• Menu
  • Menu

Evropské středisko pro rekreaci a mládež Werbellinsee

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Německo » Evropské středisko pro rekreaci a mládež Werbellinsee

Pionýři u Werbellinsee, Urbex

Cestou od Baltského moře se na doporučení chceme zastavit  u jezera Werbellinsee, které se nachází asi 50 km  nad Berlínem. Trochu jsme zabloudily, ale o to větší radost jsme měly, když jsme se objevily v NDR. Zní to divně, ale je to pravda. Pro nás takový ráj na focení, i když počasí nám moc nepřeje. Jsme v obrovském parku, je tu velké množství budov. Trochu tomu nerozumíme, některé jsou rozpadlé jiné naopak září novotou. Po cestě, které vedou k jedné z budov najíždějí parádní auta.

Evropské středisko pro rekreaci a mládež Werbellinsee

Zpátky do minulosti

Tábor Wilhelm Pieck  byl  po vzoru ruského tábora Artěk na Krymu otevřen 16. července 1952.  Celkový počet návštěvníků republiky Pioneer se odhaduje na zhruba 400 000. Byly zde také organizovány mezinárodní letní tábory, včetně dětí ze zahraničních socialistických a komunistických mládežnických organizací, včetně západních zemí.

Do tábora se nedostal jen tak někdo, výběr byl přísný a jen ten nejlepší „pionýr“ se sem dostal. Většinou to byl jenom jeden žák z jedné školy. Pobyt asi 1000 dětí v takovém šestitýdenním turnusu byl proložen politickými výukovými programy.

Z Československa byly všechny děti do 15 let, ale ze západních zemí – Rakouska, Itálie nebo SRN tam byli i mládežníci ve věku 16-18 let. Každý si z tábora odnesl jiné vzpomínky.

Evropské středisko pro rekreaci a mládež Werbellinsee,i URBEX

Z vyprávění ,  v té době  devítiletého Alexandra Thorogne:

Banány, pomeranče a zmrzlina – pro devítiletého Alexandra Thorogne nejlepší odměna. Byl jedním z vybraných dětí, které NDR v roce 1983  vyslalo do  Werbelinsee pro další vzdělávání.

Naše průkopnické vedení objevilo můj talent v kontaktu a jednání s lidmi. Mé výsledky jsou vynikající stejně a jsem velmi kritická přivlastnit mě nevlastní způsoby myšlení a argumentů, pokud mají vliv na mě v devět přesvědčivé a moje základní principy odvolat ke spravedlnosti a lidskosti, jsem byl vybrán pro politickou propagaci. Jsem v průkopnické radě, vedoucí skupiny. Moji spolužáci mě poslouchají. To mi nedělá  problém přednášet před 100 studenty a Z těchto  důvodu mi byl udělen výlet do průkopnické republiky Werbelinsee.

Všichni průkopníci se setkávají v Berlíně u stanice. Bude to celý vlak. Odchod mých rodičů je pro mne snadný v očekávání nadcházejících týdnů. Již jsem poznal různé tábory z posledních let a věřím, že pobyt v průkopnické republice bude pravděpodobně podobný, jen se školou. Hledám místo ve vlakovém prostoru. Je hezké, že všichni jsou oblečení v bílých košilkách a průkopnické látce. V letních táborech vždy existovalo několik lidí, kteří se svým západním oblečením prohlásili,že takhle ne. Všichni se připravuji na šest týdnů bez rodiny. Rodiče nás mohou navštívit nejdříve  po třech týdnech.

Vlak se zastavuje uprostřed borového lesa. Les voní jako letní tábor. Chodíme po lesní cestě. Zavazadla jsou přepravována  multikárous přívěsem. Přicházíme k dlážděným křižovatkám. Čeká na nás  několik trenérů. Museíme se  hlásit, jsme rozdělelní do autobusů. Cesta je krátká a končí ve stejném lese. Domy jsou postaveny uprostřed lesa. Typické domy z šedesátých let, žlutté , šedé šikmé střechy s lehkým převisem, téměř jako doma, jen trochu novější.

