Cesta na Filipíny
Buddha:“ Tak jako jedna svíčka může zapálit tisíce dalších svíček, aniž by doba jejího hoření byla zkrácena, tak také štěstí nikdy neubyde, pokud je sdíleno“.
Před cestou: Přípravy na tuhle cestu byly možná dobrodružnější než cesta samotná…nebo aspoň její velká část. O Filipínách jsme se s Milošem Šálkem začali bavit už před rokem, ale nakonec z toho sešlo, resp. se plány odložily o jeden rok. Vzhledem ke změnám, které ČSA udělaly v programu OK Plus, jsem si nejpozději v září 2012 musela koupit za nasbírané míle (body) letenku, jinak by mi propadly. Na začátku září jsem tak do ČSA zavolala a zjistila, že pokud do Manily poletím s Korean Air, bude stát letenka pouze cca 1.500,-Kč, protože právě tyhle aerolinky mají velice nízké letištní taxy. Po získání téhle informace jsem proto kontaktovala Miloše a domluvili jsme se, že v lednu 2013 vyrazíme. Přidal se k nám ještě Zbyněk Kačer s Janou Zárubovou a po pár dnech i Honza Šolín a Jirka Zeman.
Domluvili jsme se, že cestu uskutečníme v termínu 12.-30.ledna 2013, takže si všichni ostatní koupili letenku přímo přes Korean Air za cenu cca 17.500,-Kč. Já jsem si hned další den chtěla rezervovat letenku s využitím mílí, ale tady nastal problém – telefonní linka na ČSA byla totálně přetížená a bylo úplně jedno, v jakou hodinu tam člověk volal – prostě dovolat se nedalo. Nakonec jsem to zkusila mailem, na který mi bylo automaticky odpovězeno, že „nestíhají“, ale že se nemusím obávat a mou žádost vyřídí, i když to asi nestihnou v září. Po pár dnech mi rezervaci udělali, ale platit to šlo jen telefonicky, což bylo v podstatě nemožné, když se nedalo dovolat … a rezervace tak propadla a kolečko začalo od znova.
Po různých peripetiích se mi podařilo zajistit i zaplatit letenku, i když již nešlo zamluvit zpáteční let na 30.1.2013. Návrat jsem tedy změnila na 28.1.2013. Poté, co jsem měla letenku „v ruce“, jsem pro změnu začala zvažovat, jestli opravdu letět a nechat rodinku doma, resp. jestli někam nepoletíme spíš s manželem … Nakonec jsem všem oznámila, že to ruším a neletím nikam, jen jim připravím itinerář.
Moje místo ve výpravě bylo záhy zaplněno novým „účastníkem zájezdu“ Tomášem Zoufalým, který jako jediný není z Trutnova, ale z Brna a kromě Honzy ho do té doby nikdo neznal. No, jenže pak se to zase všechno změnilo, manžel slíbil, že on se postará o naši drobotinu a já ať jedu. Takže nás najednou bylo sedm. Před odletem jsme se ještě rozhodli koupit si letenky na vnitrostátní přelety, protože jsme přeci jen byli dost početná skupina a nechtěli jsme riskovat, že tolik volných míst v letadle nebude.
Na Silvestra se vyřešila i moje poslední „komplikace“. Jak jsem už psala, měla jsem návrat naplánovaný o dva dny dřív než ostatní, což znamenalo strávit cca dva dny o samotě – jednak v Manile a pak hlavně v letadle, což mě moc nelákalo. Ale na Silvestra si koupila letenku ještě Verča Fišerová s tím, že se bude vracet se mnou a já tak budu mít doprovod. Konečný počet tedy stoupl na osm, což je dost, ale jak řekl Buddha:“ Tak jako jedna svíčka může zapálit tisíce dalších svíček, aniž by doba jejího hoření byla zkrácena, tak také štěstí nikdy neubyde, pokud je sdíleno“.
Celá dovolená byla aspoň z mého pohledu báječná, nezapomenutelná a naše na první pohled trochu nesourodá skupinka si to spolu užila na 100%. Bohužel stejně jako bude nezapomenutelná pro její krásné okamžiky, tak bude nezapomenutelná i pro okamžik, kdy se změnila v noční můru…
Po celou dobu posílal Zbyněk z naší cesty krátké reportáže do Trutnovinek. Poslední už odeslat nestihl. Nevím přesně, o čem by napsal, ale asi o našem pohodovém dni na pláži Pristine v Puerto Princesa na ostrově Palawan. Voda měla 35°C, váleli jsme se na mělčině s pivem v ruce a nakonec se koulovali pískem. Možná by napsal i o tzv. island – hoping v El Nidu, kdy jsme si objednali výlet motorovou loďkou po místních ostrůvcích, šnorchlovali, dopřáli si oběd na pláži a trochu se spálili… Zbyňkovi se na Filipínách strašně moc líbilo, užíval si to na plný pecky a možná právě proto se jeho dušička rozhodla, že jí kus zůstane na Filipínách už napořád. Kdyby se nás zeptala předem, zakázali bychom jí to nebo bychom jí aspoň ukecali, ať to o takových 50 let odloží. Nezeptala se… Zbyněk docela určitě chtěl do posledního článku napsat přehled, kolik nás co na Filipínách stálo, aby měli lidé přehled o tom, za kolik se dá taková dovolená snů pořídit. Mě tahle cesta stála 17 tisíc a život kamaráda…
FOTO: Miloš Šálek
Přidat komentář