Ohm mani padme hum
Ranní brzké vstávání před pasem je už samozřejmostí. Na řadu přichází moje oblíbená snídaně, tibetský chleba s vajíčkovou omeletou, která je dnes naprosto výtečná. Pomalu vyrážíme do sedla. Nahoře by mohl být sníh a tak přibalujeme i nesmeky /Nortshop.cz/, hlavně na sestup dolů, který je z velké části po sněhu. Čeká nás dnes celkem velké stoupání údolím se závěrečným výšlapem po skále jištěné řetězy. Dneska se mi jde opravdu nádherně, užívám si každičký krok.
Cestou se míjíme se starými známými, které potkáváme již několik dni. Po pár hodinách neúnavného stoupání jsme konečně na vrcholu. Kogma La – 5530 m n. m. To je zase výhled. Svačíme, radujeme se a připevňujeme modlitební vlajky na vrcholku. Vybrali jsme opravdu úžasné místečko, ještě pár metrů po šutrech nahoru nad ostatní. Vítr vane, a my se ještě všichni pomodlíme „ohm mani padme hum“ a pak dáme piknik. Nadrcená instantní nudlová polévka na sucho, sušené maso a nesmí chybět panáček slivovice. Cesta dolu už je celkem sranda, Sníh je měkký a není ani potřeba nasadit mačky. Blbneme, zpíváme a tancujeme. Po chvilce beru do ruky sníh a začíná nefalšovaná sněhová koulovačka, do které se všichni zapojují. Dlouho to samozřejmě nevydržíme, protože v téhle vejšce je každý pohyb několikanásobně náročnější. Prostě si užíváme krásnej den. Tenhle byl proste v topu.
Ama Dablam
Při sestupu nám otvírá svou náruč majestátní a nádherná hora Ama Dablam. Úplně mě dostala.
Odpoledne dochazime do Dzongla, a jelikož jsme stále plní energie, jdou se zase mastit karty. Hned na sebe strháváme pozornost a i ostatní se jdou dívat jak zase všechny obírám o rupky, když hrajeme otevřený flash. Přidává se i majitelka lodge, ale když přijde o celou svojí hromádku rupek, raději hru vzdává. Taková naše odpoledni zábava. Honza už šel dávno na kutě, ale my ještě zůstáváme a spát jdeme až za úplné tmy. Jelikož naše pokojíčky jsou venku a je třeba přeběhnout ze společenské místnosti, beru čelovku a spolu s Dawou se přesouváme do pokojíčku.
Milión hvězd
A najednou koukám na nebe a je to úplná nádhera. První noc s jasnou oblohou plnou milionů hvězd. Budím Honzu, že to prostě musí vidět. Když už s sebou táhne tu foto výbavu, aby tohle vyfotil. No, je vidět že se mu do té zimy teda moc nechce a já se mu vůbec nedivím, ve spacáčku je tak dobře.
Honza se potichu vrací až někdy ve dvě ráno s tím, že focení si moc užil. Já už jsem dávno v říši snů.
začátek cestopisu Nepál 1
foto Jan Vrzal
Přidat komentář