• Menu
  • Menu

Maroko – cestopis 4

Dusan
Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Afrika » Maroko » Maroko – cestopis 4

Zakázané víno v  marockém Ourzazate

 Pokud to jde, snažíme se snídat venku. Obnáší to např. smažené kruhové koblihy navlečené na provázku, palačinky většinou se sladkou náplní (ale i natřené taveným sýrem), „něco“ z lístkového těsta, také sladké a pak pláty těsta potřené nutelou nebo na slano, k tomu zelený čaj, kafe většinou rozpustné.. Vždy je to příjemný zážitek a oboustranná zábava.

Naším cílem je město Ourzazate, zařazené do seznamu kulturních památek UNESCO. Je to vynikající destinace k výletům do okolí, např oblast Zagora. Nedaleko se nachází vesnice Ait Benhaddou s nádhernou medínou a nedalekým filmovým centrem, kde se točil např. Lawrence z Arábie, Gladiátor, Honba za klenotem Nilu… Celá tato oblast je neskutečně nádherná..scenérie se zapadajícím sluncem a mlžným oparem, městečka a vesnice vypadající jak termitiště, oázy datlových palem, písečné duny..

vše pomalu chátrá..

Po večerním dešti je nebe bez mráčku a okolo nás úrodná zelená pahorkatina, v dáli zasněžené vrcholky Atlasu. Nacházíme se v jakémsi stavu cestovatelské euforie, kocháme se a tak není divu, že opět bloudíme, málem jsme dojeli až do lyžařského střediska Oukaimedeu, 2.650m n.m. Naštěstí nás staví policejní hlídka a ukazuje nám správný směr. Stejně jsme ale neměli zimní pneumatiky, přesvědčovali jsme se později navzájem, když jsme litovali nenavštíveného lyžařského areálu… Po nezpevněné silnici připomínající tankodrom zajíždíme do vesničky Teluet, kde chceme shlédnout místní kasbu (opevněné obydlí), na kterou se váže tragický příběh zrady a krutosti (viz internet). Tuto nádherně zdobenou stavbu se Marocká vláda rozhodla nechat zpustnout a rozpadnout..nádherně si to užíváme a na ploché střeše kasby si děláme malý piknik.. Stejnou cestou se vracíme zpět a asfalt vítáme málem se slzami v očích (průvodce píše – dosažitelné pouze džípem..) V tomto krátkém časovém úseku – cca 4 hodiny, se nám ještě podařilo vetřít se na vystoupení lidového souboru – zpěv/hudba a shlédnout spanilou jízdu asi třiceti autoveteránů, opravdových dobrodruhů…ale to už by byl článek moc dlouhý..

soubor v Teluetu..
soubor v Teluetu..

Večer dojíždíme do města  Ourzazate. Opět se úspěšně a levně ubytováváme v centru ,(hotel Royal, místní hlídač aut má dlouhý, béžový kabát, s velkým plechovým odznakem, jako nějaká postava ze spaghetti westernu). Jedeme si něco nakoupit k snědku, když Blanka, kamarádova manželka, neutrálním hlasem sdělí „dala bych si víno“. Následující hodina by se dala nazvat „ovládnuti chtíčem“. V Maroku, se nedá alkohol běžně koupit. Existuje však řídká, docela utajená síť státních obchodů (obchůdků), kde se dá koupit víno,pivo, tvrdý alkohol a zahraniční sýry. A právě v Ourzazate se má, dle průvodce, jeden obchůdek nacházet. Blance pomalu tuhne obličej a nervózně ťuká prstem do průvodce. Manželka Věra nasadila zasněný výraz, ve dlouhém výdechu pronáší „anoooo“. Křečovitě svírám volant, kamarád Vít hlasitě naviguje. Projíždíme pomalu městem a hledáme, obchůdek má být někde vedle supermarketu. Nakonec zastavujeme u chodníku a kolemjdoucího muslima se ptáme, ehm, jenom na supermarket. Dobrý muž chvíli mává rukama a pak hoplá, vecpal se mezi naše manželky a že nás k němu dovede. Nějak se stydíme říct na rovinu, že nám jde pouze o sousedící obchod s tím neřádstvem a tak jsme za trest vyvedeni někam na okrajovou část města. Dobrý muž nám mává a vydává se pěšky zpět do města. My sedíme v autě před nějakým obchodem a křečovitě se smějeme. Blanka, vzdělaná a kultivovaná dáma nám sděluje, že z auta nevyleze, dokud ten zatracený obchod nenajdeme. Křečovitě přitom svírá bezpečnostní pás a tváří se zarytě a odhodlaně. Manželka Věra listuje průvodcem, hlasitě šeptá neslušná slova a pokouší se správně navigovat, když jsme tak neschopní..no, obchůdek byl téměř kolmo přes dvouproudou silnici před naším hotelem. Objevili jsme ho náhodou, když už jsme se vzdali a jenom hledali místo k zaparkování u hotelu. Nekecám, vše je možné si „vygůglit“…. Kupujeme si nějaké marocké červené, bílé a růžové a k tomu kousek holandské goudy. Na pokoji pak spouštíme neřízenou ochutnávku…při aplikaci již dávno neplatící stupnice (obyvatelé Prahy laskavě prominou) „ dá sa „, „nedá sa „ a „dá sa pražákům“, víno řadíme, s odřenýma ušima, do „dá sa“… Nejvíc nás ale pobavilo víno růžové, kde na vinětě, u názvu původu, stálo : vzniklo smícháním vína bílého a červeného. Hlasitě jsme vzdali hold moravským a českým vinařům.

Další den nás čeká údolí Dadés a další, neskutečně krásné lokality..

cestopis následují den

cestopis předcházející den

Dusan
Dusan

Pokud mi to čas a finance dovolí, cestuji. Kamkoliv. Poznávání cizích krajů, lidí, jejich zvyků mě nesmírně obohacuje. Nebudu vzpomínat, jak jsem si koupil nové auto, ale co jsem kde a kdy viděl, prožil a koho potkal. Moc rád se vracím domů. Škoda, že to všechno nepřišlo dřív.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *