V Praze je inverzní počasí a tak vyrážíme na víkend do Jizerských hor s tím, že vylezeme někam na hřebeny a užijeme si posledního podzimního sluníčka. Martin na bílém koni se asi někde opil a se sněhem si dává načas a tak i když už je konec listopadu je možné se vydat pěšky. Vyrážíme z Josefova Dolu po žluté k Josefovské přehradě. Fotit se nedá a v kopcích je vidět mlha. V naději, že se počasí ještě změní pokračujeme podél přehrady a na konci u březového hájku opouštíme žlutou a neznačenou cestou okolo pomníku Věry Splítkové a kolem lovecké chaty Věčného mlčení si to zkracujeme na modrou. Žádné výhledy, zabetonované a asfaltové cesty, velké zklamání z prvního dojmu Jizerských hor. Míjíme odbočku na Sněhové věžičky. Asi tam nemá cenu chodit, výhledy nulové, focení nemožné a tak lákám Janu na horu Jizeru. Uděláme si alespoň malý výstup. Lelkuje, protože cesta je opravdu nudná. Vyloženě pro kolaře. Lákám jí na bufet na cestě( v této době bych se moc divil, kdyby byl otevřený) a ubírám na kilometrech, které čtu z mapy. Takticky zamlčím první odbočku k návratu a doufám, že trik s bufetem vyjde. Vyšel. Na Knajpě nám dá svérázný provozní čaj, pivko a chleba se sádlem. V malé temné boudě se mačká asi dvacítka turistů. Po cestě ani noha a tady není k hnutí. Padáme dál, už je to jenom kousek slibuji. Pokračujeme po modré směrem na Smědavu a asi po 1,5 kilometrech odbočujeme jedinou cestou, která vede na Jizeru.
Po pár metrech se na cestě objevuje led a pár metrů pod vrcholem jako když mrazík mávne tou svou holí a všechno promění v ledovou pohádku. Máme radost , že jsme to nevzdali. Fičí tu vítr, slunce někde v dáli se nám pokouší ještě udělat radost a člověk jako by si ještě mohl šáhnout na modrou. Nádhera. Uděláme pár fotek, času moc není a pádíme zpět. Napřed po modré. Pod Čihadlem přecházíme na červenou. Míjíme hájenku Peklo. Celá cesta je zase asfaltovo- betonové, nezáživné nekonečné peklo. Po úrazu z letošní zimy na Srí Lance mě z toho rozbolelo koleno, a tak jdu poslední kilometry pozadu. Setmělo se a jsme rádi, že jsme v penzionu.
Hora Jizera:
Jizera 1122m n. m. je druhou nejvyšší horou české části Jizerských hor. Na vrcholu je hluboce zvětralý žulový masiv ( německý název byl Siechhübel (Siebengiebel) v překladu Sedmištít.
V dávných dobách se mu také říkalo Bražec. Jizera je nejvyšší vrchol Hejnického vrchu.
Přidat komentář