Rozhledna Bára
Chráněná krajinná oblast Železné hory se nachází v Pardubickém kraji mezi obcemi Chvaletice, Chrudim a Hlinsko. Náhorní planiny zde strmě klesají do hlubokých údolí řeky Chrudimky a jejích přítoků. Krajinu determinují i místní vodní nádrže Seč a Křivanovice.
Náš výlet skrz CHKO Železné hory začal na parkovišti Kometa v obci Podhůra. V únoru zde ráno moc návštěvníků nepotkáte. I tak sem ale v 8:00 zavítal jeden nadšený běžec a celkem se asi divil, když uviděl auto a zelený, jinovatkou poprášený stan. To jsme ale už vstávali a balili. Po krátké snídani (venku byla strašná zima, takže jsme se moc nezdržovali) jsme se vypravili po žluté turistické trase směrem na nedávno postavenou vyhlídku Bára.
Les se pomalu probouzel ze zimního spánku. Společně s ptačím švitořením jsme si všimli i mnoha ptačích budek, kterých jsme v konečném součtu napočítali více než procházejících se lidí. Z lanového parku jsme už uviděli krásnou dřevěnou konstrukci rozhledny. „V únoru zavřeno,“ hlásala cedule u ničím nezabarikádovaném vstupu na rozhlednu. Podívali jsme se na sebe a rozhodli se, že to riskneme. Pomalu jsme vystoupali skrz točité dřevěné schodiště až na horní plošinu, která byla umístěna zhruba v úrovni vrcholků okolních stromů. I přes poměrně zamračený den jsme mohli poměrně dobře dohlédnout do nedaleké Chrudimi.
Kočičí hrádek
Poté jsme se vypravili po modré na Kočičí hrádek. Když jsme po pár kilometrech došli k dětské stavbě, která v 19. století sloužila jako zábavné hřiště pro panské děti, chvíli jsem přemýšlela, jestli se dívám na kýč, nebo na historické dílo s uměleckou hodnotou. Ani po pár minutách jsem se nedokázala rozhodnout, a tak jsme raději pokračovali dále směrem na Slatiňany a místní zámek. „Škoda, že není léto,“ pomyslela jsem si, když jsme procházeli skrz upravený zámecký park, který v zimním období nedosahoval takových kvalit, jako během vegetační sezóny.
Okolo Chrudimky
Ze Slatiňan jsme pokračovali okolo řeky Chrudimky. Cesta vedla skrz příměstskou zástavbu a byla poměrně nudná. Co chvíli jsme tak litovali, že zde nemáme kola, která by nás přes nezajímavé úseky během chvilky převezla. Jednotvárná cesta vedla až do Škrovádu, kde jsme se konečně odpojili od silnice a šli okolo pískovcových skal, Mlýnu ve Skalách a podél říčky Chrudimky a Okrouhlického potoka.
Už ve Svídnici jsme ovšem opět museli zavítat na silnici. Nepříjemná cesta nás nakonec zlomila a tak jsme se rozhodli si okruh poměrně radikálně zkrátit. Ze Svídnice jsme se tak vypravili do Trpišova a odtud dále lesní silnicí až k lesní cestě, která nás opět dovedla na značenou žlutou turistickou cestu. Po značené lesní cestě jsme se vraceli směrem na Kochánovice, odkud nás cedulka odvedla na Vyhlídkovou věž na Chlumu. Zde, u nově zrekonstruované věže, která dříve sloužila jako hlásnice lesních požárů, jsme si odpočinuli a trochu se najedli. Zpátky k automobilu jsme to měli ještě tak 3 kilometry cesty. Prošli jsme tedy po zelené k rybníku Vilému, u kterého je Tyrolský domek a obrovské křížení hned několika cest. Změnili jsme značení na žlutou stezku a pokračovali dál až k dalšímu rozcestníku u venkovní tělocvičny. Odtud jsme už auto a parkoviště měli co by kamenem dohodil.
Zřícenina hradu Rabštejnek
Na zbytek místních zajímavostí, které jsme už nestihli navštívit, jsme se nakonec jako správní „američtí turisté“ vydali pěkně pohodlně autem. Naší první zastávkou se tak stala zřícenina hradu Rabštejnek, která se nachází hned za obcí Rabštejn. Nejedná se o žádnou velkou zříceninu, a tak jsme cestu k ní museli hledat pomocí rady místních ochotných obyvatel.
Další zajímavostí, ke které jsme nakonec už nestihli dojít, je keltské oppidum. Tedy, alespoň jsme si mysleli, že je to zajímavost. Autem jsme nedopatřením zastavili přesně u zdejších mohyl, tedy spíše toho, co z nich zbylo. Místo, kde kdysi stáli významné stavby, jde v dnešní době poznat pouze díky instalovaným naučným cedulím. Spásané louky a nevýznamný kopeček nás nakonec přesvědčily o tom, že naše rozhodnutí výlet zkrátit mělo smysl.
Přidat komentář