• Menu
  • Menu

Kounovské kamenné řady

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Ústecký kraj » Kounovské kamenné řady

Tajemné místo v Čechách

Konečně jsme vyjeli na výlet a prší. Předpověď slibovala polojasné krásné počasí. Po cestě vidíme  ukazatel s názvem Kounovské kamenné řady. Honzovi se rozsvítí oči a říká, to chce vidět. Moc se mu líbilo , jak o záhadě mluvil pan Cílek. Mně to nic neříká, zastavujeme u pumpy. Potřebuji kafe!Naházím do automatu peníze a nic…ptáme se starousedlíka venku , jestli by nám neporadil cestu za kameny. Je to prý jednoduché. Jsme v Kounově, stále prší. Obec obklopují chmelnice, jedeme kolem kostela sv. Víta,  za vesnicí  vede cesta. Vypadá spíše pro cyklisty, ale nechce se nám vylézat a tak jedem po rozbitější cestě dále.

Dojedeme až ke kamennému mostu. Dál už se nesmí (ani nedoporučuji jezdit až sem…).  Pod mostem vede železniční trať, stále poprchává , ale krajina dostává šťavnatě zelenou barvu, trávy vlají ve větru, červené máky  rudě křičí na dálku. Těším se na kameny, ale pořád nevím , co nás čeká. V kopci míjíme kapli sv. Vojtěcha a pěšinou jdeme dále do lesa. Když vyjdeme z pěkného vysokého lesa vcházíme na šerou cestu, uprostřed je kámen s nápisem Pegas. To je teda zklamání, na cestách jsou různě balvany, no, říkám si to je toho! Ve chvíli , kdy si na tabuli přečtu více o kamenných řadách však názor rychle změním. Páni to je teda historie!! V celém lese s pošmourným počasím a tajemnými kameny jsme úplně sami. Další kámen Gibon již hladím s úctou a nabíjím se na cestu.

železnice pod kamenným mostem
železnice pod kamenným mostem

Pravěké megality a novodobé menhiry ?

Vztyčení mohutného kamene „Belgičan“ v roce 2010 uvedlo do pohybu novou vlnu zájmu o nezvykle malý a zvláště vytvarovaný vrch Špičák a o podivné balvany roztroušené na jeho úpatí. Je Špičák a jeho kameny pouhým náhodným dílem přírody, nebo stojíme před důmyslným lidským  výtvorem, jehož smysl nám uniká? Tajemstvími Špičáku a mystikou pravěkých megalitů i novodobých menhirů vás provede Špičácká stezka.

PEGAS
PEGAS

Kounovský učitel Antonín Patejdl

Když touto cestou kráčel v pozdním létě roku 1933 kounovský učitel Antonín Patejdl, aby pro účely vlastivědné prozkoumal pozůstatky hradiště na jednom z výběžků vrchu Rovina, jehož protáhlá silueta vyplňuje severní obzor , ještě netušil, že právě vstupuje do historie. V blízkosti hradiště objevil stovky metrů dlouhé řady mohutných kamenů, jejichž vznik si nedokázal vysvětlit. Jelikož působily starobyle, požádal o názor archeologa Neustupného z pražského Národního muzea. Ten po návštěvě Kounova označil řady za „ přímo senzační „ objev a vyloučil možnost jejich vzniku v novější době. „ Stojíme zatím bezradní nad impozantními kamennými řadami u Kounova , „ napsal tehdy Dr. Neustupný. Jeho slova platí i dnes. Kounovské řady dál střeží své tajemství.

Obroušené kameny  v řadách

Záměrně sestavené řady obroušených balvanů a kamenů, mnohdy značné hmotnosti, místy ukryté v lese a hluboko se nořící do půdy jsou zajímavým svědectvím, ale též záhadou dávné lidské činnosti. Jsou sestavené z balvanů křemenců, křemitých pískovců a slepenců, které leží často přímo na opukách v podloží. Tyto kameny byly na náhorní plošině Rovina sestaveny do rovnoběžných řad ve směru sever- jih. Nyní se zachovaly již jen neúplné řady v místech se smíšeným lesem, který byl vysázen, když předešlý lesní porost zničil požár. Na historickém plánku jsou vyznačeny i vysoké kameny – stély, jak byly zachyceny v písemných dokladech pamětníků. Tyto největší kameny byly odnášeny v minulém století na mezníky lesů, další velké kameny na kotvení chmelnic v okolí. Asi největší škoda byla způsobena odvážením kamenů na průmyslové zpracování do Kaznějova. Další křemencové kameny , lidově nazývané „sluňáky“ se nacházely v okolí Domoušic. Některé kameny jsou i ve strži u panelu 9 , další v opukových lomech na jižním okraji Roviny.