Těším se na pokoj, protože v těchto domech s velkými chodbami a vysokými stropy je vždy trochu chladněji než venku. Jsem ohromen velkými halami rozptýlenými kolem areálu. Tam jsou ukazatele všude a v dohledu je pláž jezera. Jsem v domě 12a, pokoj 14. Se mnou v místnosti jsou tři chlápci, mnohem huběnější než já.  Těším se na nějakou legraci. Ale žádná stopa po nějakém vtipu, každý je klidný a začíná rozbaliovat své věci. Takže to dělám taky. Máme půl hodiny, pak  jsme svolání pod vlajku a přivítáni.

Vidím zmrzlinu poprvé. Zatím jsem o tom jen slyšel. Zdá se mi velmi elitistní vyzkoušet mou první zmrzlinu. No, mám něco říct svým rodičům.? Bohužel nemáme telefon, takže musím napsat vše dopisem. Pionýrské odpoledne se děje rychle, všechno je trochu víc než známo, ale není výrazně odlišné. Bylo nám řečeno, abychom každý den sledovali zpravodajský program “Aktuální kamera” a shrnuli všechny zprávy. …

Všechno, co tu máme volně přístupné, je  doma jen jednou ročně na přidělení a s hodinou čekání. Myslím, že je to nespravedlivé. Má rodina to nemá. Ale pokud  mě přijde navštívit, určitě si budete moci vychutnat také tento bufet…..

Pocit nadřazenosti

Hodina začíná druhý den. K mému překvapení jsem na stejné úrovni jako všichni ostatní. Zatím jsem byl zvyklý být jedním z neviděných králů mezi slepými, ale tady se musím soustředit na udržení  pracovního tempa  a odolovát velkému množství domácích úkolů. Zejména v ruských lekcích je mnohem víc než znám. Přežívám však i tyto lekce. Po škole je další průkopnické odpoledne. Takže ne  letním tábor a volný čas. Zde jste zaneprázdněni po celý den! ..

Na Pioneer odpoledni se  rychle nacvičuje ruská a španělská písně.. Koná se večerní  sport a já jsem úplně vyčerpaný.. V příštích třech týdnech se rozvrh dne podstatně nezmění.Tón je o něco ostřejší a můj předchozí postoj k Rusům, poznamenaný pouličními boji s ruskými dětmi na druhém konci naší osady,  doma s  velkou úctou, nyní ustupuje pocitu sounáležitosti. Jsme na pravé straně,  skvělí chlapci a na druhé straně Američané a CIA a jejich politika ve Střední Americe.

Měl bych si udržet právo na banány?

Po prvních třech týdnech mě navštěvuje moje rodina. Všichni jsou tady, otec, matka, Rafael a Sebastian. Jak je vidím, vše padá a už nejsem třídní bojovník, ale malý chlapec, který velmi miluje svou rodinu. Nemůžu si pomoci, po tvářích se  mi řinou přívaly slz.. Vždycky jsem byl blízko vody, ale to není možné ovládat. Jsem si vědom obrovského tlaku na výkon, který jsem zažil poslední tři týdny. Nebylo to tak snadné, jako doma, v mé škole, kde všechno jsme vše zvládl „ levou“ rukou.  Dnes je tady moje rodina a já  toužím po svém známém prostředí.

Nemám pocit, že tady budu trávit další den. Prázdninový tábor  to není. Ale můžete mít banány, pomeranče a zmrzlinu. Chci jít domů. Po prvním silném výbuchu emocí se znovu uklidím. Odvážně ukazuji svým rodičům celou oblast, představímjim své spolubydlící, kterým jsem ještě nezískal žádný skutečný přístup. ../text http://www.spiegel.de/einestages/pionierrepublik-wilhelm-pieck-a-949447.html .

Evropské středisko pro rekreaci a mládež Werbellinsee,i URBEX

K jezeru Werbellinsee

No  tak se raději vracíme zpátky do přítomnosti. Objevíme  několik opravených a mnoho rozpadlých budov. Je toho tolik tady, že nestihneme ani dojít na pláž. Myslím, že v sezóně to může být velmi pěkné místo pro i odpočinek a rekreaci. I bez těch banánů a pionýrů. Nasedáme do auta a chceme ještě stihnou západ slunce u  jezera Werbellinsee.

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *