Nahlédnutí do kousku Myanmy a zase zpátky..8

Odpočinek v Ngapali

Z Mandalaye do Yangonu jsme se dostali nočním autobusem – tzn vyjeli jsme okolo 22.00 a v Yangonu jsme byli něco před šestou hodinou ranní. Jeli jsme velkým luxusním autobusem docela rozumně chlazeni klimatizací a v celém autobuse jsme byli my tři a další tři myanmařané. Zbytek autobusu byl nacpán plnými pytli a balíky čehosi. Podařilo se nám brzo usnout a probudit se na až předměstí Yangonu. Celý tento přesun je ale co do logistiky cestování po Myanmaru hodně diskutabilní – pokud máte v plánu navštívit pláž Ngapali letecky, nezbyde vám nic jiného, ať jste v jakékoliv části země, než se vrátit do Yangonu, jelikož z jiného místa se nelítá – aspoň tedy za našeho výletu, 11/12 2015. Pozemní cesta směr Ngapali musí být nesmírně zajímavá a dobrodružná, ale znamená to vyčlenit si na tento přesun, vzhledem k náročnosti, několik dní…
Rozespalí jsme se vypotáceli z autobusu a protože teprve začínalo svítat, vybrali jsme si z velké nabídky občerstvovacích stánků jeden nám sympatický a vydatně posnídali. Pak jsme si chytli taxi a nechali se zavézt na letiště. Před sebou máme ještě hodně volného času – letadlo nám letí až kolem 14.00. Zajet do centra města nemá cenu a tak po diskuzi s jednou milou úřednicí, necháváme se taxíkem zavézt – asi 15 minut – do nedalekého nákupního centra, o kterém není v průvodci vůbec zmínka. Nejsme žádní nakupovači, nicméně domů se něco dovézt musí. Ve velké potravinové samoobsluze objevujeme krásná balení barmského čaje a kávy a dalších místních pochutin, prostě vhodné dárky na rozdávání i na památku..
V potřebný čas se vracíme na letiště a v hale na domácí lety čekáme na naše letadlo. No, nakonec měl náš odlet víc jak dvě hodiny zpoždění. Nejhorší ovšem bylo, že nikdo z personálu nám nebyl schopen říct proč a co se vlastně děje – jednoduše nevěděli. Letadlo bylo plně obsazené turisty – je na místě asi poznamenat, že do Thandwe (letiště u Ngapali) létají asi 3 letecké společnosti, ceny letenek jsou různé a lety jsou obsazené. Je tedy nutné letenky mít dopředu objednané. My jsme tak učinili už před třemi týdny, brzo po příletu do Myanmy.

NGAPALI

Let trvá asi hodinu a půl. V příletové hale na nás čeká zaměstnanec hotelu s cedulí s našimi jmény a asi po půlhodinové jízdě jsme v našem resortu – Memento. Ubytováni jsme parádně v nízkých bungalowech, hned v přímé frontě u břehu. Před námi se otevírá nádherný, kýčovitý výhled na mořskou hladinu Bengálského zálivu. Dojeli jsme s velkým zpožděním a tak za chvíli sledujeme vždy úchvatné divadlo slunce mizícího v hladině oceánu. Samozřejmě jsme už v plavkách a užíváme si moře co to dá. Večer se snažíme zorientovat v prostoru – z jedné strany máme další ubytovací resorty, na druhou stranu sice také, nicméně ve volném prostoru jsou namačkané jídelničky, přímo na mořském břehu, s nabídkou ryb a ostatních produktů moře. U stolku a na nepohodlných židličkách zabořených v písku jsme pak trávili všechny zbylé večery – jídlo v těchto jídelničkách není sice nejlevnější, ale luxusu posouvání židlí a stolků před stoupající čárou přílivu, chytání odvátého ubrusu, a sledování primitivní přípravy vynikajícího jídla, jsme se nechtěli v žádném případě vzdát.

Výlet na člunu
Ještě při večerním koupání si nás zkušeně otypoval docela sympatický mladý kluk a hned nám nabídl na další den možnost šnorchlovacího výletu na jeho loďce. Zapojujeme všechen náš smlouvací um a po chvíli domluveno, ráno v 9.00 se brodíme a nasedáme na člun. Brýle a šnorchly máme vlastní, půjčujeme si jenom ploutve. Z výletu se vracíme odpoledne a docela jsme si ho užili. Zašnorchlovali jsme si asi na šesti lokalitách, stavujeme se v kýčovité hospodě na písečné kose a hodně jsme toho objeli. Upřímně, výlet krásný, ale šnorchlování nic moc, z minulých výletů po Asii jsme byli natěšení na daleko větší divadlo.

