Irish National Stud
Irish National Stud – hřebčín v hrabství Kildare. kde se chovají irští plnokrevníci. Kildare leží v srdci dostihového kraje. Nedaleko se nachází dostihová dráha v Curraghu, stáje jsou roztroušeny kolem okolí a dražba plnokrevníků se odehrává v Killu, severovýchodně od Kildare. Jde o jedenu z hlavních turistických atrakcí v zemi. V roce 1900 jej založil výstřední anglo-irský plukovník William Hall-Walker. Prodával hříbata na základě konstelace v době jejich narození a stáje vždy vybavoval stropním oknem, aby na koně dopadalo sluneční i měsíční světlo. V roce 1915 odkázal celý hřebčinec britské koruně a za odměnu mu byl udělen titul lord Wavertree.Od roku 11. dubna 1946 je ve vlastnictví irské vlády. Irsko každý zná jako „zelený ostrov“ , neboť tamější louky jsou opravdu téměř po celý rok zelené. Hodně tam sice prší, ale zato tam není v zimě příliš chladno a v létě příliš horko. Proto mají irští chovatelé ideální podmínky pro chov závodních koní. Čtyři sta hektarový pozemek je přístupný návštěvníkům, kteří mohou sledovat výcvik koní. Výběh pro kobyly je obvykle oddělen od výběhu pro hřebce.
Japanese Garden
Na stejném pozemku jako National Stud se rozprostírá japonská zahrada, kterou nechal vytyčit lord Wavertree. Zahrady vznikaly v letech 1906-1910 za přispění japonského architekta Tassa Eida, jeho syna Minoru a čtyřiceti asistentů. Působivý soubor stromů a keřů zahrnuje javory, moruše, bonsaje, magnólie, posvátné bambusy a třešně. Zahrada byla ztvárněná jako alegorická pouť od kolébky ke hrobu. Začíná bránou Zapomnění (jeskyně) a končí bránou Věčnosti, meditační zenovou skalkou. Zahrada je posetá rozličnými složitě osázenými skalkami, symbolickým kamennými svítilnami a miniaturní můstky. St. Fiacre byl uznán jako patron zahradníků (stejně jako taxikářů a floristů, mimo jiné) od středověku. Narodil se v Irsku v 7. století, Fiacre byl vychován v klášteře. Během raného středověku, kláštery byly úložiště učení, a je to tady, že Fiacre stal zručný uživatel léčivých bylin. Když získal slávu pro jeho znalosti rostlin a léčivých schopností, učedníci se hrnuli k němu. Fiacre hledal více samotu a odešel Irsko do Francie, kde založil poustevnu v zalesněné oblasti v blízkosti řeky Marne. Zde Fiacre postavili modlitebnu na počest Panny Marie a hospice, kde obdržel cizinci. Sám ustoupil na samotce, žít život modlitby a manuální práce ve své zahradě.
St Fiachr Garden, Kildare
Zahrada navržena v roce 1999 uznávaným zahradním architektem profesor Martinem Hallinanem.Ve skutečnost ukazuje, syrovou irskou krajinu, přírodní lesy, vodopády, potůčky, rybníky a mokřady, to vše dohromady. U jezírka sedí socha St. Fiachra a za ním je umělě vytvořená postevna. V polovině 7. století se usadil jako poustevník nedaleko Paříže a žil tam až do smrti. Legenda praví, že dotekem jeho hole se les začal měnit v kvetoucí zahradu plnou léčivých bylin.
Svatý Fiakr
Svatý Fiakr pocházel z Irska – ve svém rodném jazyce se jmenoval Fiáchra, latinsky jej nazývali Fiacrius. V 7. století se usadil jako poustevník nedaleko dnešního Meaux. Připojili se k němu další bratři, a tak vyvstala nutnost založit klášter – zprvu docela malý, jen pro několik mnichů a jednoho nebo dva poutníky. Pozemky a prostředky na vybudování konventu věnoval zdejší biskup Faron.
Svatý Fiakr se svými druhy tedy obýval malý klášter, kde přijímal poutníky, pečoval o chudé a uzdravoval nemocné – někdy bylinkami, jindy modlitbou a vzkládáním rukou. Pověst o něm se však záhy roznesla široko daleko, přicházelo víc a více lidí, a tak bylo třeba klášter rozšířit a vybudovat u něj zahradu, kde by se pěstovala zelenina pro chudé a hosty a léčivé rostliny pro nemocné. S tím opět Fiakrovi vyšel vstříc biskup Faron.
Po smrti svatého Fiakra přijal jeho klášter jméno svého zakladatele a úcta ke světci se rozšířila po celé Francii. Svatý Fiakr se stal jedním z nejpopulárnějších světců středověké Francie, hrdinou četných legend a vyprávění; tato úcta a obliba přetrvává až dodnes. A svým způsobem dal svatý Fiakr dokonce jméno i jednomu druhu dopravních prostředků – pařížští drožkáři mívali nástupiště u kostela sv. Fiakra (Saint-Fiacre), a podle něj se drožkám začalo říkat „fiakr“.
Jela jsem sem autem s kamarádkou a jejím synovcem. Místo je jen několik kilometrů od Dublinu a je ideálním místem pro celou rodinu.
Přidat komentář