale především jako člověk, který rozhodujícím impulsem přispěl k uskutečnění dávného snu Brazilců, k založení nového hlavního města ve vnitrozemí – Brasílie. Mezi známé politické přistěhovalce po roce 1948 patří i Jan Antonín Baťa. V roce 1889, bohatí magnáti kávy podpořili vojenský převrat, poté císař uprchl a Brazílie se stává o rok později republikou. Plantáže kávy jsou prakticky ve vlastnictví státu a vlády po dalších třicet let. Další půlstoletí Brazílie zápasí s vládní nestabilitou, vojenskými převraty a křehkou ekonomikou.

Brazílie, prožila od vojenského převratu 1964 dvacet let vojenské diktatury. Vojenské vlády neřešily těžké sociální problémy. Brazílie vedle nesmírného přírodního bohatství má také nejvýraznější rozdíly mezi bohatými oblastmi zejména ve středu a na jihu země a chudými územími na severu. V roce 1988 byla schválena nová ústava, podle které má brazilská federace 26 států a samostatný centrální distrikt s hlavním městem Brazília.