Elektrokolem kolem Ngapali
Další den, hurá, půjčujeme si kola, tedy přímo elektrokola. Vývojově tato kola patřily do dřevních začátků elektických kol a je potřeba řádně si je vyzkoušet – Věřino jsme asi po třech kilometrech jel vyměnit – nicméně posloužily. Jedno varování pro následovníky – kola se dají zapůjčit na půl den a celý den. To je ovšem totální nesmysl, kola celý den nevydrží a čeká vás náročné šlapání s odporem motorku, což v tropickém horku, pokud se nejedná o masochistu, každý rád oželí…
Hotelové resorty se táhnou pobřežím asi 6 kilometrů. Pak pokračuje kus volnějšího pobřeží a následují rybářské vesnice, kam taky na kolech míříme. Kola zamykáme a asi dvě hodiny couráme přes rybářské vesnice, zvykáme si na smrad sušících se rybiček a vůbec pozorujeme cvrkot na pobřeží. Je to úchvatné divadlo, všude na volném prostoru jsou roztažené síťované folie na kterých se suší malé rybičky, menší jak sardinky. Do toho rybáři vynášejí další úlovky ryb, které se hned prodávají. Rybářské vesnice jsou evidentně nesmírně chudé, u pobřeží ani není zavedená elektřina.

Buddha
Věra se dnes necítí, taky je docela namíchlá že zas prudíme s nějakým výletem a tak se vrací do našeho rezortu. My dva s Vítem, objevovatelé objeveného, lehce nadšení z elektrického pohonu, pokračujeme dál. Jedeme tak daleko, až silnice končí malým přístavem v zátoce, dáváme si s místními pivo a puzeni objevovatelským duchem pokračujeme písečnými cestami kolem konečné zátoky přes další rybářské vesnice dál do vnitrozemí. Bez kol se pak šplháme až k obrovské soše Buddhy na kopci, který hlídá zátoku a bdí nad rybáři. Prý od doby co tam stojí – asi 3 roky, nestalo se v okolí žádné neštěstí.

Thandwe
Nevím , co nás to popadlo, ale jsme přesvědčeni, že víme kde se nacházíme a tak se rozhodujeme vrátit se zpátky prašnou cestou vnitrozemím. Stačí přece, že víme, že po levé straně je kdesi moře a tak se nemůžeme ztratit. No, dokázali jsme to. Trvalo nám to asi tři hodiny, úplná pustina se střídala s poli, sem tam džungle, zbořený most, ale hlavně žádní lidé a žádné dopravní prostředky, patrně kvůli nefunkčnímu mostu. Vůbec si neumím představit situaci, kdyby se kolům něco po cestě přihodilo, radši ani nemyslet… Těsně před vyjetím na silnici mířící do Thandwe moje kolo opuští poslední zbytky elektrické energie a tak šlapu – do Thandwe asi 3 km, od tam pak do resortu dalších asi 6 km. V Thandwe jsme svědky opravdu zábavné scénky – dojíždíme ke křižovatce, vidíme místní osvěžovnu a v ní se necháváme křísit. U většiny křižovatek stojí v Barmě 1-2 policisté, případně tam mají svou budku. Většinou stojí jen tak, kdyby totiž měli zastavovat problémové dopravní prostředky, nikdo by v Barmě jezdit nemohl. Patrně z nudy policisté zastavují malou motorku na které sedí dva turisté, manželský pár. Oba mají na hlavách plechové helmy jako vystřižené z doby válčícího německého abwehru. Sedíme na židličkách naproti přes křižovatku a hlasitě se smějeme – turisti totiž evidentně nejsou žádná ořezávátka, pobíhají kolem motorky, mávají rukama a hlasitě něco marně vysvětlují, policajti evidentně nerozumí. Manželka dokonce vytahuje selfie tyč, pobíhá dokola , vše filmuje, směje se a vesele se mezi policisty ksichtí. Ti evidentně neví, co mají dělat, nejradši by nebyli. Řeší to tím, že za chvíli přijíždí malé auto s nápisem turistická policie, turisty odváží a pro motorku si po chvíli přijíždí malý náklaďáček. Ještě večer tyto dva potkáváme, jsou to angličané a policisté se jim snažili tvrdit, že turisté nemohou jezdit na motorce…samozřejmě to byl nesmysl a celý konflikt skončil tím, že policisté angličany požádali, jestli se s nimi můžou vyfotit…

Další den se konečně krásně flákáme a psychicky se připravujeme na další ráno a odlet do Yangonu a domů……

Jak dopadne Ngapali ?
Nevím, jaká je budoucnost pláže Ngapali – panenská už dávno není a co jsme vyposlechli od místních, za poslední 3 roky se několikanásobně zvedly ceny obecně, u pozemků pak stonásobně. Ve hře jsou ruští a čínští investoři kteří vše skupují a v plánu je také zrušení všech rybářských vesnic, které jsou už teď poloviční oproti stavu před pěti lety. Myanma ale disponuje několika sty kilometry nádherného pobřeží, bohužel je ale díky primitivní infrastruktuře nepřístupné – tak snad někdy v budoucnu..
Opouštíme Myanmu a jsme přesvědčení, že tolik upřímě usměvavých a milých lidí jsme snad nikde jinde nepotkali. Je to krásné místo na pozdvižení chmurné evropské nálady a je zde stále co objevovat.

na začátek cestopisu

cestopis předcházející