Kounovské kamenné řady
Kounovské kamenné řady

Členové kosmického klubu prováděli na řadách výzkum od roku 1973. Zhotovili plánky i statistiku kamenů. Zaregistrovali 2239 kamenů, většinou menších rozměrů. Nejkratší cesta na kounovské řady vede po stezce vyznačené ukazatelem Obce Kounov : KOUNOVSKÉ KAMENNÉ ŘADY“

Dvě trasy ke kamenům

K řadám vedou dvě přístupové trasy. Pokud si vyberete tu kratší (1,4 km) , pokračujte od můstku nad kolejemi po žluté turistické značena rozcestí pod kapli sv. Vojtěcha a tam odbočíte na stezku vyznačenou místním ukazatelem „ KOUNOVSKĚ KAMENNÉ ŘADY“. Stezka pozvolně stoupá po jižním úbočí Roviny a dovede vás přímo k jednomu z největších kamenů v řadách, nazvaného PEGAS. Pokud se rozhodnete pro delší přístupovou trasu (1, 8 km), držte se odtud až na kounovské řady žluté turistické trasy. Dovede vás nejprve ke kapli sv. Vojtěcha, poté k hájovně Rovina. Od hájovny Rovina je to ke kounovským řadám už jen 500 metrů po pohodlné cestě mezi polem a listnatým hájem. V areálu kounovských řad je vám k dispozici turistický altán

Poutní kaple Sv . Vojtěcha

 „Kaple sv. Vojtěcha shlíží do rozsáhlé roviny rakovnické a příchozí se neubrání zvláštnímu kouzlu, jímž ji obetkává stará zkazka”

/Antonín Patejdl, objevitel kounovských řad (1934)

Jedna z novodobých zkazek spojuje vznik kaple sv. Vojtěcha s blízkými kounovskými řadami. Biskupa Vojtěcha prý na vrch Rovina nepřivedla slepá náhoda, nýbrž úkol vymýtit magickou moc pohanských kounovských řad. Vítězství kříže nad starými modlami prý bylo symbolicky stvrzeno uložením jednoho z kamenů, v jehož povrchu zůstal po rituální očistě řad hluboký otisk biskupovy ruky, pod oltář kaple.

Kaplička sv. Vojtěcha (3)

„ Hle , pomoc Boží, v niž jste nevěřili,“ zvolal prý biskup Vojtěch, když se roku 992 na své cestě z Říma do Prahy zatoulal ke Kounovu a zázračnou modlitbou vyprosil pro zdejší kraj, sužovaný tehdy ničivým suchem, životadárný déšť. Pastýři, kteří Vojtěchovu konání přihlíželi s despektem a pochybami, padli při prvním zahřmění nastávající bouře na kolena. Své ruce, které do té doby přinášely oběti pohanským modlám, křesťansky sepjali po biskupově vzoru k prosebné modlitbě, a když první kapky deště dopadly na jejich pokorně schýlené hlavy, sklonili je ještě níž a odevzdali se nové, křesťanské víře. Po svatořečení biskupa Vojtěcha v roce 999 vystavěli zbožní  osadníci z Kounova na místě zázračné modlitby kapli, která se záhy stala cílem křesťanských poutníků z širého kraje. Potud pověst. Její květnatost ostře kontrastuje s málomluvností faktů. „ historických dat o původu kaple kounovské nelze se dopátrati“, konstatoval na počátku 20. století znalec českých posvátných míst Antonín Podlaha ve svém Svatovojtěšském albu a neúspěšní zůstávají i jeho následovníci. Nicméně o vysokém stáří kaple není pochyb. Zatím nejstarší objevené svědectví o její existenci pochází z roku 1519, nejstarší doklad o pouti ke kapli je pak z roku 1645. Kapli několikrát hrozil zánik, zejména v roce 1795, kdy se schylovalo k jejímu zboření, neboť se stala doupětem obávané lupičské roty, která terorizovala okolní kraj. Kaple přečkala i čtyřicet let komunistického ateismu a v posledních letech se probouzí k novému duchovnímu životu.

 Česká kaplička

Nízké ruiny čtvercové kamenné stavby , vzdálené jen několik kroků od místa Kapličky sv. Vojtěcha , jsou podle místní tradice pozůstatkem tzv. České kapličky, kterou asi v 19. století vystavěli čeští věřící v tehdy národostně smíšeném, německo-českém Kounově, jako „ svou „ Svatovojtěšskou kapli, neboť „ velká“ kaple náležela německé většině. Bohoslužby se tu prý konaly do 701. let 19 století. Následující léta se v Kounově stala obdobím národnostní tolerance a Česká kaplička ztratila své opodstatnění. Při bohoslužbě ve „velké“ kapli se kázalo v obou jazycích, a jak podotýká brožura z roku 1897, „Češi poslouchají německé kázání a Němci české, takže pouť je živoucím důkazem, že na tomto základě , totiž ve víře, kterou svatý Vojtěch kázal a svou smrtí zpečetil, nejlepší a nejjistější porozumění mezi rozdílnými národy  jest „.

krajina s máky
krajina s máky

Pouť v Kounově

Po komunistickém převratu v roce 1948 byla tradice Svatovojtěšských poutí v Kounově přerušena, obnovit se jí podařilo teprve v roce 2006. Současně byla zahájena stavební obnova kaple, která dosud probíhá. Restaurovaný svatovojtěšský oltář s nejstarším vyobrazením kaple je v současnosti umístěn v kostele svatého Bartoloměje v Rakovníku. Pouť v Kounově se koná vždy v první neděli po svátku svatého Vojtěcha (23. dubna).

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *