Stojíme na zastávce Motol a čekáme na autobus. Přijíždí autobus a my zjišťujeme,že vyjíždíme z Prahy, sice jen kousek, ale musíme platit! Já, Hanka a Verča jsme naštvané na Tomáše, který akci vymyslel. Venku je 30+ a nám je vedro. Spolu z holkama na sebe pomrkáváme a opouštíme kluky ze slovy „jdeme plánovat taktiku“ a sedáme si dozadu. Hanka vytahuje toffifee a začínáme „plánovat“ neboli.. jíst to, co bylo původně myšleno jako dárek pro Tomáše, který má narozeniny.
Přijíždíme na zastávku Hostivice – Břve, nikde ani noha. Dojeli jsme do nějaké vesnice a trochu naštvaně se ptáme Tomáše „kam teď?“ Se slovy „rovnou za nosem“ vyráží a my ho následujeme. Jdeme stále rovně už asi 20 minut a stále nic, jsme s holkama totálně nasr… , je nám vedro a cesta se nám zdá nekonečná.
Jsme v areálu vojenských základen, které byly původně určeny k obraně Prahy. Slyšíme, jak po sobě střílí kolem nás a máme z toho divný pocit.
Jdeme do jednoho z domů, kde nám mají dát obleky a vybavení. Nasoukáme se do armádních kombinéz a smějeme se navzájem, jak v tom vtipně vypadáme.
Dostáváme zbraň a kuličky s barvou a instruktor nám vysvětluje co a jak. Jsme z toho trochu zaražení, ale nasazujeme masky a jdeme do akce!
Rozdělili jsme se na týmy po třech, na holky a kluky, což jsme už po pár minutách zjistili, že to úplně nejde. Kluci nás v první hře rozdrtili.
Instruktor nám začal nabízet, jestli se nechceme přidat ke skupině, která hrála vedle nás, že nás bude víc a my souhlasili.
My holky jsme byly přiřazeny k týmu červených a kluci šli k žlutým. Instruktor nám začal vysvětlovat cíl hry. My červení jsme se měli dobýt do jídelny a ukrást vlajku skupině žlutých.
Kluci z naší skupiny si nás holky rozdělili, abychom každá byla u někoho a hra mohla začít.
Plížíme se k domu se dvěma kluky a snažíme se sestřelit obránce, abychom se dostali až k domu. Všude slyšíme výstřely, ale naše malá skupinka stále nemůže dál. Po několika minutách usoudíme, že to riskneme a běžíme rychle okolo domu , abychom se do jídelny dostali ze zadu. Slyším něco za sebou, rychle se otáčím, uf! To byla jenom Verča a já jí málem trefila. Najednou z okna vystrčí hlavu obránce a já ze strachu, že dostanu ránu, střílím před sebe a snažím se ho trefit. „Mám!“ ozve se z okna a já si můžu oddechnout, obránce je mrtev! Dostali jsme se k zadním dveřím a jdeme dovnitř. „Někdo tam je!“ zakřičel kluk vedle mě a vypálí spoustu ran před sebe. Někdo to obchází ze předu a my útočíme z obou stran. Dostali jsme vlajku! Už jí jenom musíme vynést ven. Hra končí.
Po odvetě, kdy naše skupinka měla bránit, jsme prohráli. Soupeř měl lepší čas.
Teď je čas na novou hru, přesouváme se na jiné místo. Každá strana má vlajku a my máme 5 minut, abychom vytáhli nahoru soupeřovu vlajku. Žluté družstvo bylo silnější a taky 4x za sebou vyhrálo, ale my jsme si to užili.
Byl čas odejít a já se ptám, jestli tam mají jízdní řád, protože zastávka je daleko.Chlapík na mě kouká ,jako že jsme se zbláznila a ptá se mě, jak jsme se sem dostali a já říkám, že pěšky po silnici od zastávky. Začne se smát a říká, že jsme trdla, že stačilo zavolat a že by nás odvezl.
Zpět tedy jedeme autem až na Zličín.
Areál má 150 000 m2 herní plochy a je taky největším paintballovým hřištěm v celé Evropě.
Najdete zde 15 armádních budov, 8 podzemních bunkrů, les, zákopy a celkově realistické prostředí.
Rozhodně vhodné pro větší i menší skupiny.
Jenom upozorňuji, že jestli nechcete utrácet více než musíte, vezměte si vlastní oblečení, pokud doma nějaké máte.
Terka 🙂
Přidat komentář