• Menu
  • Menu

Kypr 2022 – Město duchů Famagusta

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Kypr » Kypr 2022 – Město duchů Famagusta

Varosha –  Maras

Po ranní koupeli v doprovodu smečky psů (jsou ale hodní) jdeme prozkoumat okolí za hotelem. Jsme na divoké pláži bez hotelů a bungalovů. Krása! U „hippie“ karavanu se vykoupeme znova v moři a pak se vracíme na hotel. Dnešní plán máme jasný, musíme se vrátit do Farmagusty, tady chceme ještě vidět Maras – město duchů. Máme štěstí, že Věrka s Jirkou jedou právě tímto směrem.

divoká pláž

Ve městě duchů

Je poledne, když jsme blízko vstupu do města. U vchodu musí každý návštěvník projít policejní kontrolou. Je fajn, že  tady ještě neproudí davy turistů, které potkáváme při našem odchodu.

Město duchů Varosha (Maras)

Před námi se objevuje město. Zpřístupněné jsou dvě ulice, to ještě netušíme, co je to za gigant. Až tady pochopíme, proč na začátku prohlídky je možnost si zapůjčit kolo. Procházíme mezi obrovskými budovami, hotely, penziony i kdysi krásnými vilami. Luxusní limuzíny možná stále obývají  podzemní i rodinné garáže. Jdeme kolem divadla, kina i mešity. Až na policejní kontroly je to mrtvé město. Bujná vegetace už prorůstá zdmi a mě to trochu připomíná bájný Angkor Wat v novodobé historii. Zrezlé a neúplné nápisy upozorňují na přítomnost světových automobilových, kosmetických, elektronických značek. Jsou tu banky, směnárny, kavárny a restaurace. Jdeme kolem bazaru, míjíme rozervané výlohy výtvarných a uměleckých  obchodů. Rozpadlé bazény i smutné příběhy  prostupují každým domem.

Město duchů Varosha (Maras)

Pláže mrtvého města

Do domů je přísný zákaz vstupu, kolem dokola jsou zátarasy v podobě silných lan. Přicházíme na písečnou pláž, odkud je teprve vidět jak je město rozlehlé. Táhne se daleko až do zálivu. Možná máme štěstí, že část pláže „mrtvého města“  oddělená od „civilizace“ drátěným plotem za kterým se koupu turisté z přilehlého moderního hotelu, je přístupná. Chceme se podívat za plot, ale jsme hned, spolu s dalšími turisty zahnáni zpět.

pláž Město duchů Varosha (Maras)

Je krásně a pláž i moře vypadají lákavě. Ptáme se policajta, zda se můžeme vykoupat. Není problém. Plavky máme /na rozdíl od dalších turistů, kteří sem přicházejí/. A tak máme moře jen pro sebe. Ze starých  proutěných slunečníků si uděláme lehátko a moc si to užíváme. Je zde i stánek s občerstvením a zmrzlinou.

pláž Město duchů Varosha (Maras)

Ležíme na Kyperské „riviéře“ přirovnávané ve své době  k té francouzské a  představujeme si  že se tady koupali Brigitte Bardotová nebo Elizabeth Taylor a Richard Burton s dalšími významnými lidmi té doby. Genius loci místa vhánějí do našich duší nostalgický smutek.  Opuštěné pláže jsou dnes rájem  pro mořské želvy. Myslím si,  že při naší krátké návštěvě Severního Kypru,  bylo tohle koupání  z těch nej!

pláž Město duchů Varosha (Maras)

Je čas se vrátit, procházíme opět policejní kontrolou,  se smutkem  se loučíme se „ztraceným“ městem.

U blízkého přístaviště je moderní restaurace s  posezení m venkua s krásným výhledem na moře. Dáváme si studené pivo a luxusně upravené ryby.

přístaviště Famguza

Zpět jedeme opět stopem. Zase máme štěstí , řidič nás odveze až do našeho hotelu. Večer pak trávíme v rozpravě s fajn lidmi.

Město duchů, Varosha –  Maras

Symbol rozděleného Kypru, místo, kde před téměř 40 lety stálo luxusní a moderní  přímořské letovisko. Dnes  je to  mrtvé a oplocené město , které od té doby střeží  turecká armáda. Lidé, kteří tady žili a pracovali, měli jen minimum času, když museli prchnout. V té době možná i doufali, že se brzy vrátí zpět. Turci obsadili Famagustu  během druhé vlny invaze do Severního Kypru. Invaze, vojenská  operace, s krycím názvem Attila,  započala 20.7.1974.

Město duchů Varosha (Maras)

Lidé tu  nechali opravdu  vše,  nejen movité a nemovité věci, ale své životy a vzpomínky, o to je to smutnější. Roku 1984 OSN schválila rezoluci, že přebírá  město pod svou kontrolu a kromě původních obyvatel se do něj nesmí nikdo nastěhovat.

Famagusta ( řecky Αμμόχωστος, Ammóchostos;  turecky Mağusa nebo Gazimağusa)

 

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *