Chukung
Dnes jen krátká 3 hodinová stoupačka do Chukungu, Mekky Island Peaku. Dawa si vymyká kotník na úplně rovné cestě, a tak zahajujeme první pomoc. Snad to nebude tak zlé. Raději mu vnucuju svoje trekové hůlky, stejně je většinu času nosím na batohu. Cestou potkáváme rodinku jaků včetně malých jačátek, snažíme se je vyfotit co nejblíž, ale zároveň máme dost strach, protože jačí máma si samozřejmě dost hlídá své malé, a tak musíme být opatrní. Když se konečně dostaneme do Chukungu, přizabíjím se na kamenné dlažbě ve vstupu. To nám to pěkně začíná. Samozřejmě máme s Honzou oba velký respekt k hoře, která na nás zítra čeká s otevřenou náručí. Napětí visí ve vzduchu, skoro by se dalo krájet. Situaci moc nepomáhá zhoršující se počasí. Začíná nám docela hustě sněžit. No, to jsou vyhlídky.
V Chukungu nás Dawa seznamuje s novým guidem, který nás bude provázet na Island Peak. Dawa bohužel nemůže jít s námi, několik předchozích výstupů na Mera peak chytli sněhovou bouři, ve které uvízli na několik dní a to hodně poznamenalo jeho zdraví. Dnes jsou jeho plíce slabé a tento výstup by mu mohl velmi uškodit. Proto nás předává do péče jiného guida, ale půjde s námi i tak, aspoň do bejzu a bude nám k dispozici. Nový guide Migma nám není úplně sympatický a během dne pořad mění plány. Nemám z toho dobrý pocit. Ve 14 hodin máme domluveno vyzkoušení zapůjčené výbavy, a tak si předtím jdeme na chvilku lehnout. Ve dvě přicházíme dolů do společné místnosti a Migma nikde. Kolem třetí ho jde Dawa hledat, taky se mu to nelíbí. Venku sněží tak, prej výbavu vybereme až ráno, aby věci zbytečně nezvlhli, vše se totiž zkouší venku. Ale jako že by nám něco řekl? Za tento kopec platíme nemalé peníze, ale Mingmovi je to očividně úplně jedno.
Za chvíli přestává sněžit a plán se tedy zase mění. Jde se zkoušet. Ale co vždyť jsme v Nepálu a tady ty pravidla zas tak neplatí. Zkoušení je celkem komický. Boty padnou na první dobrou jen Honzovi chybí nějakej nejtek na stahování. No a co, prej to nepotřebuješ. Fasujeme sedáky, karabiny jumar, osmu a helmu. Nic dalšího nepotřebujeme. Horolezecké boty a mačky. Příprava trvá asi tak 5 minut ani helmu prej není třeba zkusit na hlavu. Vypadá to, že výstup se nám opravdu blíží.
Potkáváme další Čechy, kteří chtějí jít 3 sedla sólo. Pokecáme u večeře a dáváme jim několik užitečných rad na cestu. Slečně není úplně nejlíp a bere diuretika. Dawa jim radí, ať rozhodně počkají až zmizí sníh. Cesta přes sedlo, které jsme vynechali není dobře značená a mohli by se lehce ztratit. Dávají na jeho rady, že zůstanou, aby se pořádně aklimatizovali. My jdeme zase brzy spát. Zítra to všechno začne. Zažijeme život v bejzu. Někteří borci chodí na vrchol už odsud a ti ještě větší a aklimatizovaní dokonce rovnou z Dingboche. No, já jsem ráda, že jsem ráda, raději si to pěkně rozkouskujeme.
Foto Jan Vrzal
Přidat komentář