• Menu
  • Menu

Hawaii – Kaneohe aneb třetí zkušenost s Couchsurfingem 12.

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Severní a Střední Amerika » USA » Havaj /Hawai/ » Hawaii – Kaneohe aneb třetí zkušenost s Couchsurfingem 12.

Na začátek cestopisu

25.-27.7.2011 pondělí-středa S naším novým hostitelem byla zpočátku poměrně těžká domluva. Kromě toho, že nám poslal tolik sms, že nám skoro vyplácal celý kredit z amerického čísla (každá sms i přijatá (!!!) zde stojí 20 centů), tak jsme s ním také strávili mnoho minut složité konverzace po telefonu. Nakonec jsme mu předaly adresu Earlova bytu a domluvili se, že pro nás přijede okolo sedmé a odveze nás k němu domů. Přijel přesně v sedm. Akorát my jsme ještě nebyly úplně ready a než jsme sešly dolů, byl už zase někde pryč. Tak jsme musely chvíli čekat a mezitím jsme si říkaly, v čem nás asi odveze. Po chvíli přijel taxikář s divným výrazem (typu: „já vás znám“), tak jsme zkusily ho, ale naštěstí to byl jen omyl (jedno velké UF). A pak to přišlo. Přijelo jedno krásný…KRÁSNÝ, nablýskaný fáro (konkrétně WV CC!!!) a v něm fakt dobrej nabušenej týpek oblečen v poslední módě (jak jinak). A tak jsme nasedlyJ a nechaly se odvézt do neznáma… Cestou jsme zjišťovaly co je vlastně zač a navzájem se poznávali. Byl to opravdu milý, inteligentní, ochotný mariňák. Cestou jsme zastavily u benzínky, abychom si vybraly cokoli, co budeme chtít: „Jste mými hosty!“ Bylo nám to poněkud trapné, tak jsme šáhly po první limonádě a vyrazily směr Kaneohe. Cestou jsme se pak ještě zastavili na jeho základně, kam se normální smrtelník jen tak nedostane. Bohužel byla tma, takže jsme nic neviděly, ale Adrian nám slíbil, že nám základnu ukáže jindy. Pak jsme přijeli do jeho luxusního bytu s výhledem na jeho soukromou pláž. Po příjezdu jsme dostaly pivo a jeho upřímné: „Chovejte se tu jako doma!“ nás zase jednou přesvědčilo o správné volbě couchsurfera. Pak už jsme se jen výborně bavili u mnoha…mnoha plechovek piv.

ranní zděšení

Druhý den jsme se vzbudily, až když Adrian už dávno pracoval (na základně musí být ve čtyři hodiny ráno a pak se může okolo 6 hodiny vrátit zpět, aby byl zase okolo půl osmé zpět na základně a zde zůstal až do pěti…strašná představa). Hned ráno nám poslal sms, aby nám popřál hezké ráno a jestli jsme ok. Pak jsme se slušně zeptaly, jestli si můžeme vzít jogurt z ledničky. Na tuto naši otázku nám odpověděl typem: „Kolikrát Vám to mám říkat, že se tu máte chovat jako doma!!“, a tak jsme dál nic neřešily a v klidu využívaly místní pohody. Potřebovaly jsme trochu relaxovat po rušných dnech na Waikiki i po předchozím večeru. Dnes nás totiž čekala další „párty“ u jiného couchsurfera nedaleko odtud. Po proleženém a pročteném dni jsme tedy vyrazily nakoupit nějaké zásoby alkoholu, abychom nepřišly jen tak bez ničeho. Na párty jsme přijeli i s Adrianem a popravdě, byly jsme za to rády. Přijeli jsme totiž do místa, kde byli samí kluci. Za chvíli jsme také zjistili, že jsme jediní, kdo přivezl nějaký alkohol a to to měla být Beer party… Chvíli jsme se bavili, hráli nějakou americkou hru s kartami, a když došly všechny naše piva a nebylo co pít (jelikož všechny naše piva nám ostatní vypili, aniž by se vůbec namáhali se zeptat), rozhodli jsme se, že je čas jít. Zprvu jsme se domnívaly, že vyrazíme směr home, ale když jsme najednou uviděly známé ulice a světlem ozářené mrakodrapy na Waikiki, moc jsme nechápaly. Adrian se totiž rozhodl, že večer ještě nekončí a tak nás vzal na drink do našeho známého hotelu Duke´s…J.  Docela snobská záležitost. Bohužel jsem si vzala jen hloupou ISIC kartu, která tady nemá žádnou průkaznou hodnotu (tedy alespoň co se alkoholu týče). Andy si za to vzala svůj čtyři roky prošlý americký řidičák a to jako bylo v pohodě (fakt nechápu). No nic, tak dostala drink aspoň ona, a že se podělíme. Šly jsme tedy do nejzazšího kouta celé restaurace, aby až sem za námi přišel číšník a poprosil mě, abych tu nepila, když nemám doklad (ve 23 letech trochu smutný příběh). No nic, Andy teda celou dávku dala na ex,a už jsme šli o dům dál. Rozhodli jsme se nakoupit nějaký alkohol v místní sámošce. Adrian koupil půllitrovou kolu, asi sedm panáků (Jameson, Baccardi, Vodka, Johnny Walker a jiné) a všechno smíchal dohromady. Pro nás celkem solidní driják. A tak jsme se usadili na jedné z místních hotelových teras, vychutnali celou „směsku“ a příjemně pokecali. Pak jsme už zase odfrčeli domů, kde jsme si dali ještě pivo na dobrou noc a byly rády, že máme opět celý další den na regeneraci, což byl náš poslední den na Oahu. Odpoledne nám pak Adrian ukázal základnu, což bylo fakt hustý. Třemi slovy: město ve městě. Prostě vlastní školy, obchody, pláže, domy, jiné ceny (bez taxy) a tak dál. Jednoduše bomba. Odvezl nás zpět na Waikiki, rozloučil se s tím, že doufá, že nás za dva měsíce zase uvidí.

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

.

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *