• Menu
  • Menu

Hawaii 13

Na začátek cestopisu

Ostrov Kaua´i, vzhůru novým dobrodružstvím .

27.7.2011, středa, 23:35 Stojíme na autobusové zastávce a čekáme na poslední autobus směřující na letiště. Se všemi jsme se již rozloučily a Earl nám popřál šťastnou cestu.

28.7.2011, čtvrtek, 00:05 Přijíždí autobus. Řidič nám ovšem říká, že musíme počkat na další, který jede až v 00:15. Čekáme tedy připraveny ještě dalších deset minut. Pak to přijde. Autobus projíždí okolo zastávky a přesto, že za ním obě běžíme, jede bez povšimnutí dál. Sakra! Co teď?! Voláme Earlovi, který to nezvedá a pak i jeho kamarádovi Brianovi, který telefon vezme, ale je příliš opilý na to, aby nás mohl vzít na letiště. Pak volá Earl, který vzniklou situaci vyřeší tak, že si jednoduše půjčí Brianovo auto a i s ním nás vezou na letiště. Uf…No jo, cestujeme s Andy, není se čemu divitJ… Na letišti se opět rozloučíme a pak zjistíme, že odbavovací hala je přes noc zamčena, a tak nám nezbývá nic jiného než při havajské hudbě zakempit v prvním stinném místě.

Odlétáme tentokrát „bez problémů“ v 5:31 ráno, abychom již v 6:01 přiletěly na letiště do Lihue. Akorát svítá. Takto krátký let jsme ještě ani jedna z nás nikdy neabsolvovala, a tak nám přijde absurdní, že je to jediná možnost, jak se dostat z ostrova na ostrov. Po příletu nasedáme do ostrovního autobusu, ve kterém v tuto hodinu jedeme pouze dvě, a proto se s námi řidič okamžitě dává do řeči. Zjišťujeme všechny možné informace o ostrově. Se vřelým: Šťastnou cestu.“ se s řidičem loučíme a po nákupu potravin a jiným potřebností v místním supermarketu nasedáme na další autobus, který jede na východní stranu ostrova, do městečka Wailua. Zde jsme vystoupily a zrelaxovaly se na místní pláži. Pak nás čekala ztřeštěná cesta po východním pobřeží. Došly jsme až do městečka Kapa´a, kde jsme si konečně koupily čerstvý kokos a vykempily další pláž. Byly jsme obě strhané. Můj batoh vážil určitě přes 20 kg a do toho všeho místní šílené horko a slunce. Nějak jsem si nedokázala představit, že bych mohla v těchto podmínkách ujít ještě dalších 30 km. A tak jsme se rozhodly stopovat. Po asi 300 metrech jsme si všimly cedule, která hlásala: „Pronájem aut 20 $ / den.“ S: „Hmmm, to je dost dobrá cena.“ jsme se vydaly pěšky dál. Chvíli jsme se o tom spolu bavily, a pak najednou Andy říká: „No, ale tak to bychom si ho měly půjčit hend, ne?“ „Tak jo!“ zněla o sekundu později moje reakce. A tak jsme se otočily, zavolaly, zaplatily 60$ na tři dny a už jsme si zaděčky vezly v „nové“ káře.¨

 

Hawaii-pláž v Kapaa

Rozhodly jsme se vydat na výlet, který začínal nedaleko (asi 15 km autem do míst, kde autobusy už nejezdí) na horu Sleeping Giant. Výlet to podle našeho průvodce měl být poměrně krátký. Pouze 4,8 km a celkem asi 1,5 hodin. Obě jsme byly úplně nadšené, že můžeme konečně vyrazit na nějakou túru z našeho průvodce a tak jsme v našem nadšení brzy ztratily správnou cestu. Šly jsme stále dál, až nám došlo, že místo strmého stoupání stále klesáme. A tak jsme se musely vrátit a zkusit nějakou jinou cestu. Jako adekvátní nám přišlo „koryto“ potoka, které „opravdu“ vypadalo jako cesta. Po 200 metrech přeskakování mezi kořeny, kládami a kameny nám došlo, že toto opravdu není správná cesta, a tak jsme se skrz „džungli“ vrátily zpět na cestu a vyrazily směrem k autu. Jako další „správnou“ cestu jsme zvolily lesní výsek. Cesta to byla malá, stále se zužující, až jsme se nakonec dostaly do míst, kde jsme si cestu musely představit uvnitř křovin. A tak jsme bloudily vždy v domnění, že „teď“ už je cesta určitě správná. Až jsme to nakonec vzdaly a vyrazily směr auto. To snad ne!!! Asi 500 metrů od zaparkovaného auta jsme si všimly cesty, ŠIROKÉ CESTY, která vedla přesně směrem, kterým ukazovala naše mapa. A tak jsme se po třech hodinách bloudění konečně vydaly správným směrem. Odměnou za naši vytrvalost nám byl překrásný výhled na všechny čtyři světové strany.

Na Pali Coast

Pak jsme stejnou cestou sešly za 15 minut k autu a vyrazily na sever, směrem k Na Pali Coast. Díky autu jsme měly neomezenou možnost kdykoli zastavit, podívat se po širokém okolí, plážích nebo zastavit u majáku. Zastavily jsme až za noci a rozhodly se přespat v autě.

Cestopis následující den

Cestopis předchozí den

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *