Řekneme-li Jizerské hory, někomu se vybaví Jizerská padesátka, jinému rekreační sjezdové lyžování, ale milovníkům turistiky především rozsáhlá síť cyklostezek a pěších tras. Asi každého ovšem také napadnou rozhledny. Od konce 19. století snad na každém hřebeni, na každém vyvýšeném místě v Jizerkách na nějakou vyhlídkovou věž, či rozhlednu narazíme. Existují dosud jak původní, převážně kamenné či zděné, tak i zcela nové. Ty se staví většinou z oceli nebo dřeva. Nejmenovaným králem jizerskohorských rozhleden je pravděpodobně dominanta krajského města, televizní vysílač a hotel Ještěd.
Špička
Poslední vystavěnou rozhlednu hledejme o několik kilometrů jinde, a sice na Malém Špičáku, nad Tanvaldem. Kousek pod Malým Špičákem kdysi začínala bobová dráha. Architektonický ateliér Mjölk z Liberce navrhl na skalním vrcholu hory realizovat na tomto základě vyhlídkovou věž, připomínající svým tvarem bob. Kromě svého tvaru je velmi specifická i svým povrchem. Ten je totiž z leštěného kovu, na kterém se odráží obraz okolní krajiny. Stavba nese název Špička a již od samotného začátku své historie je předmětem vášnivých debat nejen na sociálních sítích. Veřejnost je rozdělena přibližně napůl. Jedna část vyhlídkovou konstrukci chválí a podporuje netradiční stavby podobného typu, jiní ji bez skurpulí kritizují, jako nepatřičnou, působící jako pěst na oko.
Podle fotek a obrázků, podle mě, není možné si udělat relevantní názor. Prostě se to musí vidět. Vyhlídka není naživo tak hrozná, jak jsem se obával právě z fotek na internetu. Nicméně otázkou zůstává, odkud a jak bude vidět v rámci pohledu na panorama hor. Jestliže opravdu, díky svému povrchu, bude za slunečného počasí svítit do dálky, tak nevím. Ale asi to opět bude třeba vidět v reálu.
V polovině listopadu 2020 je přístup na vyhlídkovou plošinu zatím stále zakázán. K rozhledně se dá dostat po lesní cestě, která odbočuje z rozcestí Špičák-jižní sedlo. Cesta je čerstvě značena turistickou značkou „vyhlídka“, modré barvy. Auto je možné zaparkovat na parkovišti, přes silnici u Penzionu pod Špičákem.
Desná v Jizerských horách
Kromě kraje rozhleden se také nacházíme v kraji sklářském. Na české straně Jizerských hor se sklo nepřetržitě vyrábí již téměř pět století. Bezprostředně na město Tanvald navazuje Desná. V Krkonošské ulici stojí dodnes sklárna, kterou roku 1849 zakoupil místní podnikatel Josef Riedel, jenž si zde učinil centrum svého podnikání. To bylo tak úspěšné, že si od současníků vysloužil obdivné přízvisko sklářský král Jizerských hor. V současnosti nese podnik název PRECIOSA ORNELA, a.s.
Nedílnou součástí Desné v Jizerských horách jsou dva významné objekty, které odkazují na slávu rodiny Riedelů.
Riedelova vila
Riedelova vila stojí na místě někdejších vodoléčebných lázní Dr. Josefa Schindlera. Nechal si ji v roce 1895 postavit Josef Riedel. Za normálního stavu tu najdeme Turistické informační centrum a malou expozici, věnovanou historii místního kraje. Vila byla postavena v secesním stylu severoitalské architektury. Jejím autorem je Arwed Thamerus. K vile patří také rozsáhlá zahrada, kde se pořádají kulturní akce, v čele s tradičním dřevosocháním.
Riedelova hrobka
O pár set metrů výše se nachází Riedlova hrobka. Hrobku vybudoval v letech 1889 až 1890 známý liberecký stavitel Adolf Burger. V tehdy velmi oblíbeném novogotickém stylu byla z muchovské žuly a hořického pískovce postavena mohutná kaple a krypta, do které byl slavnostně jako první pohřben právě Josef Riedel. Po násilném vystěhování rodiny Riedelů v roce 1945 se o hrobku nikdo nestaral. V dnešních dnech je naštěstí v péči města. Mezi Riedelovou vilou a hrobkou byla zřízena Naučná stezka Po stopách skláře Riedela. Riedelovu hrobku není možné minout. Je dobře vidět jak ze silnice, tak z okna projíždějícího vlaku.
Přidat komentář