• Menu
  • Menu

Karlštejnsko – sobotní výlet

Domů » Nezařazené » Karlštejnsko – sobotní výlet

Beroun Závodí- Svatý Jan pod Skalou-Bubovické vodopády-Srbsko

Tak konečně můžeme i kousek za hranici okresu a tak volba padá na Berounsko a Karlštejnsko. Je sobotní ráno venku prší a je zima,  předpověď teda nic moc. Já vyrážím z Radotína vlakem. Překvapení na nádraží, kde koleje překlenuje obrovská lávka s mnoha schody, už jsem slyšela, že se jí říká lidově „vyhlídka“. Celé nádraží je rozkopané /tak jako celý Radotín/ a tak se ani nedivím, že vlak má deset minut zpoždění. Je to přesně těch deset minut, které mi budou chybět na navazující spoj z Berouna do Závodí.

Radotín – nový přechod vlakové nádraží

No nic cesta vlakem je parádní, nikde nikdo a do Berouna je to půlhodinka cesty, milá průvodčí mi vysvětluje, kam mám jít na spoj do Závodí a že se nemám bát, že motoráček počká. A opravdu čeká! Sedám do žlutého motoráčku a za pár minut vysedám v Berouně. Závodí. Jsem na malém nádraží, nikde ani živáčka. Čekám na Ajku, která  přijíždí za pár minut po mě z druhé strany od Smíchova.

Beroun – Závodí

Cesta Vojty Náprstka – Svatojakubská cesta, Železná

Výchozí bod Beroun – Závodí i celou trasu vymyslela Barča. Hledáme červenou značku, která nás dovede do Svatého Jana pod Skalou. Vylezeme na kopec, odkud je výhled do širokého okolí a na město Beroun. Pokračujeme lesní cestou, na rozcestí Dub na Herinkách. Tady potkáváme první turisty. Jsme v NPR Karlštejn. Podrosty barevných jarních bylin nás provázejí celou cestu až do Svatého Jána.

Svatý Jan pod Skalou

Je zataženo a tak se rozhodujeme, jestli vystoupat až na vyhlídku ke kříži. Jednomyslně odsouhlaseno, cesta nahoru není zase tak hrozná a za ten výhled to opravdu stojí. Mám to tady moc ráda. Po malé přestávce i občerstvení se vydáváme vrchem  k Bubovickým vodopádům.

Svatý Jan pod Skalou – vyhlídka

Solvayovy lomy

Chvíli jdeme po úzké koleji v lomu a nad  lomy s výhledem do krajiny. Bývalé Solvayovy  lomy byly proměněny v muzeum těžby vápence  a úzkorozchodové dráhy, používané k jeho těžbě. Skanzen je přístupný pro návštěvníky od jara do podzimu /za normálních okolností/.

Solvayovy lomy

Bubovické vodopády

Odtud pokračujeme dále po červené značce  k Bubovickým vodopádům. Nebe se mračí, ale nálada je stále dobrá. Příroda, až na nemocné stromy, je šťavnatá a barevné podrosty jsou nádherné.

Bubovické vodopády v době, když je dostatek vody:

Těšili jsme se, že se pokocháme bublajícími vodopády, ale vodopády netečou. Před vodopády se Bubovický potok vynořuje a za nimi se pomalu opět noří na dno suťového údolí mezi Doutnáčem a Velkou horou, kterým teče až do Berounky. I malá laguna, kterou vytvořila voda,  je krásná.

Bubovické vodopády.

Kubrychtova chata

Chata má otevřená  horní okna. Vypadá to, že ohniště je připravené. Nikde nikdo, rozprostřeme se po okolí a „své“ dřevo si doneseme. Ještě najít klacky na opékání a první jarní buřtíky začínají vonět a taky skvěle chutnají, máme sebou i pivko či horký čaj v termosce. Myslím, že turisté, kteří procházejí kolem trošku závidí…

Kubrychtova chata

Kubrychtova bouda (Kubrichťárna, nebo U Bábinky) se nachází v údolí Bubovického potoka na červené turistické značce v chráněné krajinné oblasti, v okolí se nachází několik NPR. V létě je turistická stezka poměrně vytížená tak jako celá trasa směr Bubovické vodopády a Svatý Jan pod Skalou. Chata byla vybudována jako přírodní restaurace v roce 1921. V dobách rozvoje trampingu sloužila hospoda také jako příležitostní noclehárna. Uzavřena byla v první polovině 80. let. Na přelomu 80. a 90. let 20 století shořela, následně byla vybudována nová. Dnes slouží jako výzkumná terénní stanice CHKO.

Kubrychtova chata

No, výlet se chýlí ke konci, po červené jdeme na vlakovou zastávku v Srbsku. Ušli jsme nějakých 12  kilometrů a největší borec je  5.letá  Eliška! Loučíme se s  první části výpravy, mají auto v Srbsku. My s Ajkou směr Praha, další směr Beroun. Začíná pršet. Tak zas někdy brzy!!!

Bubovické vodopády.

 

 

 

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *