Beroun Závodí- Svatý Jan pod Skalou-Bubovické vodopády-Srbsko
Tak konečně můžeme i kousek za hranici okresu a tak volba padá na Berounsko a Karlštejnsko. Je sobotní ráno venku prší a je zima, předpověď teda nic moc. Já vyrážím z Radotína vlakem. Překvapení na nádraží, kde koleje překlenuje obrovská lávka s mnoha schody, už jsem slyšela, že se jí říká lidově „vyhlídka“. Celé nádraží je rozkopané /tak jako celý Radotín/ a tak se ani nedivím, že vlak má deset minut zpoždění. Je to přesně těch deset minut, které mi budou chybět na navazující spoj z Berouna do Závodí.
No nic cesta vlakem je parádní, nikde nikdo a do Berouna je to půlhodinka cesty, milá průvodčí mi vysvětluje, kam mám jít na spoj do Závodí a že se nemám bát, že motoráček počká. A opravdu čeká! Sedám do žlutého motoráčku a za pár minut vysedám v Berouně. Závodí. Jsem na malém nádraží, nikde ani živáčka. Čekám na Ajku, která přijíždí za pár minut po mě z druhé strany od Smíchova.
Cesta Vojty Náprstka – Svatojakubská cesta, Železná
Výchozí bod Beroun – Závodí i celou trasu vymyslela Barča. Hledáme červenou značku, která nás dovede do Svatého Jana pod Skalou. Vylezeme na kopec, odkud je výhled do širokého okolí a na město Beroun. Pokračujeme lesní cestou, na rozcestí Dub na Herinkách. Tady potkáváme první turisty. Jsme v NPR Karlštejn. Podrosty barevných jarních bylin nás provázejí celou cestu až do Svatého Jána.
Svatý Jan pod Skalou
Je zataženo a tak se rozhodujeme, jestli vystoupat až na vyhlídku ke kříži. Jednomyslně odsouhlaseno, cesta nahoru není zase tak hrozná a za ten výhled to opravdu stojí. Mám to tady moc ráda. Po malé přestávce i občerstvení se vydáváme vrchem k Bubovickým vodopádům.
Solvayovy lomy
Chvíli jdeme po úzké koleji v lomu a nad lomy s výhledem do krajiny. Bývalé Solvayovy lomy byly proměněny v muzeum těžby vápence a úzkorozchodové dráhy, používané k jeho těžbě. Skanzen je přístupný pro návštěvníky od jara do podzimu /za normálních okolností/.
Bubovické vodopády
Odtud pokračujeme dále po červené značce k Bubovickým vodopádům. Nebe se mračí, ale nálada je stále dobrá. Příroda, až na nemocné stromy, je šťavnatá a barevné podrosty jsou nádherné.
Bubovické vodopády v době, když je dostatek vody:
Těšili jsme se, že se pokocháme bublajícími vodopády, ale vodopády netečou. Před vodopády se Bubovický potok vynořuje a za nimi se pomalu opět noří na dno suťového údolí mezi Doutnáčem a Velkou horou, kterým teče až do Berounky. I malá laguna, kterou vytvořila voda, je krásná.
Kubrychtova chata
Chata má otevřená horní okna. Vypadá to, že ohniště je připravené. Nikde nikdo, rozprostřeme se po okolí a „své“ dřevo si doneseme. Ještě najít klacky na opékání a první jarní buřtíky začínají vonět a taky skvěle chutnají, máme sebou i pivko či horký čaj v termosce. Myslím, že turisté, kteří procházejí kolem trošku závidí…
Kubrychtova bouda (Kubrichťárna, nebo U Bábinky) se nachází v údolí Bubovického potoka na červené turistické značce v chráněné krajinné oblasti, v okolí se nachází několik NPR. V létě je turistická stezka poměrně vytížená tak jako celá trasa směr Bubovické vodopády a Svatý Jan pod Skalou. Chata byla vybudována jako přírodní restaurace v roce 1921. V dobách rozvoje trampingu sloužila hospoda také jako příležitostní noclehárna. Uzavřena byla v první polovině 80. let. Na přelomu 80. a 90. let 20 století shořela, následně byla vybudována nová. Dnes slouží jako výzkumná terénní stanice CHKO.
No, výlet se chýlí ke konci, po červené jdeme na vlakovou zastávku v Srbsku. Ušli jsme nějakých 12 kilometrů a největší borec je 5.letá Eliška! Loučíme se s první části výpravy, mají auto v Srbsku. My s Ajkou směr Praha, další směr Beroun. Začíná pršet. Tak zas někdy brzy!!!
Přidat komentář