• Menu
  • Menu

K ledovci Ushba

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Gruzie » K ledovci Ushba

Most přes řeku Dorla

Už tradičně vstávám jako první. Ifča si potřebuje dát svých 15 minut na probuzení a ani Petr se nemá moc k akci. Otevírám stan a poprvé vidím zdejší hory v mracích. „Ach jo, předpověď nelhala,“ uvědomuji si a přemýšlím, jaké důsledky to bude mít na náš dnešní výlet.

Po snídani balíme všechny věci a stan. „Kdeže je ten dům, kam si můžeme dát věci?“ přemýšlím nahlas, když se vracíme k prvnímu stavení ve vesnici. Nemusíme si ale dělat starosti, místní o nás vědí a otvírají vrátka. Jsme opravdu vděční, že nemusíme tahat těžké batohy na Ushbu a zase zpět a tak děkujeme- bohužel stále ještě v ruštině. K naší ostudě gruzínsky neumíme jediné slovo. Cestu na Ushbu nacházíme spíše intuitivně. Před námi je ještě poslední vesnice Becho, ve které nacházíme turistické značení a dokonce i první rozcestník, který ukazuje Ushba glacier – 6 hodin. „To je nějaký nesmysl,“ říkáme si a pokračujeme po cestě dál.

na Ushbu
na Ushbu

Stezka se za vesnicí stáčí doleva a vede přes most přes řeku Dorla. Jdeme po rovné cestě, kterou dle vyjetých kolejí místní používají při cestě do okolního lesa. Trasa teď vede přímo na sever po pravém břehu řeky. Jdeme tedy údolím proti proudu. Krajina má zde evropský charakter – vůně čerstvě posekaného dřeva, borovice, smrky a horská říčka nám evokují domov. Údolí se začíná uzavírat, cesta se zužuje a my konečně začínáme stoupat vzhůru. Jdeme hustým lesem a přesto, že ještě nejsme příliš vysoko, začínají se objevovat první sněhová pole. Nasazuji pohorky a tenisky nechávám pod kamenem při cestě.

Obloha se čím dál tím víc zatahuje. V dálce na druhé straně hor pozorujeme vodní závěsy padající z nebe. „Snad to nedorazí k nám,“ myslíme si a za půl hodiny už oblékáme goretexové bundy. U chatičky na konci údolí znovu překračujeme řeku a pokračujeme přes oblast s vodopády vzhůru. Škrábeme se vzhůru po spadlé lavině. Cesta není moc příjemná, navíc ztrácíme kvůli sněhové pokrývce značení. S Ifčou postupujeme vzhůru, když v tom nás napadne: „Kde je Petr? Byl přímo za námi, ne?“ Ifča se vrací a po pěti minutách na mě volá, ať jdu dolů. Petr se tak trochu zasekl v úseku, kde lavina vzala i vrchní vrstvu zeminy a nechce jít dál. „No co, musíme dolů, nenecháme ho jít samotného,“ dbáme tedy horských pravidel, že se skupina nemá dělit a vracíme se zpět. Poslední pohled zpátky na ledovec a mohutnou horu, o které se říká, že je to jako „Matterhorn v Alpách“- tedy symbol prosté krásy a majestátnosti, a jdeme dolů.

Ushba v mracích
Ushba v mracích

Abychom nešli stejnou cestou, brodíme ledovou řeku a jdeme po jejím levém břehu. Na oběd se zastavujeme u ohniště a klád, které si tady nejspíš připravili místní a potkáváme i první a poslední turisty v tomto dni. Se dvěma sympatickými Italy se dáváme hned do řeči, načež se po chvíli loučíme a jdeme každý svým směrem.

Déšť, který jsme před několika hodinami viděli na protější straně hor, se přiblížil a už řádí přímo nad námi. Chůze v mokru není nic příjemného, a tak jsme rádi, když konečně vyzvedáváme batohy a pokračujeme teď už se všemi věcmi směrem na hlavní silnici. Tam nakonec ani nedocházíme, neboť si náhodou stopujeme maršutku s řidičem, který nás před několika dny vezl do Mestie. V takovém nečasu se člověku venku po horách moc chodit nechce. A tak se domlouváme, že nás odveze do Zugdidi, města ze kterého pokračujeme do Kutaisi.

Klára Skuhravá
Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *