Rodiště Johna F. Kenedyho
Dunbrody Famine Ship se nachází v New Ross, v hrabství Wexford, v blízkosti měst Wexford, Kilkenny, Waterford a Enniscorthy. New Ross je rovněž rodištěm předků bývalého amerického prezidenta Johna F. Kennedyho. Na rodný dům Kennedyů, jsem se také jela podívat, ale nevím proč, bylo zavřeno. Během návštěvy Irska si prezident připomněl své praprarodiče, jak opouštějí Irsko v roce 1849. Na nábřeží mě upoutal nádherný pohled na stožáry a lanoví historické, zaoceánské lodi Dunbrody. Kotví na břehu řeky Barrow. Připomíná romantický věk plachetnic, ale na lodi vládly tvrdé podmínky. Emigranti si odváželi si jen dvě věci, silnou touhu po svobodě a silnou víru v Boha. Vstoupit na loď je jako cestování v čase. Přepadá mě pocit smutku nad lidmi postiženými hladomorem. Věřili, že opouštějí chudobu a beznaděj, aby začali nový život. Vydali se na strastiplnou cestu do Nového světa.
Cesta do Nového světa
Dunbrody je přesnou replikou původní lodi, která byla postavena v Quebecu v roce roce 1845. Majitelé byli rodina Graves z New Ross, která po dobu třiceti let převážela tisíce emigrantů z Irska do Severní Ameriky. Dunbrody váží 458 tun a měří 50 metrů. Zpět vozila dřevo z Kanady, bavlnu z jihu USA a hnojivo guano z Peru. Emigrace nebyla novým jevem. Emigranti proudili z Irska do Británie a Ameriky již od začátku 18. století. Po zimě roku 1845 však jejich počet prudce vzrostl. V roce 1850 bylo 26 procent obyvatel New Yorku irského původu. Žilo zde více Irů než v irském hlavním městě Dublinu. Cesta přes Atlantik trvala až šest týdnů. Cestující v podpalubí sotva spatřili denní světlo. Na palubu bylo povoleno vstoupit pouze na jednu hodinu denně. V malých skupinách se scházeli kolem kamen a na ohni si vařili jídlo. Když jejich čas vypršel, museli zpátky do temného a vlhkého podpalubí. Během pravidelných bouří se emigranti živili suchary. Velice špatná hygiena, o toaletě nemluvě. Mýt se mohli pouze mořskou vodou a nemoci byly na denním pořádku. Cholera a tyfus si vybírá svojí daň na lidech, kteří již byli oslabeni hladem. Ti, kteří zemřeli byli pohřbeni na dno moře. Úmrtnost běžně dosahovala 20% až 50%. Loď neblaze proslula pod názvem Coffin ship (plovoucí rakev).
Na začátku 19. století Británie měla nadvládu nad velkou částí světa. Pod její impérium spadalo i Irsko. Většina půdy v Irsku patřila anglickým statkářům, z nichž mnozí však v Irsku nežili. Tito statkáři vybírali od irských nájemců vysoké poplatky a málo platili za práci. Tisíce drobných zemědělců žilo v naprosté chudobě. Zaměřili na plodinu, která byla za daných okolností nejlevnější, nejsnáze se pěstovala a byla dostatečně výživná, totiž brambory.
Brambory
Brambory byly do Irska dovezeny asi v roce 1590. Vzhledem k vlhkému a mírnému podnebí se bramborům v Irsku dobře dařilo a daly se navíc pěstovat i na půdě, která byla poměrně neúrodná. Bramborami se mohli živit jak lidé, tak i zvířata. Hlavní příčinou hladomoru byla po několik let opakující se neúroda brambor spojená s vlhkým počasím. Rychle se začala šířit plíseň bramborová. Tato patogenní houba změnila kurs historie. Dokonce ani dnes se irská populace nevzpamatovala natolik, aby dosáhla úrovně z doby před Velkým hladomorem.
následující – konec Irsko
předcházející výlet maják Hook Head
Přidat komentář