Zrodila se láska V New Yorku jsem poprvé byla před 11 lety. Tenkrát na mě nijak zvlášť nezapůsobil. Prostě město, a ta já až zase tak moc nemusím. Možná to bylo tím, že tou dobou jsem byla v Americe už pět měsíců a „byla jsem zvyklá“. Nebo to bylo tím, že končily ty nejkrásnější prázdniny, co jsem zažila, a já byla smutná. Třeba to způsobilo i sychravé listopadové...
Ráno mě ve 3.30 hod. vzbudily kapky deště, takže jsem se přesunula do chatičky. Jak se ukázalo, přestalo pršet hned poté, co jsem zalezla. Za další tři hodinky už vstali i všichni ostatní a zašli jsme na snídani. Jirka s Honzou se šli opět potápět, my ostatní se slunili na pláži. V poledne, když se kluci vrátili, jsme si vypůjčili motorky a vyrazili na prozkoumání...
Z Trutnova jsme vyrážely v osm hodin ráno. Kufry jsme bez problémů naskládaly do Yetiho a vyrazily směr Zaloňov, kde přistoupila ještě Denisa. Opět jsme měly s sebou jeden velký loďák, abychom mohly s sebou vzít tekutiny – jednak kosmetického rázu a jednak pana Jamesona, který k našim výpravám tak nějak patří. Původně jsme si myslely, že velký kufr musí vážit max. 15...
Bagan Thande Hotel. Slunce zase pěkně připaluje, jedeme kolem stěny starého Baganu až na břeh řeky. Zastavujeme tady pod vysokými stromy v „lepším“ hotelovém komplexu Bagan Thande Hotel. Náš už zavedený rituál, loučit se zajímavými místy posezením na nějakém pěkném místě. Sedíme v hotelové zahradě v restauraci Acacia Shade Restaurant na břehu řeky Ayeyarwady, pod...
Čokoládové hory a kohoutí zápasy. Po snídani, která tentokrát byla součástí ubytování, si naše okleštěná skupinka pronajala opět van, aby projela Bohol znovu za lepšího počasí. Opět jsme navštívili nártouny, i když v menším centru v Corelle. Bylo to tady víc „přírodní“, mají tady prý 10 opiček a každé ráno jim zabere až 3 hodiny, aby je našli. Dnes se jim podařilo...
Z jezera až na moře Sluníčko, sedíme v přístavu na terase u Žernoseckého jezera. Jsme tu poprvé a jsme překvapení, že před námi je velké jezero nepravidelného tvaru se třemi ostrůvky a dvěma poloostrovy pod panoramatem čedičového vrchu Radobýl. Pod námi jsou ukotvené malé i větší lodě a plachetnice, ke kterým je možno seběhnout po schodech spojených dlouhým molem...
Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, takže jsme vstali až v 9 hod., vystěhovali jsme se z hotelu, batohy nechali na recepci a vydali se na toulky městem. Miloš se zastavil u stánku s CD s filipínskou hudbou, Jirka si koupil batoh, protože se mu u toho jeho urvalo ucho. Na trhu jsme ochutnali několik kusů pro nás neznámých druhů ovoce – rambutan, mangostýno… a ve 14 hod...
SAMAR – seznámení s Filipínami Odlet ze Soulu do Manily byl po malém zpoždění v 8,50 hod. Celkem 2600km jsme zvládli za 3,5 hodiny a do Manily dorazili v 11.30 hod. Časový posun oproti Soulu byl -1 hodina, tj. +7 hodin oproti Praze. Čekalo nás příjemných 26°C a můj batoh totálně promáčený od piva, které jsem převážela v batohu. Zřejmě díky „šetrnému“ zacházení...
Krásná, novotou se lesknoucí elektrokola stojí před hotelem. Je 7 hodin ráno a tak hurá na památky. Honza má kolo krásně červené a já modré. Kola jsou designově krásná, lehounká, dobře ovladatelná a tak dokážeme za několik hodin stihnout opravdu hodně vidět z celého rozsáhlého území v Baganu. Půjčení jednoho kola stojí na den 7 USD a na jednu baterii by mělo najet...
Návštěva Soulu. Naše cesta začala v 15 hod., kdy jsem nabrala Veroniku a jely jsme spolu do BScomu pro Honzu s Jirkou. Ti si zrovna balili batohy do fólií, tak jsme k nim přidaly i ty naše, aby se nám s nimi v letadle něco nestalo. Jak se později ukázalo, hrozba byla spíš uvnitř batohů než venku… S posádkou druhého auta jsme se potkali na prvním Mc Donaldu na dálnici...