Národní park Chapada Diamantina
Máme krásně prostřený stůl. Posnídáme ovoce, bábovku, koláče, malé plněné bagety, šunku, sýr a džus. V 8:30 pro nás přijedou dva místní průvodci od cestovní kanceláře Cirtur http://cirtur.com.br/. V minibusu se nás sešlo asi deset, většinou Brazilci a jeden z nich je učitel angličtiny ze São Paula a tak si můžeme trochu cestou popovídat. Náš průvodce Diego, také mluví anglicky. Je to černoch s tělem jako Herkules, ale má krátké nohy. Pořád něco vypráví v portugalštině a když už nemá co, vydává alespoň různé zvuky. Druhy průvodce je taky obr a je to dobrák od kosti, navíc galantní, protože mi občas pomáhal při šplhání v obtížnějších terénech. Skupina, na dnešní celodenní výlet, se opravdu vydařila. Za výlet do národního parku Chapada Diamantina jsme platili 360 BRL na osobu.
Vodopád Poço do Diabo
Nejdříve jedeme asi 20 kilometrů a pak pokračujeme 30 minut pěšky po cestě, která se mění v kamenitou a hůře schůdnou trasu. Přejdeme provizorní most a jsme uprostřed zeleně odkud už slyšíme sílu mohutného vodopádu. Je veliké vedro a teče z nás pot. Konečně jsme na místě u vodopádu Poço do Diabo. Hned se vrháme do řeky Mucugezinho, abychom se ochladili v chladném, hlubokém a tmavém Ďáblově jezírku. Voda má temně hnědou barvu a vodopád padá z výšky 20 metrů. Dá se k němu doplavat a nechat se masírovat proudem vody. Jméno Ďáblovo jezírko a stejnojmenný název pro vodopád, vznikl údajně v době, kdy se zde těžil diamant. Pokud dozorce našel u otroka schovaný diamant, byl za trest svržen z útesu do jezera.
Tři bratři – stolové hory
Stejnou cestou se vracíme zpět, nasedáme do malého autobusu a jedeme směrem ke stolové hoře Morro do Pai Inácio. Stavíme u silnice, podívat se na vyhlídku na další stolové hory, které jsou v perfektní řadě za sebou a lidově se jím říká Tři Bratři. Je odtud také pěkně vidět hora Camelo. Tvar hory opravdu připomíná velblouda a od Morro do Pai Inácio je vzdálená 4 km. Tyčí se v nadmořské výšce 1,050 metrů.
Stolová hora Morro do Pai Inácio
Popojeli jsme na výstup hory Morro do Pai Inácio s výškou 1150 metrů nad mořem, samotná hora má však jen 140 metrů. Výstup trvá asi 30 minut a občas je náročnější postupovat po obrovských kamenech. Odměnou je však nádherný výhled na pohoří Serra do Sincorá, Serra da Serra da Bacia a Chapadinha. Myslela jsem, že výstup bude na konci dne, kdy slunce zapadá, je však poledne a světlo není nejlepší. Výšlap stojí za námahu díky panoramatickému výhledu na zelený region. Po stezce fotíme horskou flóru a bromélie. Jméno Pai Inácio se pojí s legendou otroka jménem Inácio, který tajně koketoval s dceru svého pána, majitele místních dolů. Byl za tento prohřešek pronásledován a nějaký čas se ukrýval v místních horách. Byl ovšem odhalen, ale raději skočil z hory do údolí, než být dopaden. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
Dole pod horou si dodáme energii šťávou z čerstvě vylisované cukrové třtiny a popojedeme na oběd do vesničky Iraquara, kde dostáváme oběd formou vezmi si co chceš a kolik chceš. Pro nás báječná možnost ochutnat místní speciality, jako je opuncie, zvláštní druhy fazolí, saláty a různé druhy masa. Vše jsme zapili čerstvým džusem z ovoce Maracuja (Mučenka jedlá).
Jeskyně Lapa Doce – třetí největší v Brazílii
Jdeme pěšky asi 20 minut s místní a moc milou paní průvodkyní a dostáváme se k jeskyni Lapa Doce. Čekala jsem bláto a netopýří trus, zatuchlou jeskyni. Byla jsem ovšem mile překvapena. Je zde jemný bílý písek a sucho. Jeskyně není osvětlená a máme každý svoji baterku a svítíme si na cestu. Otevírá se před námi ohromný prostor, vzdušný a téměř plochý. Jsme ve třetí největší jeskyni v Brazílii. Zatím se zmapovalo 20 km a pro návštěvníky je přístup pouze 850 metrů. V některých místech je 72 metrů vysoká a největší sál je 60 metrů široký. Tady si na par minut sedneme na kameny, zhasneme světla a vnímáme ticho a tmu. Při prohlídce nám ukazují různé formace krápníků. Příjemné bylo, že se nevracíme stejnou cestou zpět, ale vylezeme na jiném místě. Jeskyně Lapa Doce byla objevena teprve v roce 1986.
Jeskyně Gruta Azul
Odjíždíme do 10 kilometrů vzdálené jeskyně Gruta Azul, ležící na soukromé farmě Pratinha. Do hluboké jeskyně se leze cca 70 metrů a je zde jezero téměř 230 metrů hluboké. Jeskyně získala své jméno od ohromující jasnosti vody. V určitý čas od 14 do 15 hodin a od dubna do září prosvítí sluneční paprsek mezeru ve skále a vytvoří vodu s krásným modrým odstínem. Nesmí se zde plavat a trochu hůře se sem leze.
Jezero Pratinha
Poslední zastávka na Gruta da Pratinha je stejnojmenné jezero Pratinha. Tady jsme se vykoupali v křišťálově čisté vodě, plné maličkých rybiček, dali jsme si kokosové mléko a pozorovali malé opičky na stromech. Cestou do Lençóis míjíme honáky na cestě, která je krásně zbarvená do sytě oranžové barvy. Dnes byl krásný den, jsme příjemně unavení, několikrát jsme se vykoupali a prohlédli jsme si nádhernou brazilskou savanu se stolovými horami a malebnými jeskyněmi.
Přidat komentář