Deštný prales
Hory s překrásnými výhledy, čajové plantáže, jahodové a motýlí farmy, tyto a další atrakce lákají do Cameron highlands i samotné Malajce, kteří sem jezdí za víkendovým odpočinkem. Místo je tedy jednou z velmi turistických destinací v Malajsii. Jak se brzy po příjezdu sami dovtípíte, zdejší ceny jsou vyšší než všude jinde. Sehnat levnější ubytování nemusí být jednoduché, a proto doporučuji rezervovat něco alespoň den dopředu, abyste pak neztráceli čas obíháním zdejších hotelů a hostelů (My jsme strávili dvě noci v příjemném hostelu za 50 RM na osobu na noc.).
Trek s průvodcem
Pro nás byla hlavním lákadlem návštěva zdejšího deštného pralesa. Treky okolo města Tanah Ratan, které slouží jako „base camp“ pro návštěvníky, jsou většinou jakž takž značené. Pokud si ale nebudete jisti svými dovednostmi, bylo by lepší si na výlet do pralesa zamluvit osobního průvodce. Ve městě je hned několik cestovních agentur, které nabízejí půldenní nebo jednodenní výlety se zkušenými místními průvodci. My jsme ale této nabídky nevyužili, a místo toho jsme si pořídili fotografie map s teoretickým zákresem cest, které byly vyvěšeny u našeho hostelu.
Treky
Vyrazili jsme na přibližně tříhodinový výlet po cestách č. 4, 5 a 6. Připravte se na to, že cesta pralesem bude velmi blátivá. Doporučuji tedy pevné boty, dostatek pití, jídla a v neposlední ředě i repelent a krém na opalování.
Nevím jak vy, ale možnost jen tak se procházet pralesem, je pro mě, Středoevropanku, zážitkem samo o sobě. Když se k tomu připojí občasný výhled po mlžných kopcích, přičichnutí k orchidejím a nevonícím masožravým rostlinám rostoucím hned u cesty, jsem v ráji. Nadšení mi nemůže zkazit ani fakt, že jsem díky příkrému stoupání a dusnému klimatu propocená od hlavy až k patě.
Na další den jsme si vymysleli projít trasu č. 10 a 1. U místního stánku jsme nakoupili čerstvě usmažené banány a sladké brambory v těstíčku (šíleně dobrá kalorická bomba 🙂 ), přibalili dostatečné množství vody (alespoň 2 litry na osobu), repelent a opalovací krém a vyrazili po silnici dolů.
Rady od místních
Pokud si nebudete jisti začátkem cesty, stačí se zeptat místních. I my jsme chvíli začátek hledali, ale jakmile se dostanete do pralesa, cesta je vždycky jen jedna- většinou přímo vzhůru, nebo srázem dolů. Pokud by se vám zdálo, že se ztrácíte, okamžitě se vraťte. I přesto, že chůze v pralese vypadá jednoduše a u i trochu pochybných míst je páskou vyznačen směr, v hustém porostu není těžké ztratit orientaci. Strávit noc v pralese nemusí být zážitkem, o který každý z nás stojí.
Lišejníky a mechy porostlé stromy a keře, křik hmyzu a ptáčků, motýli a mazlavá stezka, která nás konečně dovedla až na první vrchol s výhledy po okolí. Slunce, obloha bez mráčku a úžasná viditelnost, díky které jsme si mohli užít pohledy na okolní sytě zelené hory.
Naše stezka se kroutila podle terénu. Nahoru a dolu a zase nahoru. Občas se musí překročit kořeny a klády, někdy je zase nutno použít instalovaná lana a na další úroveň vyšplhat. Cesta malajským pralesem tak vlastně skrývá dobře postavenou opičí dráhu, která spolehlivě zabaví každého výletníka.
Přidat komentář