Bantaey Samre je další z khmérských chrámů, které si při návštěvě Angkoru v Kambodži nenechte ujít.
Po Angkor Vat je nejvýznamnějším archeologickým komplexem tohoto období. Stavba je přisuzována bojovnému vládci Súrjavarmanovi II. (1113-1150), korunovanému v roce 1150, který opět sjednotil Kambodžu
( několikrát vytáhl proti Annanu, v roce 1144 obsadil Čambu a dokonce pronikl až k hranicím barmského království Panag , na západ i na východ pronikl k moři na jih až doprostřed Malajského poloostrova. vystavěl další chrámy Thomannon,Chau, Say Tevoda, Angkor Vat, Preah Pithu a také Beng Melaea v Kompong Svay a pak Phnom Rung). Byly také vysloveny názory, že Bantaey Sampre postavil některý z jeho jeho úředníků, a že z části ho dostavěl jeho nástupce Jašóvarman II. Bantaey Sampre je velmi podobný Prasat Hin Phimai v Thajsku.
Chrám Bentaey Samre je spíše horizontálně členěn a je ukázkou řemeslné dokonalosti tehdejší doby. Jeho název „Pevnost Samre“ je pojmenován po lidech nazývaných Samre, kteří žili na úpatí hory Kulen. Lidé žijící ve vesnici Pradak (kterou byste prošli na cestě k Banteay Samre) jsou označováni jako jejich potomci.
Pokud se k chrámu vydáte, máte velkou šanci zažít báječnou atmosféru a vstřebávat vibrace dávné minulosti, chrám je poněkud v odlehlejších končinách a mnoho turistů se sem nevypraví.
My jsme jeho návštěvu v žádném případě nechtěli vynechat a tak se nám hodil příběh, který se k tomuto chrámu váže. Převyprávěli jsme ho našim dětem a vydali se na další výpravu za dobrodružstvím.
V tomto příběhu se vypráví o chudém farmáři Pou, který vysázel semínka sladkých okurek, které dostal nějakou nadpřirozenou silou. Když přišla první sklizeň, daroval ji králi, který zjistil , že okurky jsou tak sladké, že je chce jen pro sebe. Král přikázal farmáři, aby zabil kohokoliv, kdo by jen vstoupil na okurkové pole.
Jednou v noci, během dešťové sezóny, kdy okurek bylo nedostatek, se rozhodl netrpělivý král, který je chtěl ochutnat, vyhledat okurkové pole sám. Farmář, který si neuvědomil, že je to král, krále smrtelně zranil kopím a pohřbil na poli.
Král neměl žádné přímé potomky, takže jeho šlechtici se uchýlili k božskému zásahu. Poslali jeho bílého slona. Slon zastavil před farmářem, a vzdal mu hold tím, že poklekl k farmářovým nohám. Šlechtici to vzali jako znamení a prohlásili Poa králem.
Když byl Poe prohlášen za krále, nechal udělat pohřební obřad pro svého předchůdce na východě Mebonu.
Nicméně, nový král se potýkal s problémy při kontrolování soudů hodnostářů. Pokorný farmář se cítil ponížen, hodnostáři mu vyjadřovali svou nespokojenost tím, že mu odmítali prokazovat úctu. Pou, měl pocit bezmocnosti a aby je zvládl, opustil královský palác a rozhodl se žít osamoceně v Benteay Samre. Tam nařídil popravit ty, kteří ho ponížili a dál už pokojně panoval .
Přišli jsme od východu, nikde ani živáčka, tak jako kdysi dávno slavnostní procesí , jsme k chrámu postupovali po nádherném asi 140 m dlouhém ceremoniálním chodníku, lemovaném hadími balustrádami. Kdysi tuto cestu kryla dřevěná střecha. Na konci chodníku nás vítali sedící lvi. Vcházíme do tajemných hradeb chrámu a nikým nerušeni obdivujeme nádhernou khmerskou architekturu nápadně se podobající Angkor Vat s nepřehlédnutelnou dokonalou sochařskou výzdobou. Litujeme jen, že lateritová nádrž není naplněna vodou. To se děje jen v období monzunů. Chrám prý vystupuje z vody a je v tomto období nejnádhernější a nejkouzelnější. Musíme si vystačit jenom s naší představou, ale i tak je to nádhera.
Přidat komentář