Cesta z letiště do centra města
Pokud se rozhodnete strávit dovolenou v Malajsii, je skoro jisté, že vaše letadlo doletí do Kuala Lumpur, hlavního města. Jak se dostat z letiště do centra? Celkem snadno. Můžete využít veřejné linkové autobusy, které vás tam za méně než 10 ringgitů (pro představu 1 ringgit = 6,5 Kč) dovezou. Případně využít rychlejší, ale dražší dopravy pomocí moderního klimatizovaného rychlovlaku (cca 48 ringgitů). Vše záleží na vašich časových a finančních možnostech. K dispozici jsou samozřejmě i taxíky, ale o jejich cenových taxách bohužel nemám ponětí. Každopádně jsme v Asii a pravidlem číslo jedna je tu „SMLOUVAT“.
Důležitá je mapa
Pokud se chcete v Kuala Lumpur co nejrychleji zorientovat, doporučuji si před cestou pořídit offline mapy tohoto města. Poměrně dobrý nápad, který využívá většina turistů, je po příletu koupit malajskou sim kartu. Za pár korun si tak můžete pořídit data a volání. Data využijete k navigaci, neboť průchod městem, kde nikdo pěšky nechodí, není úplně jednoduchou záležitostí. Kuala Lumpur má sice „pouze“ něco přes 1 milion obyvatel, když se ale k tomuto číslu přičtou i všechny aglomerace, dostaneme se na číslo okolo osmi miliónů.
My jsme město využili pouze jako tranzit mezi Evropou a malajským venkovem. Na návštěvu jsme si vyhradili jedno odpoledne s večerem a popravdě, pokud nejste zrovna „městský typ“, bude vám tento čas k malému seznámení s městem úplně stačit.
Ubytování v Malajsii
Co se týká ubytování, zachovali jsme se jako většina turistů a zamluvili si pouze první noc v Kuala Lumpur. Další noci jsme řešili operativně. Ubytování je v Malajsii velmi levné. Pokud se vám nelíbí jedno místo, můžete se druhý den posunout o dům dál, kde nabízí za podobné peníze jiné služby.
Náš hostel byl součástí obyčejného „věžového domu“, takže bylo poměrně těžké ho zpočátku v nepřehledné uliční síti najít. Konečně jsme se ubytovali v „My home hotel“ – 25 ringgitů na noc (cca 150 Kč), jehož provozovatel neuměl ani slovo anglicky. V pokoji se třemi palandy neúnavně bzučela klimatizace. Shodili jsme těžké batohy a po všech formalitách konečně vyrazili do dusných ulic velkoměsta.
Čínské město
Naší první zastávkou bylo Čínské město „China town“. Snad víc než kdekoli jinde právě zde platí pravidlo o smlouvání. V China town seženete všechno- od neoriginálních parfémů po „zlaté“ hodinky, outdoorové batohy a elektrotechniku všech značek a materiálů. I když si nechcete nic koupit, je dobré se sem podívat a trochu potrénovat smlouvací techniku.
Jídlo na ulici
V China town jsme si vyrazili i na večeři. Chtěli jsme jít na „jídlo z ulice“, a tak jsme brzy zastavili u nerezových vaniček s pochybnou hmotou uvnitř. Nandali jsme si rýži a spoustu zajímavých omáček. Stačilo jedno sousto, abych pochopila, že krásná zelená a červená paprika není paprika, ale chilli. Kapesníky jsem si otírala jak zpocenou tvář, tak slzy z očí. Hádáte správně, jídlo jsem nedojedla. Co víc, ani jsem neměla chuť na dezert. „Alespoň nějakou výhodu to pálivé jídlo má,“ pomyslela jsem si při cestě v Petronas tower, kdysi nejvyšší budovu světa.
Mrakodrapy
Opustili jsme špinavou oblast čínské čtvrti a vydali se do luxusního, mrakodrapy, hotely a správními centry nabytého centra. Petronas towers zářily do dáli. I přesto, že obě budovy, kde se nachází soukromé kanceláře a turistický výtah do 41. a 42. poschodí, byli již zavřené, okolo kolosální stavby postávaly i nyní davy turistů. Foťáky blikaly na plno.
Po neúspěšném pokusu dostat se do vyšších pater budovy jsme se rozhodli jít zpět do hostelu. Přeci jen, bylo pozdě a druhý den nás čekal přesun do Cameron highlands.
Přidat komentář