• Menu
  • Menu

NP Bako – borneo 4

Andy

BAKO – TAKOVÁ TROJA

V Kuchingu jsme se neradi dokopaly k rannímu stávání, abychom chytly hnedka první ranní bus směr Baku za pouhých 3,50. Cesta trvá asi hodinu a bus končí svoji jízdu v kotvišti loděk u krásně zabahněné řeky plné krokodýlů. Zde je nutné zaplatit vstup do parku /dalších 20RM/ a rezervované ubytování, v našem případě hostel za 15 RM. Musíme počkat až obsadíme loĎ a nikdo netuší jak dlouho to bude trvat, potřebujeme alespoň 7 pasažérů a zatím jsme jen čtyři. Dáváme si místní čajík s mlékem a usedáme mezi mastňáky. Asi po půl hodince přicházejí další turisté všichni si začínají brát vesty. Také si bereme vesty, ale u lodi zjišťujeme, že jsme měly tak moc času, že jsme si ani lístek za dalších 20RM nekoupily.

WELCOME TO BAKO NATIONAL PARK

Konečně nás pouští na lod a my si konečně užíváme lehký vánek, loď si to celkem rychle drandí po bahnité krokodýlí řece, teplá voda cáká okolo a my už se nemůžeme dočkat, až spatříme brány parku. Míjíme rybáře a pomalu se dostáváme na širé moře, z pobřeží na nás vykukují krásné skalní pískovcové útvary a nepřeberné množství bujné vegetace. Konečně se před námi objevuje obrovská cedule WELCOME TO BAKO NATIONAL PARK. Kapitán nás sprostě vyhazuje i s bagáží přímo do vody a do zázemí parku si to hold musíme doťapat samy. Vyzvedáváme si klíče od našeho pokoje a zjištujeme možnost prodloužení o další noc (bud v kempu nebo v divočině – nebude to problém). Cestou na pokoj, konečně potkáváme první zvířata zatím jen makaky, ale i to nám dělá obrovsku radost. Makakové stejnou radost ze setkání neprojevují a prostě nás jen ignorují. Vážně je třeba dbát na bezpodmínečné zavírání všechn oken a dveří, ignorantské opice moc dobře vědí,  co se nesmí.

BAKO NATIONAL PARK
BAKO NATIONAL PARK

Trek v Bako National Parku

Vybíráme první trek – okružní cestu do nitra jungle která nám zabere cca 3,5 hodiny. My si ji klasicky prodlužujeme všemi možnými výhledy a dalšími odbočkami. Vedro mě ničí a teče ze mě jak ze sprchy. Cesta je opravdu krásná, jen zvířátka jsme žádná nepotkaly. Jedin, co jsme potkaly, jsou dva sympatičtí Španěláci. Splaveni se vydáváme na pozdní oběd, kde už na nás čekají jen zbytky jako kuře, rýže, jiná rýže…něco pro Ifču J. Odpoledne se nám nikam nechce a tak si jen tak zevlujem na pláži, a pak na dobrou véču. Po večeři je možnost noční prohlídky s průvodcem za pouhých 10 RM. Neváháme ani minutu. Ale o tom zase příště.

Zvířátkový trek a dlouhonosé opice

Ráno jsme si konečně trochu přispaly, což nám trošičku zkomplikovalo plány. Potkávám Francouze, kteří nás táhnou někam do jungle, abychom se šli rychle podívát.  A je to tam – žádná opice – ale létající lemur a je prostě kouzelnej. Radíme se s průvodcem kam vlastně máme jít a zjištujeme, že včera jsme ani žádná zvířata potkat nemohly, trek který jsme si vybraly je zaměřen na vegetaci. Vybíráme tedy něco kratšího a populárnějšího, abychom konečně viděly dlouhonosé opice. Vybíráme tedy hodinovou cestu na pláž a stejně jako předtím nepotkáváme jediné zvíře. Potkáváme pár turistů, a každý se nás ptá jestli jsme ty opice už viděly, jsme asi jediné, kdo je ještě neviděl. Chvíli zevlíme a najednou se objevuje loďka a neustále se přibližuje. Dostáváme geniální nápad. Necháme se hodit na druhou pláž a pak to doťapáme zpátky. Lodí ušetříme celých 2,55 hod.

Domlouváme se ještě s nějakými turisty, ale těm se nechce a tak vyrážíme za 35RM úplně samy. Náš kapitán Haniff je velmi prátelský a se svou dávkou fantazie nám popisuje snad každý kámen. Konečně se před námi objevuje hlavní symbol Baku – celkem malá skála trčící z vody, no jo na něco nalákat musejí. Kdyby nás na ni neupozornil, tak si jí ani nevšimneme. Necháváme se vyhodit na pláži a při placení narážíme na malý problém, Haniff nemá drobné. Domlouváme se, že to zaplatíme zpět v zázemí parku. Na pláži zase potkáváme Španěly, kteří se zrovna vrátili od vodopádů, kam se chystáme zítra.

BAKO NATIONAL PARK
BAKO NATIONAL PARK

Opice zase nikde. Ach jo. Pomalu se vracíme zpátky a dáváme zase opožděný oběd. Cestou potkáváme ještě pár lodníků, kteří jsou velmi dobře informovaný o tom, že Haniffovi dlužíme nějakej ten ringit. Tak platíme jim. Moc nechápem jak se tu tyto informace roznáší, podle čeho nás identifikovali, ale systém funguje. Haniffa necháváme pozdravovat a pokračujeme dál. Kráčíme na oběd. Cestou slyšíme podezřelé zvuky, že bychom konečně spatřili opice dlouhonohé? Zase jen planý poplach, kolem jen obrovská spousta makaků. Kolem si to štráduje makakačka s prckem úplně prťavým přisátým na její hruď. Jak roztomilé. Vyhladovělé si dáváme naše oblíbené obědové zbytky rýže, kuře,.. už to nemůžem ani vidět. Ifča ukořisťuje poslední zbytek čerstvé zeleniny, docela jí to závidim. Najednou se zašustí mezi listy a opice jsou dosova všude, konečně vidíme dlouhonosé opice a doslova z pár centimetrů, skákají si tu vesele okolo nas, je to neskutečný zážitek. To proč jsme nachodily  mraky kilometrů po parku je celou dobu přímo před námi.

Tropický slejvák

Konečně uleháme do postelí a těšíme se na náš poslední den v Bako a krásné vodopády. Kolem jedenácté v noci mě budí obrovský randál. Pravej tropickej slejvák je tu a neustává ani ráno. Jsme opravdu rádi, že nejsme v hamakách někde v jungli. Balíme a jdeme se nasnídat, spolu se Španěly chceme odjet první lodí zpět, už nemá cenu tady zůstávat. Ta jede až v jedenáct, tak si tu v klidu popíjíme čaj a najednou nás zaujme trojice uplně zmoklých lidí, tuším že jsou to Češi, a samozřejmě se nemýlím.

Měli stejně blbej nápad jako my a šly spát až k vodopádům. Vyprávěli nám svojí hrůzostrašnou noc a my jsme si oddechl, že jsme ta, kde jsme. Obsazujeme pouze českou lod a vracíme se do kotviště, kde se znovu setkáváme s Haniffem. Seznamuje nás s celou rodinou a ukazuje fotky jak rybařila a jak zde chytali obrovského krokodýla. Tak sme ho viděli aspon na obrázku.

Spolu s Němci a Španěly pronajímáme mini van za 5 RM za osobu, abychom nemuseli čekat 1,5 hod na bus a vyrážíme zpět do našeho „ oblíbeného Kuchingu“.

Poučení: Do parku aspon na jednu noc, ideálně si aspon na hodinu pronajmout průvodce – jinak toho člověk moc nevidí, kouká všude a nic. Nejlepší je navštívit park během suché sezóny(červenec – srpen) nehrozí déšť a pláže mají azurovou barvu. Období, kdy jsme tu my, má výhodu prázdného parku.

cestopis následující

cestopis předcházející Kuching

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *