Konečně v základním táboře pod Everestem
Ráno se na pohodu nasnídáme a vyrážíme směr Gorek Shep, dnes budeme spát úplně nejvýš v 5200m n m. Cesta vede přes ledovcové morény, takže i když se to dle itineráře zdá pár výškových metrů, je to pořad nahoru a dolů. Je to úmorné a nekonečné. Avšak krásné počasí, lidi naštěstí tak akorát, tak si to užíváme. Stále okolo přistávají komerční vrtulníky, opravdu jeden za druhým, létá to tu častěji než jezdí pražské metro a jelikož jsme vysoko, vrtulníky jsou v naší těsné blízkosti. V dálce na nás vykukuje černá čepička Everestu, už jsme tak blízko.
Everest Base Camp
V Goral Shep si dáváme polévku, abychom nabrali síly a mohli vyrazit do oblíbeného Everest Base Campu. Jeden z našich cílů naší cesty. Kluci mají volno, už nikam nemusí. Mám ale velkou radost, že s námi jdou , dny s nimi jsou mnohem krásnější a zábavnější. Jde z nich tolik optimismu, že je to až nakažlivé. Zpíváme si tancujeme a kluci mi berou batoh, dneska to opravdu ráda ocením. Cesta do bejzu a zpět trvá cca 4,5 hodiny a jde se přes ledovcovou morénou nahoru a dolů. Cestou se nám otvírají pohledy na Everest a na nadupaný base camp plný nadšených horolezců, kteří tu úmorně trénují na svůj životní sen postavit se na vrchol světa.
Co je v modrém barelu?
Cestou se dozvídáme spoustu zajímavostí, třeba o těch modrých barelech, které odsud nosiči odnáší. Jsou plné výkalů, aby zde nebylo tolik znečištění, protože těch lidí je tu opravdu moc.
Konečně jsme tu, slavný základní tábor pod Everestem, jaké to asi je, zde žít nějaký ten měsíc? Nějak si to neumím představit. Jako v tomhle? Ano, je zde spousty předražených komerčních expedic, s plným komfortem. Dokonce vás na ten kopec i vynesou, když si to zaplatíte. Je to smutné, že už sem může přijít kdokoli. Existuje spousty krásných jiných kopců, tohle mě opravdu neláká. Ale jsem, ráda, že to všechno vidím na vlastní oči. Máme domluvené s Dawou, že dáme čaj v jednom z expedičních stanů jeho kolegy a kamaráda, který zde má svoji skupinu. Nakonec tento nápad zavrhujeme, jelikož jeho stan je na úplně druhém konci bejzu a je to dalších 2,5 km a zabralo by to další 2 hodinky a to už se nikomu z nás úplně nechce. Hlavně mám stále strašný kašel a tak by asi nebylo dobré tam někoho nakazit a zmařit mu tak cestu na vrchol.
Slavný šutr s nápisem Everest base camp 5364 m
Fotka, kterou má asi každý, kdo zde byl na slavném šutru s nápisem Everest base camp 5364 m je spíš povinnosti než zábavou. Je třeba nejdřív vystát půlhodinovou frontu. Jako moc se nám do toho nechce, taková opičárna. Ale nakonec podlehneme. Jede to jak na běžícím pásu. Týpkovi dole dáváme foták ať nás všechny blejskne. Takže honem se vydrápat nahoru, póza, cvak cvak a honem pustit další nedočkavce. Ten, co nás vyfotil, není úplně nejlepším fotografem. Sice máme asi 50 snímků, ale všechny stojí za starou belu. Bud máme zavřené oči, nebo tam chybí kus šutru, prostě kompozice na bodu mrazu. Ale co, vždyť je to nakonec jedno, na památku to stačí, máme z tohohle treku tisíce nádherných a lepších fotek, tohle je opravdu jen taková legrace. Nebudeme si kazit náladu, tak raději roztančíme všechny čekající, a opravdu se k nám všichni přidávají. Najednou má celé tohle místo úplně jinou atmosféru. Všichni se usmívají a už vlastně ani tolik na to focení nespěchají. Nejvíc se to libí skupince z Indie. Bohužel tančit v této nadmořské výšce stojí hodně sil a nedá se to vydržet moc dlouho a tak jedna písnička a dost.
Ještě se jdeme projít kousek do basu nasát trochu té expediční atmosféry. Ale vlastně všichni jsou zalezlí ve stanech a proudí tu
jen turisti, tak je to takové zvláštní. Pozoruju zajímavosti, třeba veřejné záchodky asi nejvyšší na světě. Malej stan s modrým barelem uvnitř, mě celkem pobavil. Některé stany vypadají jak malá sámoška, jiné zas extrémně vytuněné. Všude visí vlajky různých zemí, je to mazec. Je tu víc jak tisícovka lidí na expedici během této sezony. To je šílený, to je třeba jako v Harrachově.
Pomalu se vracíme do Gorak shepu na večeři. Jak jsme se obávali návalu lidí, skutečnost je dnes opačná, jsme tu zase skoro sami. Ale před pár dny tu nebylo k hnutí. Asi jsme vychytali nějakou turistickou díru. Dáváme s ostatními Khukuri, místní rumíček a jdeme dnes brzo spát ráno totiž brzo stáváme, abychom stihli východ slunce nad Everestem z nedalekého kopce Kala Patthar 5644.
Foto Jan Vrzal
Přidat komentář