Žít Kaua´i aneb práce a večerní couchsurfing párty
5.9.2011 pondělí Právě dnes byl slavný americký státní svátek: Den práce. Kromě toho, že nikdo nepracoval, byl tento den ještě typický obrovskými výprodejovými slevami oblečení. Rossi nám vykládal, že v New Yorku se tento den všichni zblázní a jdou nakupovat.
Macy´s obchod
Protože jsme po měsíci stráveném v džungli byly poměrně nákupově vyprahlé, rozhodly jsme se navštívit Macy´s. Obchod s všemožným oblečením v Lihue (pozn. Na Kaua´i není obchod Ross: Dress for less.). Před tímto zážitkem, který nás měl čekat odpoledne, jsme byly konečně domluvené na nějakou tu práci pro Gorana. Proto jsme vstaly a až do půl jedenácté čekaly, než konečně přijel Goran. (pozn. Typická kaua´iská představa o čase. Pokud se s někým domluvíte na devátou, pak vězte, že nemá smysl si myslet, že někdo opravdu v devět přijde.) Když přijel, oznámil nám, že má bolest hlavy, takže dnes pracovat nebudeme. Skvělý… No, tak aspoň jsme měly zase volný den, že ano, a tak jsme se rozhodly s Davidem vyrazit na pláž. Po pláži jsme dostopovaly do Lihue přímo do nákupního centra, kam nás odvezl páreček turistů. A pak to začalo… Takže kostýmek za 15 $, tričko od Hurley nebo Volcome za 8 $ a šaty za 11 $… Uf..po třech hodinách… Stav účtu…no, raději se neptat… a obavy s nadměrné váhy zavazadel na letišti zcela objektivní. Rossi nás pak vytrhl z nákupní horečky právě deset minut před zavírací dobou a odvezl na farmu.
Americký státní svátek
Protože byl onen slavný Den práce, který Američané údajně slaví společným barbecue, rozhodli jsme se něco podobného uspořádat i u Dómu. A tak jsme společně s Jasonem, Kajou, Goranem, Davidem a Rossim zasedli k „slavnostní tabuli“. Netrvalo dlouho a začalo pršet, nejdřív nenápadně krápalo, a pak se strhl příval deště. Nedopečená kuřata a párky jsme tak zanechali svému osudu na uhašeném grilu a společně vbíhali do dómu. Postupně se všichni loučili, až jsme v dómu skončili jen my s Goranem a Davidem, a protože bylo už opravdu pozdě, nějak nás opět přemohl spánek a my společně usnuli přímo uprostřed dómu.
Grilování na pláži v Kapa´e
6.9.úterý Dnes jsme konečně měly začít pracovat pro Gorana. Kupodivu přijel už v půl desáté. Na programu bylo natírání okraje podlahy, uklízení dómu a jeho boudy. Po práci jsme měly domluvenou couchsurfingovou grilovací párty na pláži dole v Kapa´e. Andree se totiž ozval jeden couchsurfer z města s tím, že pořádá nějaké setkání couchsurferů na ostrově. Přišlo nám to jako super možnost, jak poznat nové lidi, a proto jsme práci u Gorana skončily již v pět hodin odpoledne a společně s Davidem se vypravily na pláž. Zde jsme potkali mnoho lidí, ale většina z nich byli spíš různí kamarádi, kteří couchsurfing nedělali a přespávali v místním hostelu. Potkali jsme zde i jednu Švýcarku, která se rozhodla cestovat, a protože nikdo z jejích kamarádů neměl čas, cestovala sama. Prostopovala tak celou Kanadu, Havaj a nyní se chystala na Nový Zéland. Říkaly jsme si, že jsme fakt rády, že tu necestujeme samy. Asi by nás to moc nebavilo. Po západu slunce jsme opékaly americkou specialitu-maršmelouny (pěnové bonbóny). Díky horku z ohně se skvěle roztečou, a pak se vezme kousek čokolády a dvě sušenky… Na jednu sušenku se dá čokoláda a nahřátý maršmeloun a druhou sušenkou se to pak přitiskne k sobě. Mňami mňam. Párty skončila, zasypali jsme oheň a vydali se zpět na farmu.
Prostě jsme si zahulily
7.9.středa Také Kaja potřebovala nějakou výpomoc, za kterou nám slíbila peněžní odměnu, a tak jsme dnes dopoledne pomáhaly uklízet její zahradu. Současně jsme ji radily co a jak předělat, co by bylo hezké a co se zase k sobě moc nehodí. Protože měla od dvanácti nějakou další práci, domluvily jsme se, že zbytek práce doděláme někdy v průběhu dalších dní. Goran měl přijet odpoledne, a tak jsme akorát uvařili oběd, a pak už zase pomáhaly Goranovi uklízet dóm. Protože jsme na dnešní večer neměly žádné plány, pracovaly jsme až do půl osmé do večera. Umývaly jsme dóm…Uf…Práce jako na kostele a navíc… výsledek se příliš nedostavil. Byly jsme zubožené, potřebovaly jsme sprchu a relax. K tomu nám dopomohl David. Zahulili jsme si. Velmi typická činnost téměř všech lidí, které jsme na ostrovech doposud potkali. Naopak alkohol zde není příliš v módě. Tato bilance je poměrně pochopitelná, když si uvědomíme, že se nacházíme uprostřed Pacifiku, kde sluníčko pálí o sto šest, takže tu všechno roste opravdu rychle. A navíc můžete pěstovat marihuanu zcela legálně, pokud vás například bolí záda a váš doktor vám vystaví kartičku na legální pěstování. Jak jednoduché, ale velmi jednoduše zneužívatelné. Dostali jsme hlad, a protože my vaříme Davidovi téměř každý oběd a večeři, rozhodl se nám to oplatit a uvařit nám svou specialitu – palačinky z předem připravené směsi. Oblizovaly jsme se až za ušima. Zvlášť, když jako náplň použil rozmixovaný banán s avokádem, cukrem a kakaovým práškem.
.
Přidat komentář