Galerie Vltavská – Pět cest / Five waves

V Praze, ve smyslu poflakovaní se a prozkoumávání neznámých míst, jsem už nějakou dobu nebyla. Tenhle týden máme výtvarný plenér ve Stromovce, a tak se mi naskytla skvělá příležitost se po cestě domů zastavit na Vltavské, kde právě probíhá site-specific projekt „Pět cest/Five waves“ uspořádaný  Asociací prostoru. O tom, že tahle celkem neobvyklá výstava probíhá, jsem se dozvěděla úplnou náhodou, skrze instagramové storiečko jednoho z iniciátorů.

Jsou asi dvě hodiny odpoledne a slunce mě pálí do upnutých černých džínů. Jsem unavená, a tak se chvilku rozmýšlím jestli to nenechám až na zítra. Z dálky už vidím informační tabule představující výstavu, už to nechci odkládat a tak pokračuji blíže a těším se co na mě čeká.

Přes Vltavskou nejezdím zase tak často.  Asi tak 100x  jsem tudy ale určitě jela. K místu mám spoustu vzpomínek. Vltavskou mám spojenou hlavně s nočním potulovaním a vnímá ho jako transferní místo. Vizuálně si představím spletitou rozlehlou betonovou plochou, mosty, nadjezdy, podchody a k nim neodmyslitelně patří i nepříjemný zápach moči. Další nepříjemný zápach (pro mě), který si vybavím, je mastná metro pizza, kterou cestou na metro nebo z metra vždy míjím. Pamatuji si, že jsem několikrát dobrodružně přebíhala magistrálu a přeskakovala  zábrany, abych se dostala na tramvajovou zastávku po přechodu Hlávkova mostu. Nebezpečné to bylo, ale přišlo mi to tehdy lepší, než muset procházet kolem rozsáhlého doupěte bezdomovců, které jsem ale na druhou stranu obdivovala a vždy mě lákalo se nějak dostat blíž. Možná bych tu pár mých historek vypsat mohla, ale nechci.

Blížím se skrz vestibul k informačním tabulím a ocitám se v místě, které jindy bez povšimnutí míjím. V levém rohu krásná fontána od manželů Hudečkových – plastika fauna hrajícího na flétnu, který se tyčí nad vílou. Voda kaskádovitě stéká po sousoší a rozlítaně dopadá na vodní hladinu v cihlovém bazénku. Zvuk vody a její přítomnost ochlazuje rozpálený vzduch. Po pravé straně jsou terasové betonové „balkónky“, ze kterých trčí několik dřevin a všemožný plevel. Mladý muž se tu snaží učit první parkourové kroky nějakou paní.

Chvilku si pozorně prohlížím místo, skenuji QR kód a do sluchátek pouštím prvního audio průvodce.

Během poslechu jsem prošla celé blízké okolí, a tak nějak jsem se na Vltavské potulovala něco málo přes hodinu. I přes chvílemi až nepříjemné horko, jsem si to moc užila.

Rozhodně vám doporučuji si výstavu projít o samotě a nahrávky si pustit do sluchátek, které vás úplně neodhluší od okolí. Audio smíchané s ruchy okolí, které pro výstavu zpracovala Anna Hokešová, se totiž skvěle doplňuje se zvuky, které kolem vás vznikají v danou chvíli.  Procházka vás dostane do zvláštního klidu a třeba se i dozvíte něco nového, nebo se podíváte na místa, kam jste se doposud nevydali nebo jste se tam jen neodvážili. Vaše procházka bude jedinečná a bude se odvíjet nejen od vašeho rozpoložení, ale i od okolního dění.

Výstava je do 25.9.