• Menu
  • Menu

Nahlédnutí do kousku Myanmy a zase zpátky..1

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Nahlédnutí do kousku Myanmy a zase zpátky..1

Víza do Myanmaru jsou hotova, vyrážíme

 Tak nějak by se dala zformulovat naše výprava do “ dosud tajemstvím a neznámem opředené země „. Velký omyl !! Tato země je v posledních pár letech objevena a zkoumána velkým množstvím zahraničních turistů, především její turisticky nejznámější oblasti. Jenom české cestovní agentury trochu zaspaly…

květinové obětiny
květinové obětiny

Vízum

Je to naše již několikátá cesta po Asii, takže by nás teoreticky nemělo nic moc překvapit, nicméně získávání praktických informací dá docela práci. K dispozici máme kromě internetu 6 let starý český překlad LP a rok starý Lonely Planet v angličtině. Největší oříšek je pro mě získání víz – nejbližší ambasáda je v Berlíně a znamená to udělat si výlet do Berlína, nebo pasy zaslat poštou, což se mi samozřejmě vůbec nelíbí. Abych nebyl nespravedlivý, k dispozici jsou též nabízené služby různých českých agentur, ale musíte si samozřejmě připlatit. Díky mé nerozhodnosti a váhání přichází červen 2015 a tím i možnost získání víz elektronickou poštou !! Stojí sice 50 USD, ale získání bylo docela snadné a rychlé – do tří dnů.

Barmánci (zní to určitě lépe než „Myanmařané“) jsou milí, usměvaví a nadmíru slušní lidé – mail hned druhý den mě žádá, abych byl tak převelice laskav a svou fotografii (foceno před šedou omítkou našeho domu) jim zaslal znovu – prosí trochu světlejší a abych si sundal brýle..samozřejmě ve mě zatrnulo, že převedené dolary mizí v nenávratnu, nicméně druhá fotografie je v pořádku přijata a víza vyřízena.

Na cestu se vydáváme tři – já a manželka Věra a náš kamarád Vít. Letíme z Vídně s Quatar Airways s přestupem v Doha, letenky jsou dobře poskládané, takže přestup nám zabere cca 2 hodiny. Na naši cestu máme 22 dní, což je na takovou zemi málo, nicméně limit placené dovolené je neúprosný…

Říjen v Myanmaru

Termín cesty jsme si zvolili opravdu dobře – od 28. října, takže pomalu končí období dešťů v námi zvolené oblasti a hlavní turistická sezona začíná až koncem listopadu. Znamenalo to sice zezačátku párkrát zmoknutí, ale déšť většinou brzy nahrazuje slunce, navíc mimo hlavní trasu potkáváme opravdu velice málo turistů. K tomu se váže bonus možnosti smlouvání u platby za ubytování, čehož náležitě využíváme..

vršky od piva jsou nejlepší.
vršky od piva jsou nejlepší.

Obecně musím poznamenat, že Myanma je na cestování poměrně drahou destinací, rozhodně dražší než všechny ostatní okolní asijské země.  Nejvyšší položku právě tvoří náklady na ubytování a především vnitrostátní přelety, které jsou vzhledem ke stavu komunikací a rozlehlosti země nutností.

Yangon

Do Yangonu přilétáme ve dvě hodiny ráno, čeká nás 6,5 hodinový časový posun a tak ještě z domu předem zajišťuji ubytování v Yangonském downtownu, v hostelu Shannkalay. Na letišti nás čeká poměrně zdlouhavá vstupní procedura – kontrola víz a pak nás už čeká jen souboj s letištními taxikáři. Souboj zkušeně vyhráváme, jelikož stačí pár kroků povyjití z letištní haly a jsme na silnici, kde u chodníku čekají další taxikáři, kteří nemají povolení na vjezd k letišti.

občas jede centrem vlak..
občas jede centrem vlak..

Je třeba říct, že Yangon (Rangún) nás docela uchvátil. Je to pulzující město s pár zelenými a udržovanými parky a množstvím velice milých lidí. Samozřejmě, že zde vládne neskutečný chaos a nepořádek (hodil by se peprnější výraz), ale za něčím takovým jsme přece přijeli, a tak nemáme právo se nad čímkoliv pohoršovat. Dopravní špička, která začíná po deváté hodině ranní a končí po desáté večerní, je neskutečná. Ve městě je sice pár fungujících dopravních semaforů, které kupodivu zúčastnění na dopravě respektují, nicméně nekonečný proud vozidel – předpotopní čadící autobusy na vysokých kolech, osobní auta, cyklorikši, cyklisté, velké a nové autobusy a davy malých motorek – to vše se navzájem proplétá bez respektování jakýchkoliv pravidel, nikdo nemá a nedává přednost, každý se cpe do náhodně vznikajících mezer, ale vše pomalu plyne.. Vzdor a varování se děje pouze přes klaxon, nikdo se nerozčiluje a nenadává, je to neuvěřitelné, jakoby Barmáncům chyběl gen rozčilování a vzteku. Toto platí pro celý Myanmar, nikdo se nerozčiluje, nenadává a nevzteká. Nutno ale poznamenat, že doprava je neuvěřitelně pomalá, nikdo nespěchá, cestovní rychlost se pohybuje mezi dvaceti, maximálně čtyřiceti kilometry v hodině.

