Je leden, po sněhu ani památky a já sedím v Brně. Kam se jet v okolí podívat, když punkevní jeskyně, Žďársko i Lednicko-Valtický areál máte prochozené? Venku je bláto a počasí zrovna nepřeje dlouhým procházkám.
Pomůžou Google maps. Nepřehlédnutelné kolosy lomů v okolí Brna nás lákají svou rozlohou, industriálním charakterem i fotogenickou tváří. Parkoviště u hotelu Velká Klajdovka poskytne azyl našemu motorovému miláčkovi a my se vydáváme po cestě Jedovnické směrem od centra. Na pravé straně už se rýsuje obrys lomu a cesta k němu. Po chvilce se v poli otevřou ústa Vápencového lomu v lese. Blížíme se k jejich okraji a užíváme si samotu. Do těchto končin moc obyvatel Brna nezabloudí. Devadesát procent míří na Hády a na Hádeckou planinku.
Sestupujeme po blátivé cestě níž a níž. Včera pršelo a půda tomu odpovídá. Je to jediná nevýhoda, kterou na dnešním výletu vidím. Slunce po dlouhé době svítí na svahy lomu a ukazuje tóny a odstíny žlutých a oranžových stěn. Čím se blížíme ke dnu, tím víc nabývá na intenzitě tmavá barva půdy.
Svahy postupně zarůstají. Lokalita je již delší dobu mimo provoz a na sesouvajících se srázech už bují nový život. Lidé odešli a jen sem tam v týdnu se zde projedou v obrovských strojích a rozbrázdí půdu pod koly a nohama. Většinu týdne zde vládne příroda. Mladé borovice s pokroucenými kmeny bojují o své místo a užívají si slunce. Na plošinách mezi úrovněmi už bují vegetace v létě omamně vonících bylin.
Teď je zima, ale tady v lomu si připadám skoro jako ve francouzském Roussillionu. Ano nejsou zde zářivě rudé hlíny a modré nebe, oranžové laguny dešťové vody i turisté. Ale toto místo má ducha a snaží se po svém uprostřed pole blízko Brna zahojit ránu, kterou člověk vytvořil. Bojuje a tvoří novou krajinu. Zcela jedinečnou.
Přidat komentář