• Menu
  • Menu

Kalaw – noc se šamankou MT 16

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Kalaw – noc se šamankou MT 16

Jdeme po dřevěných schodech do domu, kde nás mile vítají. Tady dnes budeme spát. Je mi mizerně, náš průvodce se barmsky domlouvá něco s našimi hostiteli. Žena mě vezme za ruku a ukládá na připravenou rohož, která je uprostřed velké místnosti. Tady všichni budou s námi spát, večeřet, povídat. Je mi zima a klepu se jako osika. Nabídka večeře a čehokoli mi obrací žaludek. Přemlouvám se, abych došla po ušlapané cestičce do přírodní koupelny a na toaletu.  Určitě originální koupel by mě v jiném případě připadala báječná, ale teď s velkým zapřením na sebe leju trochu ledové vody ze sudu.

V barmské rodině , kde jsme spali
V barmské rodině , kde jsme spali

Moji milí hostitelé vidí v mém  mramorovém obličeji bolest a uvolňují jedinou z oddělených místnůstek závěsem a ukládají mě na připravenou matraci. Je zde malé okno a velká hromada teplých dek. Na pár minut usínám, když mě probere angličtina smíšená s barmštinou, je slyšet ženy v kuchyni a pláče malé dítě. Možná zase usínám. Mám horečku. Všude kolem mě je tma, když mě vyděsí stojící postava nade mnou. Je to stará barmská žena, něco drží v ruce, mluví na mě. V lahvičce je nějaký barmský lektvar, který mi vtírá postupně do spánků, na krk, záda, ruce, nohy…jemně mi masíruje celé tělo. Je mi zima, ale její přítomnost mě uklidňuje. Naznačuje, že si myslí, že mám úžeh a k tomu velké vyčerpání.  Svůj rituál šamanka  ukončí tím, že na mě dá asi tři obrovské deky a já zase na chvíli usínám. Honza dostane večeři a dlouho si povídá s Barmánci. Nevím, kdy ulehá, ale probudí mě bolest v břiše. Potichu, abych nevzbudila barmskou rodinu vedle, říkám Honzovi že je mi moc zle. Honza intuitivně někde vyhrabe pevný igelitový pytlík z IKEY. Opět zvracím a to několikrát. Nemám sílu jít ven před dům. Usínám, až když se rozednívá. Malé dítě také celou noc pláče.

dům našich hostitelů Barma
dům našich hostitelů Barma

Ráno dokáži spolknout Paralen a Motillium. Mohu trochu komunikovat a tak sedím s usmívajícími Barmánci u stolu.

Bohužel se budeme loučit a musíme zrušit plánované 3 dny v horách i u těchto milých lidí. Dží mi zajistil odvoz jeepem zpět do Kalaw. Jsem vyčerpaná a velmi vděčná. Džíp, který přijede, je neskutečný. Myslím, že je tak z druhé světové války, ne-li starší. Nemohu ani fotografovat, jak jsme zesláblá, ach jó ! Džíp se skládá pouze z kovového rámu, žádné doplňky, kliky, nic. Nádhernou horskou krajinou se vracíme. Fascinují mě malá zeleninová políčka, cesta je skákává a jsem ráda, že to ten žaludek ustojí.

Kalaw. Máme stejný hotel i pokoj, rychlá horká sprcha a šup do postele, usínám na několik hodin. Je mi lépe. Honza přináší z trhu  kopu nádherného  ovoce a zeleniny. To vše za pouhých 5 USD.

barmské nádoby na vodu - pro poutníky
barmské nádoby na vodu – pro poutníky

Barmská bramboračka

Noc není už tak dramatická a další den je zase lépe. Přichází za námi Dží a zve nás na oběd. To, s díky odmítám. Chce mi udělat radost, a tak se ptá, jestli mi má jeho žena něco dobrého připravit ? Já mám chuť jenom na naši česnečku. Žádný problém říká, nadiktuji, co   by v ní  mělo být. Je poledne, Dží jde vyzvednout Honzu, který pozvání do barmské rodiny velmi rád přijímá. Dží přináší tři malé ešusy s tou nejdobřejší česnečkou! Můj stav se zlepšuje natolik, že navečer se přesuneme na další cíl naší cesty – jezero INLE.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *