• Menu
  • Menu

Big Island? Hawaii 33

Andy

Na začátek cestopisu

Spíš Little Island aneb jak znovu potkat staré známé

23.8.úterý Dnes jsme opět potřebovaly dostopovat pořádný kus cesty. Vzbudily jsme se proto patřičně brzy, zabalily si věci a rozloučily se s kamarády i tajuplným místem. Nějakou dobu nám trvalo, než nás někdo vzal z údolí na vyhlídku.

zpět na Kona

Spencer beach park

Naším směrem totiž v tuto časnou ranou dobu nejelo žádné auto. Slečna řidička nás vzala kousek za vyhlídku, kde nám pak zastavilo další auto jedoucí do městečka, kde jsme si předchozího dne dávaly oběd. Hned po vysazení nám zastavilo třetí auto s mladíkem pracujícím v nemocnici. Dali jsme se s ním jako obvykle do řeči, a když zjistil, že jsme doposud nezkusily havajskou trávu, ochotně nám dal jednoho čerstvě ubaleného jointa na vyzkoušení. Odvezl nás pak do městečka na půli cesty do Spencer beach parku, kde jsme dnes v noci chtěly kempovat. Ve městečku nám následně zastavila postarší paní a po ní ještě jeden surfař, který nás odvezl až před kemp. Když jsme pak vystupovaly z traku, zastavilo před jeho autem známé červené auto, ze kterého vystoupil Stephen, Jam a jeho žena, která na ostrov přiletěla během dní, kdy jsme je neviděly. Byly jsme rády, že je ještě jednou vidíme a oni byli rádi, že vidí nás. Naložily jsme si pak do jejich auta věci a společně odjeli do kempu, kde nás předtím hledali. Naše setkání byla vlastně jedna obrovská náhoda. Když jsme je totiž potkaly, byli již na cestě pryč, rozhodnutí navštívit nějakou okolní pláž, kde by nás třeba mohli potkat.

západ slunce Spencer Beach park

Bílé pláže

Postavily jsme tedy stan, „uvařily“ oběd: fazole s tuňákem a toastovým chlebem k obědu a začaly zjišťovat, co se během dní, kdy jsme je neviděly, událo a co mají v plánu. Chtěli se podívat po okolních bílých plážích, a protože my jsme už dlouho nešnorchlovaly a místní pobřeží bylo přímo stvořeno ke šnorchlování, rády jsme se k nim připojily. Podle našeho průvodce se nedaleko nacházela krásná pláž, a tak jsme se k ní vydali. Byla umístěna v resortu Mauna Kea, který nechal vystavět americký prezident Roosevelt. Šnorchlování zde bylo opravdu překrásné, ale nejen to. Místo bylo jako stvořeno k relaxování. Pláž ve tvaru půlměsíce pokrytá pískem, průzračná voda, jen pomalu se svažující dno oceánu, na jedné straně mírné vlnky, na druhé skalnaté pobřeží s krmícími se želvami, korály a rybami různých velikostí, tvarů a barev. Jako vždy mi i teď začala být při šnorchlování brzy zima. Rozhodla jsem se tedy chvíli si poležet na vyhřáté pláži a počkat zde na ostatní. Za chvíli ale přišla z vody Andrea, což mi bylo hned divné. Ona totiž vždy zůstala ve vodě jako poslední a mohla pozorovat ryby hodiny a hodiny.

Mořští ježci a zakrvácený kotník

Ukázala mi dlaň, ve které měla zapícháno spoustu malých kousíčků mořských ježků a zakrvácený kotník. „Co jsi to proboha dělala?!“ Andy mi pak vysvětlila, že byla příliš uchvácena podmořskou krásou, a nějak ji nedošlo, že se dostala do míst s velmi mělkou vodou, ve které se nacházely stovky a stovky mořských ježků. Vlna ji pak hodila přímo na několik z nich, a aby si nepopíchala celé tělo, musela obětovat alespoň dlaň. Vypadalo to opravdu strašně. Ruka začala natékat, a když jsme se pokoušeli vyndat nějaké větší kousky, rozpadaly se nám přímo v ráně. Jam, Stephen a Andrea pak došli za místním záchranářem, který jim dal antibiotika a několik náplastí se slovy, že se s tím nedá nic dělat, že hold musí počkat, než to samo vyhnisá. Uf, aspoň, že tak. Vydali jsme se na cestu zpět do kempu. Neušli jsme ani pár metrů, když jsme před námi uviděli známý pár Američanů z Waipio valley. Svět a hlavně Big Island je opravdu malýJ. U auta nám jedna z místních poradila polévat ruku starým dobrým octem, že to určitě pomůže, a tak jsme se vypravili do obchodu, kde jsme kromě octa koupili i večeři. Zde nám také poradili se na ránu pro příště okamžitě vyčůrat, ale další nám to zase vyvrátili jako starou pověru. Jeli jsme zpět do kempu pozorovat překrásný západ slunce. Zde jsme se i najedli, a pak opět vyjeli do Mauna Kea resoltu, kde bylo možné pozorovat obrovské platýze. Bohužel jsme žádné neviděli, a když jsme se pak vrátili zpět, byla Linda tak unavená, že se rozhodla jít spát. My jsme pak s Jamem a Stephenem hráli karty. Taky jsme je naučily hrát kenta, kterého jsme s Andy nehrály už několik let. Jam pak odešel spát do auta k Lindě. Se Stephenem jsme se šli vykoupat do oceánu, a pak jsme společně usnuli ve stanu pro jednoho. Bylo strašné vedro a opravdu jsme se moc nevyspali.

Cestopis následující den

Cestopis předcházející den

.

 

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *