Jdeme po dřevěných schodech do domu, kde nás mile vítají. Tady dnes budeme spát. Je mi mizerně, náš průvodce se barmsky domlouvá něco s našimi hostiteli. Žena mě vezme za ruku a ukládá na připravenou rohož, která je uprostřed velké místnosti. Tady všichni budou s námi spát, večeřet, povídat. Je mi zima a klepu se jako osika. Nabídka večeře a čehokoli mi obrací žaludek. Přemlouvám se, abych došla po ušlapané cestičce do přírodní koupelny a na toaletu. Určitě originální koupel by mě v jiném případě připadala báječná, ale teď s velkým zapřením na sebe leju trochu ledové vody ze sudu.
Moji milí hostitelé vidí v mém mramorovém obličeji bolest a uvolňují jedinou z oddělených místnůstek závěsem a ukládají mě na připravenou matraci. Je zde malé okno a velká hromada teplých dek. Na pár minut usínám, když mě probere angličtina smíšená s barmštinou, je slyšet ženy v kuchyni a pláče malé dítě. Možná zase usínám. Mám horečku. Všude kolem mě je tma, když mě vyděsí stojící postava nade mnou. Je to stará barmská žena, něco drží v ruce, mluví na mě. V lahvičce je nějaký barmský lektvar, který mi vtírá postupně do spánků, na krk, záda, ruce, nohy…jemně mi masíruje celé tělo. Je mi zima, ale její přítomnost mě uklidňuje. Naznačuje, že si myslí, že mám úžeh a k tomu velké vyčerpání. Svůj rituál šamanka ukončí tím, že na mě dá asi tři obrovské deky a já zase na chvíli usínám. Honza dostane večeři a dlouho si povídá s Barmánci. Nevím, kdy ulehá, ale probudí mě bolest v břiše. Potichu, abych nevzbudila barmskou rodinu vedle, říkám Honzovi že je mi moc zle. Honza intuitivně někde vyhrabe pevný igelitový pytlík z IKEY. Opět zvracím a to několikrát. Nemám sílu jít ven před dům. Usínám, až když se rozednívá. Malé dítě také celou noc pláče.
Ráno dokáži spolknout Paralen a Motillium. Mohu trochu komunikovat a tak sedím s usmívajícími Barmánci u stolu.
Bohužel se budeme loučit a musíme zrušit plánované 3 dny v horách i u těchto milých lidí. Dží mi zajistil odvoz jeepem zpět do Kalaw. Jsem vyčerpaná a velmi vděčná. Džíp, který přijede, je neskutečný. Myslím, že je tak z druhé světové války, ne-li starší. Nemohu ani fotografovat, jak jsme zesláblá, ach jó ! Džíp se skládá pouze z kovového rámu, žádné doplňky, kliky, nic. Nádhernou horskou krajinou se vracíme. Fascinují mě malá zeleninová políčka, cesta je skákává a jsem ráda, že to ten žaludek ustojí.
Kalaw. Máme stejný hotel i pokoj, rychlá horká sprcha a šup do postele, usínám na několik hodin. Je mi lépe. Honza přináší z trhu kopu nádherného ovoce a zeleniny. To vše za pouhých 5 USD.
Barmská bramboračka
Noc není už tak dramatická a další den je zase lépe. Přichází za námi Dží a zve nás na oběd. To, s díky odmítám. Chce mi udělat radost, a tak se ptá, jestli mi má jeho žena něco dobrého připravit ? Já mám chuť jenom na naši česnečku. Žádný problém říká, nadiktuji, co by v ní mělo být. Je poledne, Dží jde vyzvednout Honzu, který pozvání do barmské rodiny velmi rád přijímá. Dží přináší tři malé ešusy s tou nejdobřejší česnečkou! Můj stav se zlepšuje natolik, že navečer se přesuneme na další cíl naší cesty – jezero INLE.
Přidat komentář