Kounovské kamenné řady

Tajemné místo v Čechách

Přes Kounov jedeme z našeho oblíbeného servisu Auto Place kousek od Rakovníku, kde jsme dnes přezuli  zimní pneumatiky.  Je překrásné počasí, svítí slunce a podzim ještě neztratil všechny své barvy. Na Kounovské řady nejdeme poprvé.

Kounovské kamenné řady

Kounovské kamenné řady –  o záhadě mluvil moc pěkně pan Cílek. Parkujeme v obci Kounov, jdeme kolem  kostela sv. Víta,  za vesnicí  vede cesta, značená žlutou turistickou značkou. Procházka s Doctorem cestou lemovanou alejemi mezi poli, nikde ani živáčka, krása!  V kopci míjíme odbočku na  kapli sv. Vojtěcha. Dojdeme  ke kamennému mostu.   Pod mostem vede železniční trať.  pak pokračujeme dále.

Pravěké megality a novodobé menhiry ?

Na cestách jsou různě balvany.  V celém lese s tajemnými kameny jsme úplně sami. Kámen Pegas,  Gibon již hladím s úctou a nabíjím se na cestu. Vztyčení mohutného kamene „Belgičan“ v roce 2010 uvedlo do pohybu novou vlnu zájmu o nezvykle malý a zvláště vytvarovaný vrch Špičák a o podivné balvany roztroušené na jeho úpatí. Je Špičák a jeho kameny pouhým náhodným dílem přírody, nebo stojíme před důmyslným lidským  výtvorem, jehož smysl nám uniká? Tajemstvími Špičáku a mystikou pravěkých megalitů i novodobých menhirů vás provede Špičácká stezka.

Kounovský učitel Antonín Patejdl

Když touto cestou kráčel v pozdním létě roku 1933 kounovský učitel Antonín Patejdl, aby pro účely vlastivědné prozkoumal pozůstatky hradiště na jednom z výběžků vrchu Rovina, jehož protáhlá silueta vyplňuje severní obzor , ještě netušil, že právě vstupuje do historie. V blízkosti hradiště objevil stovky metrů dlouhé řady mohutných kamenů, jejichž vznik si nedokázal vysvětlit. Jelikož působily starobyle, požádal o názor archeologa Neustupného z pražského Národního muzea. Ten po návštěvě Kounova označil řady za „ přímo senzační „ objev a vyloučil možnost jejich vzniku v novější době. „ Stojíme zatím bezradní nad impozantními kamennými řadami u Kounova , „ napsal tehdy Dr. Neustupný. Jeho slova platí i dnes. Kounovské řady dál střeží své tajemství.

Obroušené kameny  v řadách

Záměrně sestavené řady obroušených balvanů a kamenů, mnohdy značné hmotnosti, místy ukryté v lese a hluboko se nořící do půdy jsou zajímavým svědectvím, ale též záhadou dávné lidské činnosti. Jsou sestavené z balvanů křemenců, křemitých pískovců a slepenců, které leží často přímo na opukách v podloží. Tyto kameny byly na náhorní plošině Rovina sestaveny do rovnoběžných řad ve směru sever- jih. Nyní se zachovaly již jen neúplné řady v místech se smíšeným lesem, který byl vysázen, když předešlý lesní porost zničil požár. Na historickém plánku jsou vyznačeny i vysoké kameny – stély, jak byly zachyceny v písemných dokladech pamětníků. Tyto největší kameny byly odnášeny v minulém století na mezníky lesů, další velké kameny na kotvení chmelnic v okolí. Asi největší škoda byla způsobena odvážením kamenů na průmyslové zpracování do Kaznějova. Další křemencové kameny , lidově nazývané „sluňáky“ se nacházely v okolí Domoušic. Některé kameny jsou i ve strži u panelu 9 , další v opukových lomech na jižním okraji Roviny.

Členové kosmického klubu prováděli na řadách výzkum od roku 1973. Zhotovili plánky i statistiku kamenů. Zaregistrovali 2239 kamenů, většinou menších rozměrů. Nejkratší cesta na kounovské řady vede po stezce vyznačené ukazatelem Obce Kounov : KOUNOVSKÉ KAMENNÉ ŘADY“

Dvě trasy ke kamenům

K řadám vedou dvě přístupové trasy. Pokud si vyberete tu kratší (1,4 km) , pokračujte od můstku nad kolejemi po žluté turistické značena rozcestí pod kapli sv. Vojtěcha a tam odbočíte na stezku vyznačenou místním ukazatelem „KOUNOVSKĚ KAMENNÉ ŘADY“. Stezka pozvolně stoupá po jižním úbočí Roviny a dovede vás přímo k jednomu z největších kamenů v řadách, nazvaného PEGAS. Pokud se rozhodnete pro delší přístupovou trasu (1, 8 km), držte se odtud až na kounovské řady žluté turistické trasy. Dovede vás nejprve ke kapli sv. Vojtěcha, poté k hájovně Rovina. Od hájovny Rovina je to ke kounovským řadám už jen 500 metrů po pohodlné cestě mezi polem a listnatým hájem. V areálu kounovských řad je vám k dispozici turistický altán.

Poutní kaple Sv . Vojtěcha

 „Kaple sv. Vojtěcha shlíží do rozsáhlé roviny rakovnické a příchozí se neubrání zvláštnímu kouzlu, jímž ji obetkává stará zkazka“/Antonín Patejdl, objevitel kounovských řad (1934)

Jedna z novodobých zkazek spojuje vznik kaple sv. Vojtěcha s blízkými kounovskými řadami. Biskupa Vojtěcha prý na vrch Rovina nepřivedla slepá náhoda, nýbrž úkol vymýtit magickou moc pohanských kounovských řad. Vítězství kříže nad starými modlami prý bylo symbolicky stvrzeno uložením jednoho z kamenů, v jehož povrchu zůstal po rituální očistě řad hluboký otisk biskupovy ruky, pod oltář kaple.

„Hle, pomoc Boží, v niž jste nevěřili,“ zvolal prý biskup Vojtěch, když se roku 992 na své cestě z Říma do Prahy zatoulal ke Kounovu a zázračnou modlitbou vyprosil pro zdejší kraj, sužovaný tehdy ničivým suchem, životadárný déšť. Pastýři, kteří Vojtěchovu konání přihlíželi s despektem a pochybami, padli při prvním zahřmění nastávající bouře na kolena. Své ruce, které do té doby přinášely oběti pohanským modlám, křesťansky sepjali po biskupově vzoru k prosebné modlitbě, a když první kapky deště dopadly na jejich pokorně schýlené hlavy, sklonili je ještě níž a odevzdali se nové, křesťanské víře. Po svatořečení biskupa Vojtěcha v roce 999 vystavěli zbožní  osadníci z Kounova na místě zázračné modlitby kapli, která se záhy stala cílem křesťanských poutníků z širého kraje. Potud pověst. Její květnatost ostře kontrastuje s málomluvností faktů. „ historických dat o původu kaple kounovské nelze se dopátrati“, konstatoval na počátku 20. století znalec českých posvátných míst Antonín Podlaha ve svém Svatovojtěšském albu a neúspěšní zůstávají i jeho následovníci. Nicméně o vysokém stáří kaple není pochyb. Zatím nejstarší objevené svědectví o její existenci pochází z roku 1519, nejstarší doklad o pouti ke kapli je pak z roku 1645. Kapli několikrát hrozil zánik, zejména v roce 1795, kdy se schylovalo k jejímu zboření, neboť se stala doupětem obávané lupičské roty, která terorizovala okolní kraj. Kaple přečkala i čtyřicet let komunistického ateismu a v posledních letech se probouzí k novému duchovnímu životu.

Česká kaplička

Nízké ruiny čtvercové kamenné stavby , vzdálené jen několik kroků od místa Kapličky sv. Vojtěcha , jsou podle místní tradice pozůstatkem tzv. České kapličky, kterou asi v 19. století vystavěli čeští věřící v tehdy národnostně smíšeném, německo-českém Kounově, jako „ svou „ Svatovojtěšskou kapli, neboť „ velká“ kaple náležela německé většině. Bohoslužby se tu prý konaly do 701. let 19 století. Následující léta se v Kounově stala obdobím národnostní tolerance a Česká kaplička ztratila své opodstatnění. Při bohoslužbě ve „velké“ kapli se kázalo v obou jazycích, a jak podotýká brožura z roku 1897, „Češi poslouchají německé kázání a Němci české, takže pouť je živoucím důkazem, že na tomto základě , totiž ve víře, kterou svatý Vojtěch kázal a svou smrtí zpečetil, nejlepší a nejjistější porozumění mezi rozdílnými národy  jest „.

Pouť v Kounově

Po komunistickém převratu v roce 1948 byla tradice Svatovojtěšských poutí v Kounově přerušena, obnovit se jí podařilo teprve v roce 2006. Současně byla zahájena stavební obnova kaple, která dosud probíhá. Restaurovaný svatovojtěšský oltář s nejstarším vyobrazením kaple je v současnosti umístěn v kostele svatého Bartoloměje v Rakovníku. Pouť v Kounově se koná vždy v první neděli po svátku svatého Vojtěcha (23. dubna).

Parkoviště u domu U Tří lip je výchozím místem k prohlídce řad. Ke kamenným řadám  vás odtud dovede značená turistická trasa./cesta je dlouhá  asi 2,5 km /.