elektrikář těžkou práci má..
elektrikář těžkou práci má..

V Yangonu nás čekají dvě noci – jako další cíl naší cesty jsme si zvolili městečko Loikaw nacházející se ve státě Kayah, které leží bokem turistických tras, blíže ke Thajské hranici. Do Loikaw volíme přelet letadlem (1x za 3 dny), cesta po silnici /nesilnici/ by trvala víc jak den a noc a následně několik dní rekonvalescence.

Schwedagon paya
Schwedagon paya

Pagoda Shwedagon, indická a čínské čtvrť

Dva dny si v Yangonu náležitě užíváme – povinně navštěvujeme pagodu Shwedagon, kterou je opravdu potřeba vidět, absolvujeme okružní jízdu vlakem kolem města, navštěvujeme další várku městských pagod (např. u řeky stojící Botahtaung pagoda) a nebo jen tak couráme přes indickou čtvrť a končíme v čínské čtvrti. Čínskou čtvrť vřele doporučuji, s blížícím se soumrakem se ulice stále více zužují a stávají se tak víceméně neprůjezdné. Děje se tak díky rychle se množícím jídelničkám, které prorůstají od chodníku směrem do středu ulic. Je to pastva pro všechny smysly, všude se něco vaří, dusí, smaží, griluje…není v lidských silách všechno uchutnat. To vše je pak matně osvětlováno z nízkonapěťových zářivek, každý stánek má svůj vlastní akumulátor nebo malou baterii.

jeden nestíhá ochutnat..
jeden nestíhá ochutnat..

Shwedagon se vidět musí, zaprvé je to krásný zážitek a za druhé, je to varování pro každého turistu, co ho v Myanmě další dny čeká.. Vstupné je docela vysoké, ale podívaná stojí za to. Věra si u hlavního vstupu musí zapůjčit dlouhou sukni – longyi, i když má sukni po kolena. Davy modlících se a meditujících domorodců ještě stále převyšují počet zvědavých turistů, takže to chce jen dostatek času k prožívání spirituální atmosféry.

Okružní cesta vlakem

Na další atrakci – tříhodinovou okružní cestu vlakem jsem se moc těšil, těšil jsem se na obvyklý rozhrkaný předpotopní vagon ještě snad z doby britské kolonizace – vagon sice byl rozhrkaný, ale bohužel byl už novější, s podélnými sedadly podél stěn. I tak to ale byla paráda, vykloněný z okna fotím jak o život. Je taky co – neskutečně bídné slumy na periferii, malá nádraží s jídelničkami a tržnicemi a hlavně lidi..je to neuvěřitelné, ale opravdu všichni se usmívají, mávají a vykřikují pozdravy, a tak se taky snažíme, nejsme přeci studení, do sebe uzavření, věčně utrápení Evropani, že…to si necháme až na doma.

podél trati
podél trati

Nejde ještě nevzpomenout neustálé připomínání blížících se voleb – celý den po městě křižují kýčovitě vyzdobené náklaďáky plné rozjásaných, jednotně oblečených barmánců, auta jsou často osazena hlasitě vyhrávajícími kapelami. Na celé čáře u nás vyhrávají dva náklaďáky – na jednom řádí kapela, pak se vine svazek kabelů do druhého náklaďáku, jehož korba je doslova napěchovaná reprobednami všech velikostí a tvarů. Produkce se samozřejmě děje za jízdy, přetržení kabelů mezi náklaďáky jsme se bohužel nedočkali. Kam se hrabou oslavy 1.Máje se svými alegorickými vozy…

 na konec cestopisu

cestopis následující

Dusan

Pokud mi to čas a finance dovolí, cestuji. Kamkoliv. Poznávání cizích krajů, lidí, jejich zvyků mě nesmírně obohacuje. Nebudu vzpomínat, jak jsem si koupil nové auto, ale co jsem kde a kdy viděl, prožil a koho potkal. Moc rád se vracím domů. Škoda, že to všechno nepřišlo dřív.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *