• Menu
  • Menu

Vzpomínky na Thajsko 4

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Thajsko » Vzpomínky na Thajsko 4

Trek v oblasti Pai a horské kmeny

Ráno si Jana s Martinem vyzvedli batohy na trek. Půjčila jim je cestovka. Batůžky byly nic moc, žádná kvalita. Krosna byla ale na trek moc velká. Já s Luckou jsme si vzaly svoje příruční batohy.

Krosny nám schovali v hotelu do speciální místnosti. Cennosti (pasy, peníze, letenky, platební karty) nám dali do sejfu. Možná si někdo řekne, že jsme pěkně naivní, to všechno nechat v hotelu, ale je to určitě lepší, než to sebou vláčet po džungli a vymáchat to někde v potoce. Navíc měl hotel speciální ochranný postup. 2 lidi kontrolovali, co se tam nechává. Na obálku se napsalo, co v ní všechno je, pak se to zalepilo. Na místo zalepení se člověk podepsal tak, že nebylo možné obálku otevřít, aniž by se zničil podpis. Taky jsme dostali kopii seznamu toho, co bylo v obálce.

Měli jsme být rozdělení na 2 skupiny po 10 – 11 lidech podle toho, kdo jak rychle chodí. V praxi nás ale rozdělili podle toho, kdo dřív přišel. Od hotelu nás vezly 2 dodávky songthaew asi 2 hodiny do oblasti Pai.

V ceně treku byl průvodce, ubytování a jídlo na 3 dny. Průvodci nám samozřejmě vařili hlavně kuřecí maso. Jenom jedna holka řekla, že radši chce vegetariánskou stravu (kvůli ptačí chřipce). Dopoledne jsme zastavili na tržišti, kde jsme si mohli doplnit zásoby na cestu. Všichni jsme si tam koupili praktické taštičky na flašku s vodou, a jeden společný thajský repelent. Kolem poledne jsme zastavili na oběd v restauraci.

Po obědě jsme dojeli do první thajské domorodé vesnice a tam začínal opravdu náš trek. Osobně o té domorodosti pochybuji. Těžko může být nedotčená domorodá vesnice přímo u silnice. Taky tam měli satelit. Na druhou stranu je fakt, že celá vesnice byly jen bambusové chatrče, nebyly tam silnice, všude pobíhala volně zvířata. Byli tam psi, co vypadali jako prašiví, kočky, prasata, slepice… Vesnice byla přesně to, čeho se všichni bojí kvůli ptačí chřipce. Jako atrakci jsme pozorovali domorodky, jak přebírají fazole, a ženu, která šila na šicím stroji na terase v prvním patře chatrče.

Horský kmen Lisu
Horský kmen Lisu

Nastříkali jsme se repelenty a vyrazili dolů z kopce. Byl to solidní sešup. Prašná cestička klouzala skoro všem. Pár lidí i spadlo. Dole bylo pro změnu kluzké bahno, protože tam nesvítilo slunce.

Na dně údolí tekl potok, který jsme museli přejít po tenkém kmeni. Pár lidí si myslelo, že si z nás dělají srandu, ale mysleli to vážně. Jinak to na druhou stranu nešlo. Naštěstí tam byl ještě jeden kmen, kterého se dalo přidržet, takže botičky zůstaly zatím suché.

Podobný sešup jako dolů jsme pak lezli nahoru. V tom vedru a s batohem věcí na 3 dny, to byla celkem makačka. A pak zase dolů, zase klouzavé bahno.

V dalším údolí jsme pokračovali potokem. To byla jedna z nejlepších částí treku. Údolí bylo temné, úzké, kolem potoka skály a kameny, jinudy než potokem se nedalo. Vypadalo to působivě. Ale taky to pěkně klouzalo, jedna slečna se tam komplet vykoupala. Všichni jsme byli jako prasata. Ukázalo se, že jsme měli dobrý nápad vzít si tříčtvrťáky. Ti, co měli dlouhé kalhoty, vypadali ještě hůř a šlapali si po nohavicích.

Když jsme dorazili do vesnice, byli jsme už pěkně utahaní a byli jsme rádi, že jsme v cíli. Vesnice byla zase jen z bambusových chatrčí, bez silnice, vypadala opravdu odříznutá od světa. Silnice tam ale vést musela. Jedné slečně se totiž při obědě udělalo špatně a tak ji do té vesnice dovezli. Když jsme přišli, už na nás čekala. Stejně si myslím, že nás celou dobu vodili těmi nejhoršími cestami, jen abychom měli pocit, že si užíváme džungle. Beztak celou dobu byla někde poblíž silnice.

Ve vesnici nám přidělili jednu z chatrčí na konci, kde spala celá naše skupina. Druhá skupina měla jinou chatrč a už jsme je neviděli. U chatrče jsme měli koupelnu. Byla to malá bouda se záchodem a hadicí, ze které tekla studená voda. V noci se tam dalo jen s baterkou.

horský kmen Lahu
horský kmen Lahu

Ve druhé části chatky jsme měli společenskou místnost. Měli jsme tam večeři a potom se hrály různé hry a kecalo se. Taky jsme měli pěvecké vystoupení domorodých dětí – v původních oděvech. O zábavu se starali naši průvodci – zpívali a hráli na kytaru a pak se pěkně zřídili. Následně každý musel předvést něco typického pro svou zemi. My jsme zpívali „kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany“ a Lucka se mnou k tomu tancovala polku. Anglicky mluvící se zmohli jen na jakousi písničku, co teď boduje v hitparádě.

V chatrči jsme spali na podlaze na matracích přikrytí dekami. Byla tam trochu zima, ale vyspali jsem se v pohodě. Spacáky by se nám opravdu hodily, ale nechtělo se nám je nosit, tak jsme je nechali v hotelu.

Z téhle vesnice jsme viděli fantastickou noční oblohu. Nikde jsem zatím neviděla tak velké hvězdy jako tady. Bylo to vážně nádherné.

Ráno jsme dostali snídani a znova jsme vyrazili do lesů. Zase do kopce a z kopce. Pod kopcem stály 2 chatrče, v jedné z nich samozřejmě bydlel domorodec, co prodával vodu a kolu. Po další cestě džunglí jsme došli k dalším chatrčím. Kousek za nimi byl vodopád, jeden z cílů dnešního dne. No nebylo to nic moc. Já jsem se v něm s Luckou chvíli koupala, ale voda byla dost studená.

Po vodopádu byl oběd v jednom z domů. Celkem dlouho jsme tam odpočívali a pak jsme se dověděli, že druhý cíl dnešního dne – jízda na slonech – se už nestihne. Moc se nám to nelíbilo, ale vyrazili jsme do další vesnice přenocovat.

Horské kmeny

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Spoluautor: Jana T.

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *