Stovky žlutých motýlů v NP CHAPADA DIAMANTINA
Po bohaté snídani si zabalíme věci a dáme si bágly do úschovny v recepci. Jedeme na druhý výlet po národním parku Chapada Diamantina. Platili jsme 390 BRL a museli vyplnit formulář s naší krevní skupinou, pojištění, zdravotní stav a plno dalších podrobností. Průvodci jsou stejní jako včera a po osmé hodině se vydáváme na na cestu k Poço Encantado.
Jeskyně Poço Encantado
Od Lençóis jedeme víc jak hodinu a půl směrem na Itaetê, až dorazíme ke vstupu do jeskyně Poço Encantado. Vyfasovali jsme helmu s čelovkou a prudkou stezkou, která vede lesem se dostáváme k jeskyni. Jen jsem viděla ten příšerný černý a úzký vchod, do kterého bylo spuštěno lano, tak jsem se otočila a šla zase zpět. Petr šel dovnitř a když se vrátil, říkal, že jsem udělala dobře, že jsem tam nešla. Znamenalo to protáhnout se úzkou asi 50 metrů dlouhou štěrbinou a to bez světla, pak sejít po 220 schodech z kamenů. Uvnitř 100 metrové jeskyně je modré a 60 metrů hluboké jezero. Jeskyně je přirozeným prostředím pro druh slepých sumců a je osvětlena v určitých denních dobách mezi dubnem a zářím. Tehdy sluneční světlo dopadá do trhliny. Petr tam měl tmu a nedalo se fotit. Jeskyně byla objevena v roce 1944.
Stovky žlutých motýlů na břehu řeky Paraguaçu
Jsme zpátky v minibusu a jedeme se podívat na hodinu vzdálené jeskyně Poço Azul. Vystoupíme u řeky a hledáme převozníka. Konečně se dostavil a my si sedáme na přetíženou lodičku. Jen čekám, kdy se vyklopíme. Na břehu jsou stovky žlutých motýlů. Ptala jsem se Diega, jak se motýl jmenuje a odpověděl, že Borboleta. Moc vtipné, řekl mi portugalský název pro slovo motýl.
Jeskyně Poço Azul
Než vstoupíme do jeskyně, musíme se osprchovat a to i vlasy a povinně si musíme navléknout vestu, i když umíme plavat. Vstup do jeskyně není nijak náročný, sejdeme pouhých 70 metrů po schodech a odměnou nám je úžasný pohled na modrou hladinu jezera. Jsme v ohromné, obrovské jeskyni a po kluzkých dřevěných schůdkách sestupujeme do vody s hloubkou od od 4 do 21 metrů. Kdo chce, muže si vzít šnorchl a potápět se. Nesmíme tu zůstat déle než 15 minut. Diego, náš průvodce se nás snažil fotit, ale všechny fotky jsou rozmazané.
Restaurace Dona Alice
Hned u východu z jeskyně si fotím kytičky a stromy, třeba skočec obecný s ostny. Semena obsahují jed ricin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je 15–20 semen a taky největší květ ibišku co jsem kdy viděla. Pak jdeme na oběd do restaurace Dona Alice. Tentokrát jsou hrnce skoro prázdné, jídla málo a žádný zázrak. Zřejmě tu před námi byla nějaká hladová masožravá skupina. Dali jsme si ale skvělý džus.
Lençóis
Zpět do Lençóis se vracíme už ve 4 odpoledne. Zajdeme si na kávičku a pivo do místní kavárny. Nakupujeme pár balíčku kávy v nedaleké prodejně, před kterou je keřík kávovníku a vracíme se zpět do posady a sedíme na zahrádce. Paní majitelka nám nabídla ručníky a nechala nás vysprchovat. Přebalujeme si věci a připravujeme se na noční přejezd zpět do Salvadoru de Bahia. Venku hraje živá muzika a celé město se baví. Proč taky ne, je sobota večer. Sedíme na lavičce u nádraží, jíme k večeři zapomenuté sušenky z našich zásob a čekáme na bus až skoro do půlnoci. Bus je nacpaný do posledního místečka, zapáchá tu záchod a mám rozbitou sedačku. V 7 ráno budeme na místě.
Přidat komentář